Sdružení pracovníků dezinfekce, dezinsekce, deratizace ČR, z. s.
Státní zdravotní ústav
Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v. v. i.
Veterinární univerzita Brno
Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv
ÚVOD
Konference Přívorovy dny, zaměřená na problematiku dezinfekce, dezinsekce a deratizace (DDD), je pravidelně pořádána jednou za dva roky a představuje nejvýznamnější odbornou událost tohoto typu v České republice. Její význam však v současnosti dále narůstá, neboť bezprostředně reaguje na aktuální epidemiologické situace a nově otevírá i širší odbornou diskusi v oblasti parazitologie, která s problematikou DDD úzce souvisí. Konference se komplexně věnuje všem sférám uplatnění těchto oborů, včetně ochrany veřejného zdraví, komunální a veterinární hygieny, zemědělských a potravinářských provozů i ochrany majetku. Zároveň je výjimečná tím, že jako jediná akce tohoto zaměření vytváří neformální prostor pro setkávání pracovníků vědeckovýzkumné sféry, hygienické a veterinární služby, zdravotních ústavů, výrobců a distributorů přípravků pro DDD i pracovníků působících přímo v terénu.
Realizačnímu týmu konference se v tradiční spolupráci se specialisty na DDD z odborných a výzkumných ústavů, vysokých škol a různých vládních rezortů podařilo zajistit účast předních odborníků, kteří zde prezentují výsledky své práce i praktické zkušenosti. To poskytuje dostatečnou záruku, že aktuální problémy dezinfekce, dezinsekce, deratizace i souvisejících oborů budou diskutovány na nejvyšší odborné úrovni, s důrazem na jejich komplexní a systematické řešení.
Letošní Přívorovy dny budou mimořádně atraktivní nejen pro zástupce státních dozorových orgánů, a vědeckou komunitu, ale i pro výkonné pracovníky DDD. Přinesou nové poznatky o účincích dezinfekčních, dezinsekčních a deratizačních přípravků a o možnostech jejich praktického využití, dále o nových epidemiologických hrozbách a proměně role DDD v ochraně veřejného zdraví. Významná pozornost bude věnována rovněž problematice parazitů a parazitárních nákaz, rezistenci patogenů, invazním škůdcům, integrovaným systémům ochrany proti vysoce nebezpečným nákazám a dalším aktuálním tématům.
Při registraci účastníci konference obdrželi jmenovku s QR kódy, po jejichž načtení získají podrobný program konference a sborník abstraktů a příspěvků, které budou v odborném programu konference předneseny.
Po celou dobu konání konference budou na výstavních stáncích firem DDD SERVIS, DEZISHOP, ELKILL ELKILL, KREJSA a TEKRO prezentovány přípravky a výrobky určené pro DDD služby.
Partnery konference jsou společnosti PELGAR, TEKRO, CLAUS HUTH PRAHA. Za jejich podporu moc děkujeme.
Praha, květen 2026
Václav Stejskal
Pavla Davidová
ABSTRAKTY A REFERÁTY
Ethanol a jeho budoucnost v dezinfekčních přípravcích
Mgr. Martina Pečínková, Ph.D.
Státní zdravotní ústav, Šrobárova 49/48, Praha 10
Ethanol patří mezi často používané účinné látky v biocidních přípravcích, zejména v přípravcích pro dezinfekci rukou (typ přípravku PT1), dezinfekci povrchů (PT2) a dezinfekci v potravinářské oblasti (PT4), kde představuje důležitý nástroj kontroly mikrobiální kontaminace. Na začátku roku 2026 Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) prostřednictvím Výboru pro biocidní přípravky (BPC) odsouhlasila stanovisko k hodnocení ethanolu podle nařízení o biocidních přípravcích (BPR, nařízení (EU) č. 528/2012). BPC konstatoval, že dostupné údaje jsou dostatečné k prokázání účinnosti ethanolu a jeho bezpečného použití pro posuzované aplikace, a proto podpořil jeho schválení jako biocidní účinné látky pro uvedené typy přípravků. Současně však výbor nepřijal konečný závěr ohledně klasifikace nebezpečných vlastností ethanolu z hlediska karcinogenity a toxicity pro reprodukci, zejména z důvodu nedostatku relevantních údajů vztahujících se k dermální a inhalační expozici a diskutabilní použitelnosti dostupných toxikologických dat, která převážně vycházejí z dobrovolné orální konzumace alkoholických nápojů.
Stanovisko BPC tak zdůrazňuje klíčovou roli ethanolu v oblasti dezinfekce a hygieny v celé Evropské unii, což je v souladu s dlouhodobými poznatky z odborné literatury, která popisuje jeho vysokou antimikrobiální účinnost při koncentracích běžně používaných v biocidních přípravcích. Ethanol vykazuje rychlý nástup účinku a širokospektrální účinnosti proti bakteriím, obaleným virům a řadě kvasinek a mikroskopických hub, přičemž jeho mechanismus účinku spočívá především v denaturaci proteinů, která následně vede k inhibici buněčných funkcí a inaktivaci mikroorganismů. Naopak je popisována jeho omezená účinnost vůči bakteriálním sporám nebo některým neobaleným virům.
Dostupné údaje potvrzují účinnost ethanolu při jeho současném používání v biocidních přípravcích, zatímco nejistoty přetrvávají především v oblasti jeho klasifikace nebezpečných vlastností pro lidské zdraví. Konečné rozhodnutí náleží Evropské komisi, která se bude muset vypořádat s konkrétním nastavením a zněním odsouhlaseného stanoviska BPC. Podmínky schválení účinné látky následně ovlivní budoucí proces povolování přípravků obsahujících ethanol jak na evropské, tak i národní úrovni.
Podpořeno MZ ČR - RVO (Státní zdravotní ústav SZÚ, IČ 75010330)
Biocidy versus přípravky na ochranu rostlin
Ing. Petr Harašta, Ph.D.
Česká společnost rostlinolékařská, z. s.
Biocidy a přípravky na ochranu rostlin představují dvě významné skupiny chemických látek, které se využívají k regulaci škodlivých organismů. Přestože oba typy přípravků spadají pod širší pojem pesticidů, jejich účel, způsob použití i požadavky na jejich aplikaci se v mnoha ohledech liší. Zatímco biocidy jsou primárně určeny k ochraně zdraví člověka, zvířat a materiálů před škodlivými organismy, přípravky na ochranu rostlin slouží především k ochraně rostlin a zajištění zemědělské produkce.
Rozdíly mezi těmito skupinami se neprojevují pouze v oblasti legislativní, kdy biocidy se primárně řídí nařízením (Nařízení (EU) č. 528/2012), ale také v požadavcích na aplikaci, míře regulace, hodnocení rizik a nárocích na odbornou způsobilost osob, které s nimi pracují. Používání biocidů je často spojeno s přímou expozicí člověka, například v domácnostech, provozech nebo zdravotnických zařízeních. Přípravky na ochranu rostlin se řídí nařízením (ES 1107/2009) a dále Směrnicí (ES 2009/128) a mohou mít dopad na životní prostředí, potravní řetězec a biodiverzitu.
Biocidy se používají, jak už bylo řečeno, především k ochraně zdraví lidí, zvířat a také různých materiálů většinou mimo zemědělskou produkci. Setkáváme se s nimi například v podobě dezinfekčních prostředků, repelentů nebo přípravků na hubení hmyzu v provozech, vnitřních prostorách a domácnostech.
Naproti tomu přípravky na ochranu rostlin jsou určené hlavně pro zemědělství a slouží k ochraně plodin před škůdci, chorobami nebo pleveli. Základní členění přípravků na ochranu rostlin je na fungicidy, zoocidy, herbicidy a regulátory růstu. Dále se s nimi pracuje ve spojení s pomocnými prostředky na ochranu rostlin, kterými se jejich aplikace může doplnit, vzhledem ke zlepšení vlastností postřikové kapaliny, snížení toxicity atp. Každý typ má jiný schvalovací proces a podmínky použití.
Zatímco u biocidů je často důležitá především ochrana člověka při přímém kontaktu, u přípravků na ochranu rostlin se kromě ochrany osob řeší také dopady na životní prostředí a potravinovou bezpečnost.
Uvedené rozdíly vycházejí jak z povahy, tak ze zaměření používání obou skupin chemických přípravků. Větší rozdíly jsou patrné v oblasti odborné způsobilosti osob pracujících s jednotlivými skupinami a také ve způsobu aplikace a pravidel pro práci s nimi. Biocidy i přípravky na ochranu rostlin může používat laická veřejnost (např. postřiky proti plevelům, houbovým chorobám a hmyzu, tzv. malospotřebitelská balení přípravků) a používají se tedy bez potřeby plnění odborné způsobilosti. Profesionální používání pak má svá omezení.
Kdo smí prostředky používat
U profesionálních biocidů je nutná odborná způsobilost rozdělená do třech kvalifikačních stupňů:
- - Speciální ochranná DDD v komunální sféře a v potravinářských nebo zemědělských provozech;
- - Dohled a řízení speciální ochranné DDD v potravinářských nebo zemědělských provozech
- - peciální ochranná DDD za použití nebezpečných chemických látek a chemických směsí klasifikovaných jako toxické a vysoce toxické.
K základním požadavků patří absolvování kurzu podle zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví. Typ činnosti a získání autorizace pro práce s biocidy zahrnuje znalost legislativy, bezpečnosti práce, práce s chemickými látkami, hygieny atp. Rozsah kurzů je stanoven vyhláškou 490/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Získání osvědčení o odborné způsobilosti je zde jednou z podmínek pro získání živnostenského oprávnění. Kurzy jsou časově mnohem náročnější než u odborné způsobilosti pro nakládání s přípravky na ochranu rostlin.
U přípravků na ochranu rostlin je povinnost odborné způsobilosti stanovena zákonem č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči ve znění pozdějších předpisů a odborná způsobilost je rozdělena do tří stupňů:
- - Pro základní použití, držitel osvědčení I. stupně musí pracovat pod dohledem osoby s vyšším stupněm;
- - Pro osoby řídící ochranu rostlin na farmách nebo v podnicích, získáním osvědčení II. stupně je podmíněno povolení nákupu přípravků pro profesionální použití;
- - Pro poradce, distributory přípravků a osoby které jsou odbornými školiteli v oblasti rostlinolékařství a ochrany rostlin.
Stupně způsobilosti zahrnují znalosti týkající se přípravků na ochranu rostlin, jejich aplikace, ochrany životního prostředí, legislativy. Rozsah kurzů je stanoven vyhláškou 206/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Činnosti v oblasti používání přípravků na ochranu rostlin nevyžadují další povolení nebo oprávnění.
Jak je uvedeno, profesionální použití má svá omezení u obou skupin prostředků. Některé přípravky na ochranu rostlin i biocidy jsou volně prodejné a dostupné široké veřejnosti a jejich použití je v rukou každého uživatele. Ti by se měli striktně držet pokynů na etiketách a příbalových letácích.
Používání zařízení pro aplikaci
Další odlišnou oblastí v používání biocidů a přípravků na ochranu rostlin je vlastní aplikace a výbava vhodnými zařízeními pro aplikaci.
Pro aplikaci biocidů se nejčastěji využívají: postřik/nástřik – dezinfekce povrchů (např. stěny, podlahy); aerosoly/fumigace – rozptyl ve vzduchu (např. proti hmyzu); nátěr/impregnace – ochrana materiálů (dřevo, textilie); návnady (rodenticidy, insekticidy) – požerové jedy; máčení – dezinfekce nástrojů, zařízení; aplikace gelových přípravků/nástrah – např. proti švábům.
Při aplikaci přípravků na ochranu rostlin se nejčastěji používá: postřik/rosení/zmlžování (foliární aplikace – na listy rostlin); moření osiva – ošetření semen před výsadbou; zálivka/půdní aplikace – do půdy ke kořenům; rozhoz granulí – aplikace na půdu; injektáž do rostlin – např. do kmenů stromů; plynování (fumigace půdy) – proti půdním škůdcům;
Zařízení pro aplikaci přípravků i biocidů musejí splňovat požadavky řady předpisů jako například strojní směrnice 2006/42/ES, směrnice 2009/127 ES a řada technických norem, uvádějících např. požadavky na ochranu životního prostředí atp., z nichž některé jsou harmonizovány, a jsou tedy závaznými vzhledem k jejich výrobě a uvádění na trh. Od roku 2012, kdy byla v ČR zrušena povinnost přihlašovat nové typy těchto zařízení k registraci, jsou procedury týkající se uvádění na trh a plnění technických požadavků plně v rukou výrobců, minimálně záležitosti, týkající se prohlášení o shodě, označení výrobků/zařízení značkou CE atp.
V případě přípravků na ochranu rostlin převládá v profesionální oblasti převážně větší technika (polní postřikovače, postřikovače/rosiče prostorových kultur, mořičky osiv atp.), jsou stanovené přísné požadavky na omezování rizik zejména vzhledem k ochraně zdraví a životního prostředí (protiúletové komponenty, trysky, deflektory, kryty a opatření pro dodržování ochranných vzdáleností atp.). Tato technika podléhá pravidelným kontrolám stanovených evropskou legislativou, implementovanou do zákona o rostlinolékařské péči a prováděcích předpisů.
V případě aplikace biocidů se používá převážně menší technika (zádové postřikovače, vyvíječe mlhy pro zaplynování např. skladových prostor a další). Na tuto techniku se nevztahují požadavky na pravidelnou kontrolu, pouze by měla být používána v souladu s návodem k obsluze, včetně požadavků vyplývajících ze strojní směrnice 2006/42/ES.
V obou případech, jak biocidů, tak přípravků na ochranu rostlin je zásadní přístup obsluhy k provádění aplikace a dodržování základních požadavků, pokud jde o pravidla a postupy pro aplikaci. Tyto vycházejí povětšinou z legislativních dokumentů, ale poměrnou část představují rozsáhlé soubory, doporučující ty nejlepší postupy (správná praxe), které při jejich zohledňování významně snižují rizika pro zdraví osob i rizika pro životní prostředí (platí pro obě skupiny přípravků).
K těmto doporučením, která se vztahují na rizikové způsoby aplikace (postřik, rosení, plynování) patří:
Seřizování zařízení a volba správného pracovního režimu (volba trysek, kontrola funkčnosti, znalost základních technických požadavků – tlakoměry, čerpadla, nádrže/zásobníky, rozvody, filtrace atp. Zde budou největší rozdíly mezi zádovými/ručními aplikátory a zařízeními většími (zejména v zemědělské výrobě, tedy při aplikaci přípravků na ochranu rostlin).
Pravidelná údržba – zajištění odpovídajícího technického stavu zařízení, aby aplikace byla bezpečná, efektivní a přesná. Ať se jedná o malé nebo velké zařízení, mělo by být pravidelně udržováno, aby fungovalo správně a nepředstavovalo rizika pro zdraví lidí, zvířat nebo životní prostředí.
Nastavení/seřízení dávky: volba vhodných trysek pro postřik, nastavení pracovního režimu – dávka, rychlost, tlak, průtok, dávka na plochu/jednotku.
Vhodná přeprava přípravků: (bezpečná, ohleduplná a omezující rizika). Prostředky přepravovat bezpečně, zabezpečit je před ztrátou, poškozením obalu a odcizením. I při přepravě používat ochranné pomůcky. Důležitá je předvídavost a připravenost na řešení rizik, které mohou i přepravu prostředků doprovázet.
Správný postup při přípravě postřikové kapaliny nebo jiného média pro aplikaci. Jedná se jednoznačně o správné plnění nádrží, rozmíchávání přípravků, a správná příprava různých formulací přípravků. Přípravě je nutné věnovat maximální pozornost zejména pokud jde o přesné dávkování použitých prostředků.
Aplikace – bezpečná, přesná, efektivní (např. správná dávka na plochu) a dodržování základních pravidel: používat osobní ochranné pomůcky, zajistit aplikaci pouze na místo kam je potřebné prostředek umístit, omezovat nežádoucí úlet, aplikovat pouze nezbytné množství prostředku na plochu/jednotku.
Správná očista: zařízení po aplikaci patří mezi nejrizikovější kroky při práci s chemickými přípravky z hlediska možného znečištění okolí nebo i vodních zdrojů. Zařízení by mělo být po každé aplikaci očištěno tak, aby nepředstavovalo riziko při jeho přepravě po použití. Čištění provádět ohleduplně a na místech pro tuto činnost upravených nebo vhodných.
Nakládání s odpady: S odpady po aplikaci (obaly přípravků, zbytky postřikové kapaliny apod.) je nutno nakládat v souladu s předpisy. Chemické přípravky na ochranu rostlin jsou většinou nebezpečné látky, a tudíž jsou jejich zbytky klasifikovány jako nebezpečné odpady.
Výbava pro zajištění ochrany životního prostředí
Zde je potřeba brát v úvahu rostoucí požadavky na výbavu postřikovačů, které zajišťují větší ochranu životního prostředí, jako jsou například systémy proplachu, plnicí násypky, přimíchávací zařízení nebo systémy bezkontaktního plnění přípravků CTS.
Důležitým parametrem u všech postřikovačů je tzv. technický zbytek kapaliny v nádrži po aplikaci.
Také je třeba vědět, jakou výbavu pro postřikovače uvádějí platné technické normy. Zejména se jedná o mezinárodní harmonizovanou normu ČSN EN ISO 16119. O uvedených funkcích se dnes hovoří podstatně méně ve srovnání s diskusemi např. o systémech PWM, bodové aplikace nebo ovládání jednotlivých trysek na rámu postřikovače při aplikaci. Jejich přítomnost a funkce jsou však nezanedbatelné právě pro minimalizaci rizik pro životní prostředí i zdraví obsluhy. Zádová a ruční zařízení jsou po této stránce upravena normami ČSN EN ISO 19932, popř. ČSN EN ISO 28139. Tyto uvádějí požadavky pro zádové aplikátory, ať již poháněné ručně nebo některým typem motoru (spalovacím, elektrickým).
Trysky a kvalita postřiku
Trysky jsou nejdůležitějším prvkem rozhodujícím o kvalitě postřiku. Podle způsobu tříštění proudu kapaliny se rozdělují na hydraulické, rotační a pneumatické. Nejrozšířenější je skupina trysek hydraulických. Do této skupiny patří štěrbinové, nárazové, vířivé a víceotvorové trysky. Štěrbinové trysky jsou nejčastěji používané pro plošný postřik. Kapalina je rozptylována do vějířovitého zásahového obrazce s rozptylovým úhlem 110° nebo 80°.
Nárazové trysky jsou určeny pro aplikaci systémových herbicidů a kapalných hnojiv při hnojení na list. Víceotvorové trysky jsou určeny především pro aplikaci kapalných hnojiv. V závislosti na počtu otvorů mohou vytvářet kapky o velikosti 1 až 3 mm. Vířivé trysky s kuželovým výstřikovým obrazcem jsou vhodné především pro aplikaci fungicidů a insekticidů pro celoplošný postřik.
Trysky s plochou charakteristikou vytvářejí velmi jemné kapkové spektrum. Jsou vhodné pro většinu pesticidů díky jejich rovnoměrné distribuci postřikové kapaliny. Nízkoúletové trysky jsou vybaveny omezovačem, který způsobuje snížení podílu nejjemnějších kapek v kapkovém spektru, čímž je postřiková kapalina opouštějící trysku méně citlivá na úlet vlivem větru. Injektorové trysky jsou charakteristické hrubou atomizací kapkového spektra. Dvěma bočními otvory v trysce je dovnitř nasáván vzduch, který se uvnitř smíchává s kapalinou a dochází k tvorbě poměrně hrubého kapkového spektra, které je odolné k úletu vlivem větru. Tato hrubá atomizace znamená snížení počtu kapek, což v důsledku vede ke snížení pokryvnosti. Trysky pro aplikaci tekutých hnojiv vytvářejí podle typu jeden, tři nebo pět souvislých proudů kapaliny, které zabraňují popálení porostu.
Tryskám je třeba věnovat dostatečnou pozornost, jak při výběru, tak při používání, udržování v odpovídajícím stavu a při kontrole funkce (odpovídající průtok kapaliny tryskou, opotřebení a čistota.) Funkční tryska je zárukou kvalitní a správné aplikace.
Seřízení zařízení pro aplikaci
Obecně platí, že o dávce u postřikovačů rozhoduje pracovní rychlost, nastavení tlaku v systému a volba trysky, která ovlivňuje objemový průtok kapaliny. Pokud je postřikovač vybaven synchronizací rychlosti, tak při její změně dochází k automatickému přestavení systému pro zachování nastavené měrné dávky. Většina výkonných postřikovačů opatřených elektronickou řídicí jednotkou je tímto systémem vybavena. U postřikovačů, které toto zařízení nemají, je bezpodmínečně nutné dodržovat pracovní rychlost, a to i v případě použití zádových zařízení, jinak dochází při zvýšení rychlosti k poklesu měrné dávky a naopak, při snížení pracovní rychlosti ke zvyšování dávky, která má za následek poškození ošetřovaných rostlin nebo objektů.
Průtok kapaliny tryskou je závislý na ploše průřezu otvoru trysky, jeho tvaru a tlaku kapaliny. Průtok je dán charakteristickou vlastností trysky. Proto pro každou trysku jsou stanoveny seřizovací tabulky pro daný tlak a pojezdovou rychlost. Na regulačním tlakovém ventilu se dále nastavuje tlak systému podle seřizovacích tabulek. Platí zásada, že čím je větší tlak, tím dochází ke vzniku většího podílu kapek o velikosti pod 100 mm, čímž se zvětšuje možnost úletu postřikové kapaliny.
Pro správnou dávku je dále nutné dodržet správnou pracovní výšku nad porostem 0,5 až 0,7 m podle typu trysky a výšky ošetřovaného porostu. Také je důležité dodržovat pracovní záběr, aby nedocházelo k nadměrnému překrývání záběrů, kdy dochází ke zdvojnásobení dávky postřiku v místě překrytí, případné vynechání nebo nenavázání jízdy negativně ovlivňuje porost díky ošetření nízkou dávkou nebo chybějícímu ošetření. I při použití zádových nebo ručních zařízení by tato pravidla měla být zohledňována, aby aplikace prostředků byla v těchto případech co nejvíce přesná a efektivní.
Dalším důležitým prvkem je volba množství nosného média, vody. Množství vody je závislé jednak na doporučení výrobce prostředku, který musí být pro aplikaci rozředěn, ale i na růstové fázi a druhu ošetřovaných rostlin v zemědělských podmínkách. Při seřizování postřikovače se sleduje takové nastavení, které zabezpečí co největší účinnost zásahu a neohrozí životní prostředí.
Vzhledem k určitému průniku ochrany se biocidy využívají i v zemědělských objektech (zejména ve skladech zemědělských produktů) a jejich použití by mělo být zajištěno osobami odborně způsobilými (pracovníky DDD). Stejně je to i naopak, kdy některé činnosti prováděné pracovníky DDD vyžadují odbornou způsobilost pro přípravky. Zde je prostor pro diskusi, zda některé kurzy nesjednotit a nepřipravit je po odborné stránce pro obě skupiny současně. Již nyní se začíná diskutovat o tom, že v oblasti odborné způsobilosti u přípravků na ochranu rostlin by bylo vhodné systém upravit a některou část zaměřit na použití přípravků na ochranu rostlin v nezemědělských prostorách (údržba zeleně, likvidace invazních druhů rostlin atp.), kde by zaměření mělo být rozdílné od klasické zemědělské výroby a osoby proškolovat pro konkrétní případy.
KLÍČOVÉ ROZDÍLY
|
Oblast |
Biocidy |
Přípravky na ochranu rostlin |
|
Účel |
Ochrana zdraví, hygieny, materiálů, hygiena, dezinfekce, desinsekce |
Ochrana rostlin a výnosu |
|
Prostředí použití |
Domácnosti, zdravotnictví, průmysl, interiéry, budovy, materiály, veřejné prostory, provozy, voda, povrchy |
Zemědělská půda, rostliny, pole, sady, vinice, skleníky, lesnictví |
|
Kontrola |
Hygienická/veřejné zdraví |
Zemědělská produkce a potraviny |
|
Typ expozice |
Často přímá (člověk, interiér) |
Převážně venkovní, potravní řetězec |
Změny v povolování rodenticidních přípravků
Aneta Kulhawiková
Oddělení chemických látek a biocidních přípravků, Ministerstvo zdravotnictví České republiky
V rámci povolování biocidních rodenticidních přípravků na evropské úrovni dochází v posledních letech k několika významným změnám. Tyto změny souvisejí zejména s druhým srovnávacím posouzením biocidních přípravků obsahujících antikoagulační rodenticidy podle čl. 23 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 528/2012 (dále jen „BPR“) a s posouzením vhodných alternativ pro účely čl. 5(2) BPR. Současné platné znění prováděcího rozhodnutí Evropské komise 816/2024 vychází ze stanoviska Výboru pro biocidní přípravky (BPC) agentury ECHA (ECHA/BPC/386/2023 ze dne 7. 6. 2023), které obsahuje analýzu alternativ.
Analýza alternativ pro několik použití (použití č. 4, č. 7 a č. 111.) identifikovala dostatečnou chemickou diverzitu. Proto Evropská Komise prostřednictvím prováděcího rozhodnutí apelovala, aby jednotlivé členské státy k této analýze přihlédli při obnovení povolení jednotlivých biocidních přípravků. Způsob provedení analýzy alternativ byl nicméně rozporován a z tohoto důvodu bylo BPC pověřeno revizí a úpravou svého původního stanoviska na základě komentářů zúčastněných stran.
Upravené stanovisko BPC přináší významnou změnu u některých použití rodenticidních přípravků. Pro použití č. 4 a č. 7 již není identifikována žádná náhrada. U použití č. 12. a u použití č. 11 byly identifikovány dostatečné nechemické alternativy ve formě mechanických a elektrických pastí. Zároveň byl pro použití č. 11 identifikován oxid uhličitý jako vhodná chemická alternativa. Aktuálně probíhají intenzivní diskuze na úrovni Stálého výboru pro biocidní přípravky, jakým způsobem se odborné podklady schválené na BPC promítnou do konečného rozhodnutí Evropské komise.
1. Použití č. 4 – použití proti myši domácí uvnitř budov pro profesionálního uživatele
Použití č. 7 – použití proti myši domácí uvnitř budov pro vyškoleného profesionála
Použití č. 11 – použití jako trvalé nástrahy
2. Použití č. 1 – použití proti myši domácí uvnitř budov pro širokou veřejnost
Když kvalita DDD zásahů selhává: dopady na ochranu veřejného zdraví
Ing. Terezie Arnoldová, Ph.D.
Znalec se specializací ochranná dezinfekce, dezinsekce a deratizace
Úroveň provádění dezinfekčních, dezinsekčních a deratizačních (DDD) zásahů představuje důležitý faktor v systému ochrany veřejné zdraví. Navzdory jasně definovaným pravidlům však v praxi nezřídka dochází k ignorování legislativních a profesních norem ze strany odborně způsobilých osob, což může vést k významným zdravotním rizikům pro obyvatelstvo.
Tento příspěvek analyzuje nejčastější nedostatky v realizaci DDD opatření v kontextu zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Zvláštní pozornost je věnována povinnosti používat pouze povolené nebo oznámené biocidní přípravky. V prezentaci je varováno před nebezpečím aplikace přípravků, které nebyly dodané na trh v souladu s platnou legislativou ČR, jelikož u exponovaných osob může dojít k akutnímu či chronickému poškození zdraví.
Další klíčovou rovinou je důkladné dodržování technologických postupů deklarovaných výrobcem. Nedodržení pokynů uvedených na etiketě či v souhrnu vlastností biocidního přípravku (SPC) může mít za následek nejen snížení účinnosti zásahů proti škůdcům, ale zvyšuje také riziko nežádoucí kontaminace prostředí a možného ohrožení osob.
V neposlední řadě bude diskutována povinnost evidence náležitostí vyplývající z § 61 odst. 1 písm. a) zákona č. 258/2000 Sb. Ideální je tyto náležitosti evidovat v podobě protokolů (či výkazů o provedené činnosti), které by měla osoba provozující speciální ochrannou DDD poskytnout klientovi po zásahu. Absence této dokumentace znemožňuje objektivní kontrolu provedených činností a oslabuje transparentnost i odpovědnost poskytovatelů služeb.
Cílem příspěvku je poukázat na přímou korelaci mezi kvalitou DDD služeb a úrovní ochrany zdraví populace a apelovat na bezpodmínečnou shodu praxe s platnou legislativou a odbornými standardy.
Elektroionizované kapaliny a jejich možné užití pro dezinfekci
Ing. Michal Košelja, CEO, Michal Košelja, jun., expert
Výzkumný ústav progresivních technologií
Abstrakt:
Elektroionizované kapaliny na bázi vodných roztoků solí reprezentují pozoruhodnou oblast vědní disciplíny, která není tak běžně známa a doposud nebyla systematicky prozkoumána. Autoři příspěvku prezentují některé zajímavé vlastností vybraných vodních roztoků solí, které byly elektrodialyzovány. Výsledky jsou doplněny poznatky fyzikálních měření pramenitých vod alterovaných elektrolýzou s diafragmou. Vzniklé produkty, především u anody, vykazují biocidní/biostatické, a u katody bioaktivní vlastnosti. Cílem článku je prezentovat některé výsledky, pokusit se vysvětlit a objasnit získané poznatky.
Eletroionizované kapaliny, pro účel tohoto článku, se mají na mysli takové, které byly buď elektrodialyzované nebo případně prošly úpravou elektrolýzou s diafragmou. Výsledky zde prezentované jsou reprezentovány solnými roztoky vody nebo neupravenou vodou z pramenů. Na obrázcích 1a a 1 b jsou schématicky znázorněny tyto dva způsoby elektroionizace.
Obrázek č. 1
Obě uvedené technologie uskutečňují elektroionizaci kapalin. Nicméně bude třeba uvést základní rozdíly v čem se obě metody liší.
Ty jsou uvedeny na následující tabulce č. 1.
Tabulka č. 1
|
Elektrodialýza |
Elektrolýza s diafragmou (membránou) |
|
užívá se pro slabé solné roztoky1, především chloridu sodného, soli kuchyňské (NaCl) |
je použitelná na běžnou i pramenitou vodu s velmi malým obsahem reziduí2, iontů – Na+, K+, Ca2+, Mg2+; aniontů Cl−, CO32−, HCO3−… |
|
vzniká právě jeden elektrolyt: • možnost rozsahu pH3: 4–11 |
simultánně vznikají dva elektrolyty: • anoda: kyselý – anolyt s pH až 2 • katoda: zásaditý – katolyt s pH až 12 |
Srovnání elektrodialýzy a elektrolýzy s diafragmou (membránou)
Je třeba na tomto místě zdůraznit některé podivuhodnosti elektroionizací kapalin a měřeného pH. Chování neodpovídá běžnému chování, především pro pH < 7, tedy chování běžných kyselin. Jako konkrétní příklad zvláštního chování je možné ukázat na reakci hydrokřemičitanu sodném (vodní sklo). Tato sloučenina reaguje s jakoukoliv kyselinou za vzniku sraženiny. V případě elektroionizované kapaliny s pH ≤ 4 ke vzniku sraženiny nedochází. K vysvětlení tohoto „rozporu“ bude třeba si blíže objasnit co je vlasně voda a k čemu vlastně dochází v průběhu elektroionizace.
Voda, H2O, je sama o sobě velmi specifická sloučenina. Porovnáním s podobnými sloučeninami vykazuje anomální vlastnosti a chování. Za běžných vnějších podmínek teploty, atmosférického tlaku, je v kapalném skupenství. Anomální chování změny hustoty v teplotním intervalu (0–4) °C spolu s hustotou pevného skupenství (led) patří k běžně známým fyzikálním vlastnostem vody. Co je méně známo je vysoká hodnota dielektrické konstanty εv v oblasti mikrovln4.
Odpovědi na tyto anomálie předkládali různí vědci, nicméně nejzajímavější objasnění pochází od Geralda H. Pollacka [3]. Ten popsal a vysvětlil chování molekul vody na rozhraní voda5 – pevná fáze vznikem specifické, „výlučné“ zóny6, která vykazuje nejen negativní náboj, ale uspořádáním své kompaktní struktury také „vytěsňuje“ vše, kromě molekul vody, z této oblasti. (Není bez zajímavosti, že tuto knihu dedikoval Dr. Gilbertu N. Lingovi, který jako první už v roce 1962 poukázal na nemožnost existence Na (K) pump k vysvětlení rozdílu koncentrace iontů Na+ a K+ vně a uvnitř živé buňky [4, 5, 6].)
Hlavní poznatek spočívá v tom, že voda se skládá z (poly) klastrů (H2O)n kde n je přirozené číslo > 4.
Disociace vody se obvykle uvádí jako:
2H2O Ö H3O+ + OH−
Kation H3O+, oproti H+ (protonu) se považuje za pravděpodobnější uskupeni. Jedná se vlastně o „hydratovaný“ proton. Naproti tomu OH– se považuje za normální. S ohledem na výše uvedenou výlučnou zónu bude třeba opustit běžnou představu OH– skupiny a uvažovat o komplexnějším vyjádření, které bude podobné hydroxonionovému kationu H3O+. Tím bude zcela jistě anion H3O2−.
Disociaci vody pak přepíšeme do následující podoby:
3H2O Ö H3O+ + H3O2−
Díky reálné existenci klastrů vody (H2O)n, můžeme tuto disociaci upravit (zobecnit) do následující podoby:
(3H2O)n Ö (H3O+)n + (H3O2−)n
Každá z těchto struktur reprezentuje příslušné prostorové uspořádání. Budeme se zaobírat těmi, které jsou uvedeny na pravé straně, tedy prostorový anion (H3O+)n a prostorový kation (H3O2−)n.
První struktura je zobrazena na obrázku č. 2a – reprezentuje prostorové (objemové) uspořádání.
Druhá se konstituuje především do hexagonálních (grafenu podobných/fulerenu podobných) plošných struktur – viz obrázek č. 2 b.
Obrázek č. 2
Uvedené struktury klastrů vody, včetně prostorového uspořádání odpovídajícího iontového produktu, tvoří soubor entit, které se dynamicky nejen vzájemně ovlivňují, ale také interagují s dalšími soubory chemických agens, včetně polymerních a organických sloučenin se složitou povrchovou a nebo prostorovou strukturou. Tato vlastnost se pochopitelně týká i prázdných prostor (voids) uvnitř a nebo v blízkosti těchto klastrů.
Dříve uvedená výlučná zóna je strukturována několika vrstvami hexagonální sítí tvořených z kationtů (H3O2−). Fyzikální vlastnosti, jako například body tuhnutí nebo varu takto „vrstvené vody“, jsou zcela odlišné7.
Je zjevné, že klastry mají rozdílné prostorové uspořádání a tak i hydratační působení - rozpouštění chemických substancí jako je například chlorid sodný (NaCl) bude vykazovat různé vlastnosti. Nyní není prostor pro hlubší rozbor tohoto jevu, nicméně chci poukázat na jeden zajímavý fakt s tímto související. Japonský patent [7] popisuje výrobu silně alkalického roztoku (pH = 12,5) při užití elektrolýzy s diafragmou slabého vodního roztoku uhličitanu draselného (K2CO3). Vlastní roztok byl 0,05M. Taková koncentrace nemůže, za běžných podmínek, vykázat alkalitu o výše uvedené hodnotě pH. Toto není jediná pozoruhodnost elektro(dia)ionizovaných kapalin. V této souvislosti uvedu později další, ne zcela známý, jev.
Elektrolýza s diafragmou vs elektrodialýza
Elektrolýza s diafragmou může být aplikována na běžnou pramenitou vodu, a to dokonce i s velice malým obsahem anorganických sloučenin, tzv. „měkká voda“. Destilovaná, případně deionizovaná (demi) voda v principu také může být užita, ale k až extrémně vysokému odporu (nízké vodivosti) klade zvláštní nároky na zdroj elektrického napětí8.
Časový průběh změny proudu při elektrolýze s diafragmou pro různé vstupní vody (měkká vs tvrdá) a minerálky (Mattoni a Magnézia) je uvedeno na následujících obrázcích 3 a, b, c, d.
Obrázek č. 3
Z výše uvedených proudových závislostí jsou vidět jasné rozdíly, jak mezi měkkou a tvrdou vodou, tak i druhy minerálek. Je to způsobeno jak obsahem anorganických solí, tak i jejich odpovídající zastoupení. Anomálie průběhu proudu u obrázku 4d může být vysvětleno přítomností poměrně vysokeho obsahu hořčíku a křemičitanů.
Na obrázcích č. 4 a, 4 b, 4c a 4d jsou uvedeny UV spektra jednotlivých výše uvedených vod a jejich EDI produktů. Je velmi zřetelný rozdíl v UV hraně (pozice nárustu absorce) směrem ke kratším vlnovým délkám spolu s hodnotou na výchozí pozici 190 nm.
Jak je vidět u minerálek, jsou zde anomálie chování oproti ostatním běžným, měkké a tvrdé, vodám. U minerálek je absorbce na 190 nm u anolytu nižší než u katolytu. Běžné vody to mají naopak.
Tento anomální jev lze přisoudit vysokým koncentracím solí v minerálkách.
Obrázek č. 4a
UV spektra měkké a její EDI vody
Obrázek č. 4 b
UV spektra tvrdé a její EDI vody
Obrázek č. 4c
UV spektra Mattoni a její EDI vody
Obrázek č. 4d
UV spektra Magnesia a její EDI vody
Pro lepší porovnání na obrázcích 5a, 5 b a 5c jsou uvedeny UV spektra vod; surových a EDI anolytů a katolytů. Linie označené písmenem D reprezentuje destilovanou vodu. Ostatní jsou vybrané prameny s různou tvrdostí [8].
Obrázek č. 5a
UV spektra destilované vody D a vybraných pramenů
Obrázek č. 5 b
UV spektra anolytů - destilované vody D a vybraných pramenů
Obrázek č. 5c
UV spektra katolytů - destilované vody D a vybraných pramenů
Pro doplnění na obrázcích č. 6a a 6 b jsou uvedeny UV charakteristiky minerálních vod Mattoni a Magnesia včetně jejich EDI - anolytu a katolytu [8].
Obrázek č. 6a
UV spektra Mattoni a její EDI vody - anolyt a katolyt
Obrázek č. 6 b
UV spektra Magnesia a její EDI vody - anolyt a katolyt
V následujících experimentech byla užita měkká voda s označením Zb. Proto pro ujasnění a upřesnění se uvádí UV spektra jak surové vody, tak EDI vod na obrázku č. 7 [8].
Obrázek č. 7
UV spektra pramenu Zb a její EDI vody – anolyt a katolyt
Pro doplnění v tabulce č. 2 jsou uvedeny základní fyzikální vlastnosti různých pramenitých (surových) vod9 spolu s analýzami a odpovídajícími elektrodisociačními (EDI) produkty; katolytem (K) a anolytem (A). Sloupce 7, 8, a 9 jsou z pramene Zb.
Tabulka č. 2
Surové a EDI vody – vlastnosti
|
Vzorek # |
1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
Jednotky |
Přesnost |
|
Vlastnosti |
BVR |
BVK |
BVA |
BR |
BK |
BA |
ZbR |
ZbK |
ZbA |
||
|
pH |
7,0 |
10,0 |
2,9 |
5,2 |
6,4 |
2,9 |
4,9 |
11,1 |
3,0 |
|
± 0,1 |
|
Vodivost |
544 |
124 |
817 |
127 |
237 |
645 |
136 |
327 |
713 |
μS/cm |
± 20% |
|
Amonnium/ionty (N-NH4+) |
<0.02 |
0.10 |
<0.02 |
<0.02 |
1,71 |
0,07 |
0,11 |
<0.02 |
<0.02 |
mg/l |
± 20% |
|
Dusitany/ionty (N-NO2−) |
<0.02 |
<0.02 |
<0.02 |
<0.02 |
<0.02 |
<0.02 |
<0.02 |
<0.02 |
<0.02 |
mg/l |
|
|
Dusičnany/ionty (N-NO3−) |
3,16 |
<0.1 |
9,29 |
0,45 |
2,6 |
7,06 |
0,56 |
<0.1 |
1,34 |
mg/l |
± 20% |
|
Anorganický dusík celkem |
3,16 |
0,1 |
9,29 |
0,45 |
2,6 |
7,11 |
0,67 |
<0.1 |
1,34 |
mg/l |
± 20% |
|
Sírany (SO42−) |
35 |
<10 |
57 |
44 |
18 |
64 |
34 |
<10 |
79 |
mg/l |
± 20% |
|
Chloridy (Cl−) |
8,2 |
14,5 |
14,5 |
4,5 |
7,3 |
17,3 |
4,6 |
<4 |
7,3 |
mg/l |
± 20% |
|
Fluoridy (F−) |
0,2 |
0,1 |
0,2 |
0,1 |
0,2 |
0,2 |
<0.1 |
<0.1 |
<0.1 |
mg/l |
± 20% |
|
|
|||||||||||
|
Kovy: |
|||||||||||
|
Al – Hliník |
<0,02 |
<0,02 |
<0,02 |
0,02 |
<0,02 |
<0,02 |
<0,02 |
<0,02 |
<0,02 |
mg/l |
± 20% |
|
Ca – Vápník |
134 |
5,3 |
7,4 |
15,8 |
25,6 |
14,7 |
15,2 |
26 |
0,44 |
mg/l |
± 20% |
|
K – Draslík |
3,2 |
5,3 |
<0,1 |
1,6 |
4,3 |
0,2 |
1,30 |
2,84 |
0,11 |
mg/l |
± 20% |
|
Mg – Hořčík |
6,4 |
3,5 |
0,3 |
3,5 |
8,2 |
0,6 |
3,85 |
1,67 |
0,08 |
mg/l |
± 20% |
|
Na – Sodík |
5,0 |
8,6 |
0,2 |
2,2 |
7,0 |
0,4 |
2,4 |
4,81 |
0,11 |
mg/l |
± 20% |
|
Si – Křemík |
3,3 |
1,5 |
4,0 |
4,1 |
2,9 |
4,1 |
5,14 |
3,38 |
5,43 |
mg/l |
± 20% |
EDI vody připravené pomocí elektrodialýzy
V tomto případě technologie používá pomocné přípravky, které zvyšují vodivost vody, a to anorganické soli. Obvykle se jedná o chlorid sodný (NaCl) – sůl kuchyňská nebo uhličitan draselný (K2CO3).
Oproti předchozí technologii – elektrolýze s diafragmou – lze výstupní EDI vodu produkovat s libovolnou hodnotou pH v rozmezí 2 ≤ pH ≤ 12,5. Jak bylo uvedeno dříve, jsou metody a přístroje, které produkují EDI vodu s konstantním pH [7].
V případě užití NaCl, obvyklá dávka je v rozmezí 3 g–10 g na 1 dm3 (1 litr). Přibližná koncentrace c(NaCl) je10 (0,051–0,171) mol.dm-3. Chlorid v roztoku ovlivní na anodě uvolňování kyslíku a to přítomností plynného chlóru. Vstupní elektrodiaionizovaný roztok via diafragmy (membrány) – viz obrázek č. 2 neuvolňuje plynný chlór, ten reaguje s vodou za vzniku kyseliny chlorné (HOCl). Tato sloučenina, dle odborné literatury, je poměrně nestabilní. Je však třeba podotknout, že v literatuře se popisuje HOCl jako výsledek chemické reakce, která má vedlejší produkty ovlivňující její stabilitu11. Uvedená reakce ve skutečnosti vytváří vysoce hydratovaný iont chlóru Cl−, který může být obklopen prostorovými strukturami tvořené klastry (H3O+)n, n ≥ 6 nebo (H3O2−)n, n ≥ 3.
Na obrázku č. 8 jsou uvedeny prostorové struktury vody a kyseliny chlorné. Je zde vidět zásadní rozdíl atomobých vzdálenosti mezi kyslíkem a vodíkem (O – H) u vody a kyslíkem a chlorem (O – Cl) u kyseliny chlorné. Zde je také určitý posun atomární vzdálenosti kyslík – vodík. V tabulce č. 3 jsou uvedeny pro srovnání různé typy vazeb a jejich vzdáleností atomů vodíku, kyslíku a chlóru. Zároveň jsou uvedeny úhly mezi jednotlivými atomy.
Obrázek č. 8
Prostorové uspořádání vody (H2O)12 a kyseliny chlorné (HOCl)13
Tabulka č. 3
|
Typ vazby |
Délka [pm] |
Úhel [°] |
|
H – H |
74,14 |
180 |
|
O – O |
≈ 121 |
180 |
|
Cl – Cl |
≈ 199 |
180 |
|
H – O (H2O) |
95,84 |
104,45 |
|
H Ö O (H2O)14 |
≈ 197 |
180 |
|
H – H (H2O) |
151,51 |
104,45 |
|
H – O (H2O2) |
≈ 96 |
103,5 ± 1,515 |
|
O – O (H2O2) |
≈ 147 |
180 |
|
H – O16 (HOCl) |
97 ± 1,79 |
103 ± 3 |
|
O – Cl (HOCl) |
169,3 ± 3,12 |
|
|
H Ö Cl (HOCl)17 |
213,21 ± 3,93 |
|
|
H – Cl (HCl) |
≈ 127,4 |
180 |
Prakticky ve všech případech je atom kyslíku v hybridizaci sp3, který prostorově odpovídá tetraedru (čtyřstěn). Pro chlór se uvádí také hybridizace sp3, a to i pro případ lineární molekuly HCl.
Na základě toho můžeme předpokládat, že molekuly vody a molekuly kyseliny chlorné budou tvořit podobné prostorové struktury, které jsou uvedeny na obrázku č. 2.
V případě elektrodialýzy, kdy po přidání NaCl dochází k eliminaci možného vzniku kyseliny chlorovodíkové (HCl) a vzniká tak primárně kyselina chlorná (HOCl). Předpokládáme-li, že HOCl se začleňuje do vodních klastrů lze dovodit, že následně její stabilita bude významně větší oproti HOCl připravené chemickým způsobem. Je to dáno přítomností HCl, která ve vodním systému (za přítomnosti světla) vytváří dynamickou nerovnováhu v neprospěch HOCl.
Protože elektrodialýza může připravit produkty s rozdílným pH v rozmezí 2,5–12,5. Výsledné rozdíly jsou v koncentraci HOCl.
Největší podíl je při pH = 2,5, nejmenší pro pH = 12,5. Tento rozdíl je patrný i v měření spekter v UV oblasti. Obrázek č. 9 ukazuje závislosti pro tři různé hodnoty pH.
Obrázek č. 9
UV spektra elektrodialýzy slabého roztoku NaCl s různými hodnotami pH produktu
Kyselina chlorná – HOCl unikátní biocid
O desinfekčních vlastnostech HOCl bylo publikováno velké množství článků, sborníků a publikací [9, 10, 11].
To, co je na této substanci je velice pozoruhodné že v účinných koncentrací nevykazuje toxicitu, karcinogenitu a mutagenitu. Patogeny, bakterie případně viry (obalené a neobalené), v případě biocidního účinku, nejsou schopny si vytvořit vůči HOCl odpovídající rezistenci.
Další pozoruhodná vlastnost je ta, že nevykazuje vedlejší účinky na mnohobuněčné organizmy a to včetně zvířat a člověka [12].
Shrnutí a závěr
Předložený článek prezentuje základní informace týkající se procesů vzniku elektroionizovaných kapalin (vodních roztoků) připravených pomocí elektrolýzy a elektrodialýzy s diafragmou (membránou). Byly uvedeny základní rozdíly mezi těmito metodami. Prezentovaly se jak UV spektra různých vstupních (měkká/tvrdá) vod a minerálek, tak jejich analýzy. Procesy elektroionizace závisí na použité surové vodě a obsahu zastoupení anorganických solí. Specifické vlastnosti připravených kapalin se vysvětluje pomocí tvorby klastrů vody tvořených ionty H3O+ a H3O2−, které mohou tvořit charakteristické prostorové útvary.
Vyrobená kyselina chlorná elektrodialýzou, proti běžné chemické přípravě, vykazuje významně vyšší stabilitu a tím také zvyšuje dobu skladování. Tento fakt spočívá v tom, že roztok neobsahuje vedlejší produkty, zejména kyselinu chlorovodíkovou. Současně vznik HOCl se konstituuje ve vodních klastrech tvořených výše uvedenými ionty vody.
Bylo konstatováno unikátní postavení HOCl jako biocidu, který nevykazuje toxicitu, karcinogenitu a mutagenitu. Zároveň doposud nebyla pozorována tvorba „rezistence“ (adaptabilita) patogenů na tento biocid.
Proto HOCl lze považovat za biocid, který oproti jiným, má velmi významné postavení. Kromě toho, v mnoha případech byly pozorovány hojivé účinky na poraněné kůži zvířat i lidí.
Příloha č. 1
Složení minerálních vod Mattoni a Magnesia
|
|
Mattoni18 |
Magnesia19 |
|
iont |
mg/dm3 |
|
|
Na+ |
69,90 |
6,17 |
|
K+ |
14,80 |
0,81 |
|
Mg2+ |
25,00 |
170,00 |
|
Ca2+ |
84,50 |
37,4 |
|
Cl− |
12,00 |
11,10 |
|
HCO3− |
528,00 |
970 |
|
SO42− |
40,00 |
2,11 |
|
NO3− |
< 0,50 |
|
|
NO2− |
< 0,005 |
|
|
F− |
0,94 |
|
|
SiO2 |
55,90 |
82,320 |
Reference:
1. https://www.wikiwand.com/en/articles/Alkaline_water_electrolysis
2. https://www.researchgate.net/figure/Diagram-showing-electrodialysis-ED-operation_fig2_323966175
3. Gerald H. Pollack: „The Fourth Phase of Water“, ISBN 978-0-9626895-4-3, Ebner & Sons Publishers, Seattle WA, USA 2013
4. Gilbert Ning Ling: „A Physical Theory of the Living State, the Asociation-Induction Hypothesis“, Blaisdell Publ. Co., Waltham, MA USA 1962
5. Gilbert Ning Ling: „In Search of the Physical Basis of Life“, ISBN-13: 978-1-4612-9667-4, Plenum Press New York USA 1984
6. Gilbert Ning Ling: „Life at the Cell and Below-Cell Level“, ISBN 0-9707322-0-1, Pacific Press New York, USA 2001
7. Japonský patent # 424040489 rok 2012
8. Michal Košelja, Michal Košelja, jr.: „Electro(dia)Ionized (EDI) Waters and Its Properties in Biology“, The 4th World Health Congress 2025 Prague, October 3rd - 5th 2025
9. „Water Chlorination, Enviromental Impact and Health Effects“, Robert L. Jolley ed.: Proceedings, Ann Arbor Science Publishers Inc.:
Volume 1, Oak Ridge Tennessee, October 22–24 1975;
Volume 2, Gatlingburg Tennessee, October 31 – November 4, 1977;
Volume 3, Colorado Springs Colorado, October 28 - November 2, 1979
Volume 4 – 1 Chemistry and Water Treatment, Pacific Grove California, October 18 – 23, 1981
Volume 4 – 2 Environment, Health, and Risk, Pacific Grove California, October 18 – 23, 1981
Volume 5, Williamsburg Virginia, June 3 – 8, 1984
Volume 6, Oak Ridge Tennessee, May 3 – 8, 1987
10. Geo. Clifford White: „Hanbook of Chlorination“, Van Nostrand Reinhold Company, New York 1972
11. „White’s Handbook of Chlorination and Alternative Disinfectants“ ISBN 978-0-470-18098-3, Fift Edition, A John Wiley & Sons, Inc., Publication, New Jersey 2010
12 „Chemical Mutagens – Principles and Methods for Their Detection“, Alex. Hollaender ed. (vol. 1-7), Frederick J. de Serres (vol. 5–10)
Volume 1, Plenum Press, New York 1971;
Volume 2, Plenum Press, New York 1971;
Volume 3, Plenum Press, New York 1973
Volume 4, Plenum Press, New York 1976;
Volume 5, Plenum Press, New York 1978;
Volume 6, Plenum Press, New York 1980;
Volume 7, Plenum Press, New York 1982;
Volume 8, ISBN 0-306-41336-1, Plenum Press, New York 1983;
Volume 9, ISBN 0-306-41696-4, Plenum Press, New York 1984;
Volume 10, ISBN 0-306-42171-2, Plenum Press, New York 1986
Alternativní urychlené metody stanovení mykobaktericidní účinnosti biocidů
Mgr. Vít Ulmann, Ph.D.
Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě, Centrum klinických laboratoří
1. Úvod
Nárůst incidence klasické humánní tuberkulózy je sledován ve všech zemích střední a západní Evropy. Vlivem geopolitické situace v exponovaných oblastech Evropy východní, Afriky a blízkého východu dochází k transferu obyvatel a importu nákazy, včetně kmenů M. tuberculosis rezistentních k základním léčivům.
Fenoménem posledních let je významná změna ekologie a klinického uplatnění environmentálních druhů mykobakterií. Jejich adaptace na umělé substráty a perzistence v teplovodních systémech zvyšují četnost interakce s člověkem a riziko expozice. Jde o vysoce odolné mikroorganismy, schopné překonat nepříznivé podmínek dormancí a množit se ve vysoce neúživném prostředí. Díky unikátní stavbě buněčných obalů s vysokou impermeabilitou jsou schopny přirozeně odolávat spektru biocidů a antiinfektiv. Odolnost je dále potencována agregací buněk mykobakterií do kompaktních, zarůstajících biofilmů. Již etablovaná kultura sekundárně kolonizující vodovodní řad a terciárně lidský organismus je velmi obtížně sanovatelná či léčitelná. Vlivem nízkých, subletálních koncentrací chemických látek dochází rovněž k selekci a profitování rezistentních klonů buněk.
Volba adekvátní sloučeniny, koncentrace a délka expozice je pro efektivní dezinfekci stěžejní a měla by být podpořena adekvátním laboratorním testováním účinnosti. Pro tyto účely jsou v Evropské unii uplatňovány normativní postupy, pokrývající celou řadu skupin mikrobiálních agens. Testování mykobaktericidního účinku biocidů je zatíženo mimořádnou zdlouhavostí procesu spočívající v několikatýdenní replikaci mykobakterií, procesními chybami při přípravě suspenze kmene, neutralizaci a kvalitou použitých kultivačních médií. Těmito vlivy je mimořádně omezena opakovatelnost a reprodukovatelnost, přinášející vysoké náklady a pracnost vyšetření.
2. Cíle studie
Navrhnou a validovat nekultivační postupy stanovení účinnosti biocidů s využitím metod molekulární biologie. Optimalizovat a přizpůsobit destičkovou mikrotitrační metodu pro účely testování mykobakterií. Objektivizace skutečné účinnosti vybraného spektra chemických prostředků určených pro použití v oblasti zdravotnictví.
3. Materiál a metodika
3.1 Použité referenční organismy
Testování probíhalo se sbírkovými kmeny druhů M. avium DSM 43227 a M. terrae DSM 44157 (Leibniz Institute DSMZ, Braunschweig, Německo) a na laboratorních izolátech pacientů M. abscessus TBL, vakcinačním kmenem M. bovis BCG a environmentálním izolátu ze vzorku technické vody z termoregulační jednotky M. chimaera.
3.2 Referenční metoda
Jako referenční, pro porovnání výstupu obou nově navržených metod, bylo provedeno testování dle normy ČSN EN 14348. Vstupní suspenze testovaných kmenů mykobakterií byly připraveny a použity stejně dle normativního postupu pro všechny prováděné metody.
3.3 Mikrotitrační metoda
Pro testování byly použity standardní 96jamkové mikrotitrační destičky s plochým dnem jamek a víčkem (kat. č. M09600P1, M0960L0, Anicrin, Scorzè, Itálie). Jamky mikrotitrační destičky byly plněny pomocí automatického rozplňovacího zařízení WELLJET (Integra, Zizers, Švýcarsko) 90 ml Middlebrookova 7H9 bujónu (Becton Dickinson, Becton Dickinson, New Jersey, USA) do řad A až H a sloupců od č. 3 po 10. První sloupec a druhý sloupec byly ponechány prázdné (obr. 1).
Obr. 1 Schéma plnění kultivačního média do destičky – mikrodiluční metoda
Řady G, H byly stanoveny jako kontrolní. Kontrolou (Kp) byl ověřován vliv podmínek testu (interferující, neutralizační), očkována byla zkušební suspenze (N) s interferujícím činidlem, expozice zkušební suspenze byla provedena pouze destilovanou vodou. Pro stanovení počtu a ověření růstu byla provedena kontrola vodou Kv následným ředěním, po promíchání a přenosem automatickou pipetou s adekvátní špičkou 10 ml suspenze kmene od jamky 1 až po jamku 10. Ke směsi ve sloupci 1, jamek A1–F1 bylo multikanálovou pipetou, špičkami adekvátního objemu přidáno 90 ml roztoku dezinfekčního prostředku, pro kontrolu podmínek pak destilované vody a spuštěn časovač, směs byla nasátím a vypuštěním promíchána. Po době expozice, bylo 10 ml směsi přeneseno multikanálovou pipetou do jamek sloupce 2 s obsahem neutralizačního činidla a spuštěn časovač s nastavenou dobou 5 min, směs byla 10násobným nasátím a vypuštěním promíchána. Po neutralizaci (t = 5 min) a jednonásobným promícháním bylo přeneseno 10 ml neutralizované směsi do jamky 3 s obsahem kultivačního média. Od jamky 3 byl postup odběru a přenesení 10 ml opakován až po jamku 10. Očkované destičky byly vloženy do plastového sáčku, přeneseny do termostatu a kultivovány při 35±2 °C.
První odečet byl proveden po 7 dnech, následně po 10, kultivace byla po konkrétní době ukončena dle kvantity nárůstu v kontrole. Odečítání probíhalo ve stojánku se zvětšovacím zrcadlem. Hodnocen byl viditelný nárůst v jednotlivých řadách a kontrolách. Zaznamenávána byla nejzazší jamka s patrným nárůstem. Logaritmická (řádová) redukce byla vyhodnocena z deznzity zkušební suspenze při kontrole vodou Kv a extrapolací z čísla nejzazší jamky v řadě s viditelným nárůstem. Přepočet a následné stanovení redukce byly provedeny dle matice pro předpokládanou denzitu zkušební suspenze N a kontrol, pravděpodobný počet KTJ/ml odpovídá polovičnímu ředění základní suspenze interferující (tab. 1) a matice předpokládané redukce počtu životaschopných buněk po expozici dezinfekčnímu prostředku posunem nárůstu do jamek nižšího ředění (tab. 2).
Tab. 1 Příklad počtu buněk v ředěních kmen pro různou denzitu zkušební suspenze
Tab. 2 Příklad pravděpodobného snížení počtu buněk v jamkách při různém stupni redukce pro denzitu 10° McFarlanda
3.4 Kvantitativní PCR metoda
Postup qPCR byla proveden komerční detekční soupravou Real–time PCR Z-Path-Mycobacterium spp. (Primerdesign Ltd., Camberley, Spojené království). Souprava byla koncipována pro kvantitativní detekci mykobakterií dle původní publikace. 0,5 µl produktu po izolaci DNA bylo přidáno do Precision PLUS 2× qPCR Master Mix (Primerdesign Ltd., Camberley, Spojené království) a amplifikace, čtení a vyhodnocení byly provedeny na detekčním systému CFX96 pro real–time PCR (Bio–Rad Laboratories, Hercules, CA, USA). Při nastavení programu termocykleru: aktivace enzymu při 95 °C po dobu 2 min, 50 cyklů při 95 °C po dobu 10 s pro denaturaci a při 60 °C po dobu 60 s pro denaturaci a odečet dat. Vyhodnocení amplifikace a kalkulace kvantity byly provedeny v programu CFX Manager™ Software #1845000 ver. 3. 1. (Bio–Rad Laboratories, Hercules, CA, USA). Pro co nejspolehlivější výpočet kvantity přítomnosti specifických genů a extrapolace počtu KTJ na jeden mililitr bylo nutno konstruovat kalibrační křivku. Pro každý testovaný kmen, z každé originální zkumavky patřičného stupně ředění řady pro kvantifikaci zkušební suspenze byl pomocí automatické pipety odebrán 1 ml suspenze kmene a přenesen do separátní mikrozkumavky se šroubovacím uzávěrem o objemu a provedena izolace DNA a amplifikace zároveň se vzorky biocidu exponovaných kultur. Výpočet redukce byl proveden odečtem logaritmu počtu kopií a extrapolací přibližné kvantity KTJ v exponované suspenzi qNa od logaritmu počtu ve zkušební suspenzi qN0
R = Log qN0 – Log qN
3.5 Testované chemické látky, podmínky
3. 5. 1 Alkoholy
Etanol, 2–propanol (isopropanol) byly zkoušeny v koncentracích 40 %, 50 %, 60 %, 70 %, 80 % a 95 %, směsný roztok obou alkoholů pak v poměrech 20:20 %, 25:25 %, 30:30 %, 35:35 %, 40:40 % a 50:45 %. Komerční prostředek o složení na 100 g: 40,00 g etanolu (96 %), 10,00 g 2–propanolu, 0,050 g alkylbenzyldimethylamoniumchloridu, 0,010 g 5–brom-5–nitro-1 3dioxocyklohexanu, byl zkoušen bez ředění. Kontaktní čas byl u všech zkoušených prostředků 10 s, 20 s, 30 s, 1 min, 2 min a 3 min.
3. 5. 2 Aldehydy
Komerční prostředek na povrchy ve zdravotnictví v koncentracích 0,25 %, 0,5 %, 1 %, 2 % a 3 %, o složení na 100 g: 6 g glyoxal, 3,5 g glutaraldehyd, 2,3 g benzyl C-12-16-alkyldimethyl chlorid. Kontaktní čas 10 min, 20 min, 30 min, 60 min, 120 min a 180 min.
3. 5. 3 Oxidující sloučeniny
Komerční prostředek na bázi chlornanu sodného, dichloisokyanurátu sodného, tosyl-chloramidu sodného (chloraminu-T) byly zkoušen v koncentracích 0,1 % (50 ppm), 0,2 % (100 ppm), 1 % (500 ppm), 2 % (1000 ppm), 3 % (1500 ppm), 4 % (2000 ppm). Kontaktní čas 5 min, 10 min, 20 min, 30 min, 60 min a 120 min. Kyselina peroxyoctová o koncentraci roztoku 0,1 %, 0,2 %, 0,5 %, 1 % 2 % a 3 %. Komerční práškový prostředek s obsahem insitu uvolňovanou kyselina peroxyoctovou. Kontaktní čas 10 s, 15 s, 20 s, 30 s, 60 s a 120 s.
3. 5. 4 Detergenty a směsné prostředky
Komerční prostředek (KAS) o složení alkyl (C12–16) dimethyl–benzylammoniumchlorid (ADBAC/BKC (C12–16)) 0,75 g/100 g, testován bez ředění v kontaktních časech 15 min, 20 min, 30 min, 45 min, 60 min, 120 min. Komerční prostředek (KAS+O) směsný o složení na 100 g: 11 g Peroxid vodíku, 2 g Didecyldimetylamonium chlorid, 2,8 g Benzyl–C12–16– alkyldimetylamonium chlorid. Komerční prostředek (KAS+AL) směsný o složení na 100 g přípravku: 19 g Benzyl–C12–16–alkyldimetylamonium chlorid, 10 g 2–fenoxyethan– 1ol, 7,2 g N–(3–aminopropyl) –N–dodecylpropan–1,3–diamin, 3 g Didecyldimetylamonium chlorid.
Směsné prostředky (KAS+O; KAS+AL) byly zkoušeny v ředění 0,5 %, 1 %, 2 %, 3 %, 4 %, 5 % v kontaktních časech 15 min, 20 min, 30 min, 45 min, 60 min, 120 min.
4. Výsledky
5. Závěr
Nově koncipované metody posouzení cidního účinku biocidů jsou prakticky proveditelné v laboratoři se standardním vybavením. Svými parametry se blíží normativnímu postupu a poskytují přesné a snadno interpretovatelné výsledky.
Hodnocení po (nejpozději) 10 dnech zkracuje dobu získání výsledků o dvě třetiny oproti normativnímu postupu. Statisticky velmi malý rozptyl hodnot redukce pro zkušební kmeny mykobakterií, opakovatelnost a reprodukovatelnost významně podporují uplatnitelnost mikrodiluční metody pro první, základní fázi posouzení nových chemických látek a směsí.
Přes relativní pracnost a nutnost speciálního vybavení pro molekulárně biologické pracoviště jsou výsledky postupu stanovení cidní účinnosti kvantitativní PCR prakticky shodné s normou. Vyhodnocení výsledků v průběhu jednoho dne přináší značnou časovou úsporu oproti fenotypovému testování a umožňuje flexibilitu při případné změně požadovaných parametrů dezinfekčního produktu, nebo potřebě opakování testů. Pravděpodobná je uplatnitelnost metody pro hodnocení účinnosti biocidů na obtížně kultivovatelné (sporulující) mikroorganismy. V další fázi vývoje může být metodika adaptována především na viry, kde by substituce hodnocení cytopatického efektu na tkáňových kulturách a negativního cytotoxického efektu chemických látek na přesné vyhodnocení byly nejvíce žádoucí.
Potvrzena byla variabilita v citlivosti sbírkových a divokých kmenů druhů mykobakterií. Environmentální a klinické izoláty M. chimaera a M. abscessus vykazovaly vyšší rezistenci především na prostředky aldehydové, halogenové a kvartérní amoniové sloučeniny. Toto zjištění podporuje nutnou revizi dosavadních postupů sanace vodních zdrojů, rozvodů a rezervoárů. Shodné výsledky (nižší odolnost k biocidům) typového M. terrae jako substitučního a M. bovis BCG, jako zástupce M. tuberculosis komplexu potvrzují vhodnost použití M. terrae pro testování tuberkulocidní účinnosti.
V další fázi výzkumu je záměrem posouzení biocidního účinku různých sloučenin na biofilmy indolentních druhů mykobakterií na různých površích zavedením modifikací postupu s nosiči a aplikaci Mikrodiluce a qPCR. Dále ověření kombinací chemických a fyzikálních opatření vedoucí k minimalizaci expozičního rizika především v teplovodních rozvodech a rezervoárech včetně ošetření vstupní zdrojové vody.
1 Přísada je do 10 g na jeden dm3 vody (H2O)
2 Destilovaná případně deionizovaná voda, s ohledem na velmi malou vodivost, se pro tyto účely neužívají
3 Obvykle se pro dezinfekční účely vyrábí s neutrálním pH ≈ 7
4 V oblasti viditelného světla s ohledem na index lomu vody n to tak zcela neplatí – je menší (n2 = εv)
5 V originále „Interfacial Water“
6 V originále „Exclusion Zone“
7 Tekutost dosahuje do velmi hlubokých hodnot jak pod bodem mrazu, tak vysokých teplot nad bod varu.
8 Je třeba zmínit zvláštní způsob elektrolýzy nasycených vodních par, při které produkty - anolyt a katolyt kondenzují odděleně na anodě a katodě, když v tomto případě žádná diafragma není přítomna.
9 Analýzy minerálek Mattoni a Magnesia jsou uvedeny v příloze č. 1
10 c = m/(Mm x V), c je molární koncentrace, Mm je molekulární hmotnost a V je objem (1dm3)
11 Cl2 + H2O Ö HOCl + HCl nebo NaOCl + HCl Ö HOCl + NaCl
12 https://cs.wikipedia.org/wiki/Voda#/media/Soubor:Watermolecule.svg
13 https://cs.wikipedia.org/wiki/Kyselina_chlorn%C3%A1
14 Vodíková vazba
15 Úhel H – O – O; dihedrální úhel mezi rovinami H – O – O je ≈ 111°
16 Úhel H – O – Cl
17 Nejedná se o vazbu, je to vzdálenost příslušných atomů
18 https://www.mattoni.cz/puvod-mattoni
19 https://cs.wikipedia.org/wiki/Magnesia
20 H2SiO3
Nové požadavky na testování účinnosti dezinfekcí
Ing. Roman Švejstil, Ph.D.
Státní zdravotní ústav, Šrobárova 49/48, Praha 10
Pokyny Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) pro hodnocení účinnosti biocidních přípravků hrají zásadní roli při posuzování účinnosti, zejména u přípravků uváděných na unijní trh. První vydání publikované v roce 2017 bylo již šestkrát aktualizováno, naposledy v roce 2023; a další doplnění se očekávají, jelikož současná verze stále ještě nepokrývá všechny oblasti hodnocení.
V posledních třech letech bylo k Pokynům ECHA vypracováno hned sedm dodatků, které se týkají dezinfekčních prostředků (PT 1-5): byla pozměněna pravidla pro testování přípravků u nichž v průběhu skladování dochází k poklesu účinné látky o více než 10 %. Dále byl zrušen požadavek na suspenzní testy u dezinfekce pitné vody a zaveden systém pravidel pro stanovení vhodné kombinace koncentrace a kontaktní doby u přípravků určených k dezinfekci více cílových organismů. Pro veterinární přípravky byly vymezeny typy tvrzení o virucidním účinku. U sporicidní aktivity byl nově definován podtyp účinnosti proti Clostridioides difficile.
V návaznosti na aktualizaci normy EN 14885 byly harmonizovány požadavky pro testování dezinfekcí. U většiny norem je nově vyžadováno testování tří koncentrací, včetně alespoň jedné neúčinné, za účelem prokázání závislosti účinku na dávce. Jedna koncentrace bude muset splnit požadovanou logaritmickou redukci dle Pokynů ECHA, zatímco ostatní koncentrace mají sloužit k popisu kinetiky účinku. Pokud nelze neúčinnou koncentraci stanovit, postačuje prokázání trendu závislosti účinku na koncentraci. Do této změny nejsou zahrnuty některé náročné nebo specifické normy (např. hygienická a chirurgická dezinfekce rukou či dezinfekce vzduchu a prádla), kde postačuje testování jedné účinné koncentrace a neúčinná koncentrace není vyžadována.
Podpořeno MZ ČR – RVO (Státní zdravotní ústav – SZÚ, IČ 75010330)
Stanovení účinnosti dezinfekčních přípravků používaných ve zdravotnictví
Ing. Jan Urban, Ph.D.
Státní zdravotní ústav, Šrobárova 49/48, Praha 10
Při stanovení účinnosti dezinfekčních přípravků (baktericidní, levurocidní, fungicidní, virucidní, mykobaktericidní, tuberkulocidní a sporicidní) stanovujeme koncentraci a dobu působení při které je DP již účinný (splňuje kritéria – pokles v log řádech pro konkrétní účinnost).
Při výběru zkušebních metod většinou vycházíme z ČSN EN 14885 – Chemické dezinfekční přípravky a antiseptika – Použití evropských norem pro chemické dezinfekční přípravky a antiseptika, jejíž poslední aktualizace proběhla s účinností od 1. dubna 2023. Norma stanovuje metody testování pro tři oblasti, ve kterých se DP budou používat, konkrétně pro zdravotnictví, pro potraviny, průmysl, domácnosti a veřejné prostory a pro oblast veterinární péče.
DP testujeme vždy 2 metodami. Prvním krokem je kvantitativní suspenzní metoda (fáze 2, stupeň 1) a po ní by měla následovat kvantitativní metoda napodobující praktické použití přípravku (fáze 2, stupeň 2).
Důležité je i výběr parametrů testování, konkrétně bílkovinná zátěž (pro oblast zdravotnictví je nízké a vyšší znečištění) a teplota, které mají být nastaveny tak, aby se blížily co nejblíže podmínkám prostředí, při kterých se bude DP používat.
Účinnost DP ovlivňuje nejen bílkovinné znečištění a zkušební teplota, ale i další faktory. Jedná se o mechanismus účinku a pH DP, rezistence mikroorganismů ke konkrétním účinným látkám apod.
Podstatné pro testování je, vybrat si vhodnou zkušební metodu pro praktické použití DP. Pokud není metoda pro konkrétní oblast použití, tak využiji metodu z jiné oblasti použití s příslušnou modifikací, či jiné vhodné metody mimo ČSN EN.
Antibakteriální účinnost materiálů
Mgr. Kateřina Opravilová
Státní zdravotní ústav, Šrobárova 49/48, Praha 10
Antibakteriální materiály představují moderní přístup k zajištění hygieny povrchů, kdy díky přítomnosti antibakteriálních látek dochází k potlačení růstu mikroorganismů. Metoda ČSN ISO 22196 specifikuje metodu hodnocení antibakteriální aktivity na plastech a dalších neporézních materiálech, jako jsou kovy, keramika či pryž.
Princip stanovení spočívá v porovnání počtu životaschopných bakterií na ošetřeném a neošetřeném (kontrolním) vzorku po inkubaci. Výsledkem je hodnota antibakteriální aktivity, vyjádřená jako rozdíl dekadických logaritmů počtu kolonií (CFU), která udává míru redukce bakteriální populace. Na základě této hodnoty se následně interpretuje antibakteriální účinnost materiálu, přičemž obecně platí, že vyšší logaritmická redukce znamená vyšší účinnost.
Zkouška se provádí inokulací definovaného množství bakteriální suspenze (nejčastěji druhů Staphylococcus aureus a Escherichia coli) na povrch testovaného materiálu, jeho překrytím fólií a inkubací za kontrolovaných podmínek teploty a vlhkosti. Po stanovené době působení jsou bakterie ze vzorku uvolněny, naředěny a kultivovány, což umožňuje stanovení počtu přeživších mikroorganismů. Důležitou součástí je také kontrolní vzorek bez antibakteriální úpravy, který slouží jako základ pro výpočet.
Praktická aplikace metody ukazuje, že antibakteriální účinnost materiálů se může výrazně lišit v závislosti na typu použité antibakteriální složky i charakteru povrchu. V laboratoři NRL/DS nebyla u většiny testovaných povrchů materiálů v letech 2020–2024 zjištěna antibakteriální aktivita. Antibakteriální aktivitu vykazovalo jen minimum zkoušených vzorků. Naopak u nově vyvíjených materiálů s modifikovaným povrchem, připravených na Kloknerově ústavu, byly zaznamenány vyšší hodnoty antibakteriální aktivity, v některých případech přesahující 3 logaritmické řády, což představuje velmi dobrý výsledek při hodnocení antibakteriálních povrchů.
Metoda dle ČSN ISO 22196 umožňuje kvantifikovat účinek povrchové úpravy za specifikovaných experimentálních podmínek a představuje tak důležitý nástroj pro hodnocení antibakteriálních vlastností materiálů, nacházející své praktické využití v různých oblastech, jako je zdravotnictví, domácnost, průmysl aj.
Parazitické strategie a morfologické adaptace štěnic (Heteroptera: Cimicidae) ve vztahu k ekologii hostitele
Mgr. Ondřej Balvín, Ph.D.
Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Kamýcká 129, Praha 6 – Suchdol
Štěnice jsou známy pro svůj úzký vztah s člověkem, který se týká dvou nejznámějších druhů. Celá skupina štěnic ale zahrnuje zhruba 100 druhů. Jejich specializace se odvíjí od způsobu života hostitelů. Původní hostitelé štěnic byli netopýři, kteří jsou stejně jako lidé sociální tvorové. Několik skupin se specializovalo na ptáky, většinou druhy žijící v uzavřených hnízdech ve skupinách, především tedy vlaštovkovité a rorýsovité.
Díky přítomnosti mnoha jedinců hostitele v jednom úkrytu nejsou štěnice vázané na jejich tělo, ale obývají jejich úkryt. Tělo hostitele využívají pro sání krve a příležitostný transport. Jejich nejbližší příbuzní, čeleď Polyctenidae, jsou naopak specializovaní na trvalou asociaci s tělem netopýrů. Aby nemuseli jejich tělo nikdy opustit, vyvinula se u nich živorodost. Na rozdíl od štěnic jejich tělo zdobí mnoho hřebenů set, podobně jako u blech, a jejich chodidla jsou přizpůsobena na uchopení chlupu hostitele (Obr. 1).
Obdobné kontrasty v míře asociace s tělem hostitele, jako vidíme mezi štěnicemi a Polyctenidae, je ale možné sledovat v rámci štěnic samotných, viditelně odvislé od ekologie netopýrů. Někteří netopýři tvoří početné kolonie ve velkých jeskyních, v případě naší fauny v rozlehlých prostorách půd kostelů a zámků. Jiní netopýří tvoří spíš menší kolonie v dutinách stromů či různých štěrbinách. Tyto menší kolonie mají tendenci měnit úkryty, pravděpodobně také v reakci na zamoření těsného úkrytu štěnicemi. Velké kolonie jsou obvykle v čase i prostoru stabilní, a netopýři před štěnicemi utíkají maximálně v rámci rozlehlých prostor.
Podčeleď Cacodminae je asociovaná s netopýry na africkém a asijském kontinentě. Tvoří dvě geneticky i morfologicky definované větve. Zástupce rodů Leptocimex a Stricticimex (Obr. 2) najdeme hlavně ve velkých, stabilních koloniích netopýrů. Jejich tělo je malé a křehké, s dlouhýma nohama a bez přísavek na chodidlech. Druhy rodů Cacodmus a Aphrania jsou naopak nalézány pouze na letících netopýrech těch druhů, jejichž malé kolonie ve škvírách unikají pozornosti. Tělo těchto štěnic je robustní, se silnýma nohama, hustým ochlupením a výkonnými přísavkami na chodidlech.
Podčeleď Cimicidae je kompaktní skupina netopýřích parazitů, z nichž dvě linie druhů přešly na ptáky, a populace dvou konkrétních druhů se specializovaly na člověka. Zatímco podčeleď Cacodminae vykazuje rozdíly v ekologii na mezirodové úrovni, v rámci Cimicinae vidíme variabilitu v rámci druhů, a to v morfologii i chování. Evropské štěnice netopýří (Cimex pipistrelli) tvoří specializované linie na netopýrů velkém, filopatrickém druhu tvořícím početné kolonie v kostelích, a netopýru rezavém, velmi mobilním druhu netopýra. U netopýra velkého mají štěnice delší nohy, jelikož se mohou spolehnout na stabilitu jeho kolonií, a prakticky necestují na jeho těle. Na netopýru rezavém v letu je naopak naopak nacházíme pravidelně.
Štěnice domácí (Cimex lectularius) často parazituje na netopýru velkém, ale zdá se, že na štěrbinové netopýry není tak dobře přizpůsobena, jako C. pipistrelli. Naproti tomu se ale dobře adaptovala na člověka. Na rozdíl od kolonií netopýrů, kterou jsou v terénu příliš izolované na to, aby se mezi nimi štěnice šířily aktivně, a musí tak spoléhat na pasivní přenos netopýry, jsou lidská obydlí často nahloučená, a štěnice mezi nimi umí přeběhnout. Vyvinuly se u nich proto štíhlejší a delší nohy ve srovnání s populacemi stejného druhu u netopýrů (Obr. 3). V rovině chování se zdá, že se adaptovaly tak, že tvoří více menších skupin v rámci lidské ložnice než populace v koloniích netopýrů. Unikají tak lépe pozornosti, a možná i postřikům.
V rámci celé čeledi štěnicovitých lze sledovat linie s velkou mírou specializace na různou ekologii netopýrů. Jako extrémní případ specializace je možné chápat čeleď Polyctenidae. Druhy přecházející na člověka ale nacházíme v linii s generalizovanou stavbou těla a s relaxovanější hostitelskou specializací, kde pozorujeme variabilitu v tělesných proporcích i chování v rámci druhů. Tato vyšší míra plasticity pravděpodobně přispěla k tomu, že netopýří druhy štěnic obsadily i lidská obydlí, dobře se zde adaptovaly i na komplikované antiparazitické strategie zahrnující sofistikovanou chemii, a nemíní se jen tak vzdát.
Obrázek 1. Eoctenes spasmae (Polyctenidae), Indonésie
Obrázek 2. Stricticimex cf. parvus (Cimicidae: Cacodminae), Vietnam
Obrázek 3. Nohy štěnice domácí (Cimicinae: Cimex lectularius) z člověka (vpravo) a netopýrů (vlevo), Česká republika
Řekni mi, co jíš, aneb studium hostitelských preferencí hmyzu
RNDr. Jana Brzoňová, Ph.D.
Mgr. Anna Kapustová, Bc. Karolína Blechová, Mgr. Magdaléna Kulich Fialová, Ph.D.,
doc. Mgr. Milena Svobodová, Dr.
Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7, Praha
Analýza nasáté krve představuje tradiční přístup k hodnocení potravních preferencí hematofágního hmyzu, zatímco detekce parazitů je primárně využívána ke studiu jejich cirkulace a prevalence ve vektorech. Potenciál přenášených parazitů pro studium hostitelských preferencí hmyzu zůstává nedostatečně prozkoumán. Cílem této studie bylo ověřit, zda screening haemosporidií a trypanozom může sloužit jako komplementární nástroj k barcodingu nasáté krve a přispět tak k odhalení širšího spektra interakcí mezi vektory a hostiteli.
Celkem bylo analyzováno 10 152 komárů (dominantně Culex pipiens, 66 %, a Aedes vexans, 18 %), 1 701 tiplíků (převážně Culicoides pictipennis, 61 %, a C. festivipennis, 12 %) a 847 muchniček. Hostitelská krev byla detekována u 3 % jedinců u tiplíků a komárů, a pouze u 0,4 % muchniček. Paraziti byli zjištěni v 5 % poolů komárů (n = 468; 341 trypanozom, 127 haemosporidií), v 1 % poolů tiplíků (n = 21; 8 trypanozom, 13 haemosporidií) a u 3,2 % vzorků muchniček (n =27; 8 trypanozom, 19 haemosporidií)
Barcoding krevních zdrojů u rodů Aedes, Anopheles, Culiseta a Mansonia identifikoval výhradně savčí hostitele, zatímco detekce parazitů indikovala i sání na ptácích. U rodu Culex naznačovala detekce parazitů vyšší míru ornitofilie, zatímco výsledky barcodingu ukázaly oportunní hostitelské chování zahrnující ptáky, savce i obojživelníky. Ptačí haemosporidie byly detekovány u pěti druhů rodu Culicoides (C. alazanicus, C. festivipennis, C. kibunensis, C. nubeculosus, C. pictipennis), přičemž lidská krev byla identifikována pouze u C. pictipennis. U muchničky Simulium erythrocephalum byla detekována pouze savčí krev, včetně lidské, nicméně detekce parazitů naznačuje oportunní chování zahrnující sání na ptácích i savcích. U S. lineatum a S. angustipes jsme detekovali pouze ptačí parazity, což ukazuje na spíše ornitofilní preference.
Integrace analýzy nasáté krve s detekcí parazitů umožňuje komplexnější charakterizaci trofických interakcí a vztahů mezi vektory a hostiteli. Zatímco barcoding nasáté krve poskytuje přesnou identifikaci nedávných hostitelských kontaktů, detekce parazitů rozšiřuje časové okno detekce a umožňuje zachytit i dřívější nebo jinak nezachycené interakce. Metody jsou komplementární a jejich kombinace zvyšuje citlivost detekce hostitelského spektra, včetně potenciálního kontaktu s člověkem a odhalení tzv. bridge vektorů.
A je to tu! Autochtonní leishmanióza ve střední Evropě, aneb leishmanióza bez cestování
doc. RNDr. Jan Votýpka, Ph.D.1)
MVDr. Petr Jahn, CSc.2), doc. RNDr. Jovana Sádlová, Ph.D.,1), prof. MVDr. David Modrý, Ph.D.3)
1) Katedra parazitologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7, Praha 2
2) Veterinární univerzita, Brno, 3) Česká zemědělská univerzita v Praze, Praha
Leishmanióza je parazitární onemocnění způsobené prvoky rodu Leishmania, které je v evropském kontextu tradičně spojováno především se psy ve středomořské oblasti a s možností přenosu na člověka, zejména na děti (odtud také pochází název druhu Leishmania infantum). Přenos je obvykle zprostředkován samicemi krev sajících flebotomů rodu Phlebotomus (koutule). Výskyt tohoto onemocnění u lidí či zvířat ve střední Evropě bez cestovatelské anamnézy je proto považován za velmi neobvyklý. Naše nedávno publikovaná studie popisuje čtyři případy autochtonní kožní leishmaniózy u koní diagnostikované v České republice a Rakousku mezi lety 2019 a 2023. Původcem infekce je druh Leishmania martiniquensis, náležící do podrodu Mundinia, který představuje v evropských podmínkách relativně nově rozpoznaný patogen a je zároveň známým zoonotickým agens schopným infikovat člověka.
Leishmania martiniquensis byla poprvé popsána u člověka na karibském ostrově Martinik a dnes je známo, že se vyskytuje na několika kontinentech a může způsobovat onemocnění u lidí i zvířecích hostitelů. V humánní medicíně je popisována jak kožní, tak viscerální forma infekce, přičemž závažnější průběh byl zaznamenán zejména u imunokompromitovaných pacientů. Široké geografické rozšíření a schopnost infikovat různé savce naznačují komplexní ekologii tohoto parazita a potenciální roli domácích i volně žijících zvířat jako rezervoárů infekce.
Na rozdíl od klasických druhů rodu Leishmania, které jsou přenášeny výhradně flebotomy, existují stále silnější důkazy, že druhy podrodu Mundinia, včetně L. martiniquensis, mohou být přenášeny drobnými krev sajícími tiplíky rodu Culicoides. Experimentální studie prokázaly, že tiplíci jsou schopni parazita nejen přijmout při sání krve, ale také umožnit jeho vývoj a následný přenos na obratlovčího hostitele při dalším sání. V rámci našeho výzkumu jsme se získanými izoláty z koní provedli experimentální infekce tiplíků, které potvrdily jejich schopnost podporovat vývoj parazita a podílet se na jeho přenosu. Tato zjištění podporují hypotézu, že právě tiplíci mohou být hlavními vektory tohoto patogenu ve střední Evropě, kde jsou široce rozšířeni a běžně napadají hospodářská i domácí zvířata a ochotně sají i na člověku.
Všechny čtyři původně popsané případy měly podobný klinický průběh. Jednalo se o sportovní koně s drobnými nodulárními kožními lézemi lokalizovanými především v oblasti hlavy, zejména periokulárně. Tyto změny byly zpočátku považovány za sarkoidy, tedy nejčastější kožní nádory koní asociované s infekcí bovinním papilomavirem. Vzhledem k tomu, že léze mají u koní tendenci spontánně regredovat během několika měsíců až jednoho roku, není v současnosti standardizována specifická antileishmanická léčba a terapie je obvykle pouze podpůrná.
Jednotlivé případy pocházely z různých lokalit – z Moravy, severních Čech a ze Štýrska v Rakousku – a byly zaznamenány v několikaletém časovém odstupu. Tato skutečnost naznačuje, že nejde o izolované importované případy, ale o důkaz lokální cirkulace parazita ve středoevropském prostředí. Navíc se od publikace naší studie objevily další klinické případy u koní, což naznačuje, že výskyt tohoto onemocnění může být ve střední Evropě častější, než se dosud předpokládalo.
Zjištění autochtonních případů infekce Leishmania martiniquensis ve střední Evropě má význam nejen pro veterinární diagnostiku, ale také z pohledu veřejného zdraví. Tento druh jakožto zoonotický patogen může způsobovat onemocnění u lidí, zejména u osob se sníženou imunitou. Přítomnost vhodných vektorů a potenciálních rezervoárových hostitelů ve střední Evropě proto naznačuje možnost širšího etablování tohoto parazita v regionu. Naše výsledky zdůrazňují potřebu zvýšené pozornosti veterinářů i lékařů, systematického sledování nových případů a mezioborové spolupráce v duchu konceptu One Health.
Přenašeči bartonel, aneb nemoc nejen z kočičího škrábnutí
Mgr. Iva Hammerbauerová, Ph.D.
Mgr. Kristýna Dulavová, Bc. Viola Zahálková, doc. RNDr. Jan Votýpka, Ph.D.
Katedra parazitologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7, Praha 2
Bakterie rodu Bartonella jsou známé především jako původci nemoci z kočičího škrábnutí nebo zákopové horečky. Nespecifické příznaky bartonelózy, které mohou vymizet i bez léčby, vedou k tomu, že je infekce v mnoha regionech poddiagnostikována. Bartonely však mohou způsobovat i nebezpečné orgánové infekce vedoucí až ke smrti, není tedy radno je podceňovat. Díky rozmanitým přenašečům, mezi které patří blechy a vši, a výskytem u synantropních zvířat, jsou bartonely patogenem relevantním i pro oblast DDD. U mnoha druhů byl zaznamenán zoonotický potenciál, jejich skutečné rozšíření a patogenita však často není známa. Ani v oblasti přenašečů – kteří zahrnují blechy, vši, kloše a flebotomy – není vše jasné. Bartonella bovis, zoonotický druh rozšířený u skotu, dosud nemá známého přenašeče. Stále se také diskutuje o možné roli klíšťat v přenosu bartonel. Ta jsou schopna bartonely přenášet v laboratorních podmínkách, v přírodě však nakažena nejsou takřka nikdy.
V rámci mapování rezervoárů bartonel v ČR otestovala naše laboratoř tisíce vzorků zvířat, převážně hlodavců, kopytníků a šelem, a parazitických členovců. Pro objasnění ekologie neznámého přenašeče B. bovis byly porovnány prevalence u stád chovaných na pastvinách a ve stájích. Vysoká prevalence bartonel byla zaznamenána především u hlodavců (až 90 % u plchů velkých) a jejich blech. I u jeleních klošů byly infekce časté, a u jelenů byly zachyceny až tři druhy bartonel u jednoho hostitele. Naopak výskyt u klíšťat byl téměř nulový. Kromě známých zoonotických bartonel bylo během testování objeveno i několik dosud nepopsaných druhů.
Jaké riziko však představují tyto bartonely pro člověka? Je jejich zoonotický potenciál dán biologicky, nebo se jedná spíše o ekologickou limitaci založenou na preferovaných hostitelích přenašeče? S ohledem na biologii a přenos bartonel budou popsány možné cesty infekce, včetně nezvyklých případů zaznamenaných v odborné literatuře.
Zákopová horečka: staronové onemocnění v současné medicíně, kazuistika případu s úmrtím
MUDr. Lucie Hlaváčková
Krajská hygienická stanice Moravskoslezského kraje se sídlem v Ostravě, Na Bělidle 7, Ostrava
Zákopová (volyňská, pětidenní) horečka je infekční onemocnění způsobené bakterií Bartonella quintana, intracelulárním gramnegativním patogenem přežívajícím v erytrocytech a endoteliích. Historicky byla nemoc rozšířena zejména během první světové války v důsledku špatných hygienických podmínek a masivního výskytu vektoru – vši šatní (Pediculus humanus corporis). Typickými projevy jsou recidivující horečky v pětidenních intervalech, bolesti hlavy, svalů a výrazná bolest bérců. Přestože mortalita bývá nízká, onemocnění vede k významné morbiditě.
Přenos probíhá kontaminací porušené kůže výkaly infikovaných vší. Kromě zákopové horečky jsou bakterie rodu Bartonella původci dalších onemocnění, např. nemoci kočičího škrábnutí (B. henselae). Po druhé světové válce výskyt onemocnění výrazně poklesl díky zlepšení hygieny a zavedení účinných preventivních opatření, avšak v současnosti se znovu objevuje především u sociálně znevýhodněných skupin.
Příspěvek zahrnuje také kazuistiku 35letého muže s anamnézou aortální vady, u něhož došlo k rozvoji infekční endokarditidy způsobené Bartonella quintana. Onemocnění mělo fulminantní průběh s nutností kardiochirurgické intervence a následným rozvojem multiorgánového selhání, tromboembolických komplikací a úmrtím pacienta. Epidemiologické šetření neodhalilo jednoznačný zdroj nákazy.
Závěrem lze konstatovat, že zákopová horečka zůstává i přes svůj historický charakter aktuálním infekčním onemocněním. Na tuto etiologii je nutné myslet zejména u atypických případů endokarditid s negativními kultivačními nálezy, a to i mimo typické rizikové skupiny.
Klíčová slova: zákopová horečka, Bartonella quintana, infekční endokarditida, kazuistika
Invazní druhy komárů v České republice
Bc. Michaela Šlechtová1),
Ing. Martin Kulma, Ph.D.1), Ing. Jakub Dvořák1,2), Kateřina Imrichová1)
1) Státní zdravotní ústav, Centrum epidemiologie a mikrobiologie, Šrobárova 49/48, Praha 10
2) Fakulta tropického zemědělství, Česká zemědělská univerzita, Kamýcká 129, Praha 6 -Suchdol
V důsledku globální klimatické změny a intenzivní mezinárodní dopravy dochází k šíření invazních druhů komárů do celého světa, včetně mírného pásma Evropy. V České republice byly dosud zaznamenány tři invazní druhy komárů: Aedes albopictus (poprvé 2012), Ae. japonicus a Ae. koreicus (oba 2021). Tyto druhy představují závažné riziko pro veřejné zdraví, neboť mohou přenášet původce onemocnění, jako jsou horečka dengue, chikungunya, zika, západonilská horečka nebo dirofilarióza.
Přestože má Ae. albopictus nejširší spektrum hostitelů i patogenů, jeho trvalé usídlení v ČR dosud nebylo potvrzeno. Naproti tomu zbylé dva druhy na našem území prokazatelně přezimují. Proto jsme se v letech 2024 – 20025 v rámci projektu OH SURVECTOR zaměřili na monitoring četnosti jejich výskytu v urbánních oblastech pomocí aktivního vzorkování (hřbitovy, zahrádky atp.) a občanské vědy.
Během sledovaného období bylo takto zachyceno přes 300 jedinců Ae. japonicus na téměř 30 lokalitách, zatímco výskyt Ae. albopictus zaznamenán nebyl. Výskyt Ae. koreicus byl potvrzen pouze ojediněle (1 jedinec z Brna, zaslaný do laboratoře veřejností). Výsledky ukazují, že Ae. japonicus je v současnosti komplexně rozšířen po celém území ČR, zatímco Ae. koreicus se vyskytuje spíše ostrůvkovitě v menších kvantitách. Na potvrzení přezimování a tudíž trvalému usídlení Ae. albopictus se stále čeká.
Ačkoliv u nás zatím nebyl zaznamenán lokální přenos exotických virových onemocnění zprostředkovaný těmito invazními druhy, jejich přítomnost v kombinaci s klimatickou změnou představuje do budoucna rostoucí riziko. Výsledky zdůrazňují potřebu systematického monitoringu a včasné detekce. Zároveň poukazují na význam monitoringu a případných omezení či likvidace potenciálních líhnišť v okolí lidských sídel.
Invazní komár Aedes japonicus na Olomoucku
RNDr. Libor Mazánek, Ph.D.
KHS Olomouckého kraje se sídlem v Olomouci, Wolkerova 6, Olomouc
Koncem jara 2024 došlo na zahradě autora k opakovanému napadání rodinných příslušníků komáry během běžných denních činností. Dne 20. 6. 2024 se podařilo jednoho jedince odchytit. Bylo ihned zřejmé, že se jedná o nový druh komára pro Olomoucký kraj. Identifikován byl invazní druh komár japonský (Aedes japonicus).
V průběhu léta byly následně larvy tohoto druhu nalezeny v zadržené dešťové vodě i na dalších lokalitách v Olomouckém kraji. Na tuto významnou skutečnost z hlediska ochrany veřejného zdraví reagovala Krajská hygienická stanice Olomouckého kraje vydáním tiskové zprávy dne 29. 7. 2024 (viz: https://www.khsolc.cz/images/dokumenty/khs-olomouc/TZ/57_TZ_2972024_Vskyt_invazivnho_druhu_komra_Aedes_japonicus_na_Olomoucku.pdf), která vzbudila pozornost i celostátních médií.
Koncem léta 2024 byl zaznamenán také masivní vývoj larev tohoto komára v IBC kontejneru. Na jaře následujícího roku bylo pozorováno, že z vajíček nakladených na stěnách tohoto kontejneru se po jeho opětovném naplnění vodou okamžitě líhly larvy. V roce 2025 byl komár japonský již zaznamenán v nádobách se zadrženou dešťovou vodou ve většině obcí Olomouckého kraje.
Z hlediska ochranné dezinsekce představuje komár japonský významný nový druh komára v České republice. Jedná se o druh, který agresivně napadá člověka ve venkovním prostředí, zejména během dne, ale příležitostně proniká i do budov. Larvy se vyvíjejí v různých typech umělých nádrží se zadrženou dešťovou vodou, obdobně jako u jiných příbuzných invazních druhů, například Aedes albopictus a Aedes aegypti. Tyto druhy jsou však výrazně teplomilnější, a proto hrají významnou roli při přenosu exotických arboviróz.
V Olomouckém kraji se dosud nevyskytoval druh komára, který by aktivně vyhledával a napadal člověka a zároveň by byl svým larválním vývojem vázán na člověkem zadržovanou dešťovou vodu. Výskyt a šíření tohoto druhu má proto zásadní dopad na činnost orgánů ochrany veřejného zdraví, zejména při výkonu dozoru nad plněním povinností v oblasti ochranné dezinsekce při nakládání se zadrženou dešťovou vodou.
V případě výskytu tohoto komára platí, že každá osoba je povinna předcházet jeho šíření v rámci běžné údržby a technologických postupů při zadržování dešťové vody. Významnými zdroji jeho vývoje mohou být například hřbitovy, kde se larvy často vyvíjejí ve vázách s vodou. V České republice přitom není běžně dostupný larvicid vhodný pro aplikaci do zadržené dešťové vody proti larvám tohoto druhu komára.
Vajíčka komárů a jejich distribuce v jarních periodických tůních
doc. RNDr. Martin Rulík, Ph.D.
Klíčová slova: Aedes, distribuce vajíček, hustota vajíček, periodické tůně v nivě
doc. Ing. Václav Stejskal, Ph.D.
Mgr. Tomáš Vendl, Ph.D., Ing. Radek Aulický, Ph.D.
Klíčová slova: insekticidy, rezistence, skladištní škůdci, fosfin, pyretroidy, organofosfáty, IPM
Poděkování/Dedikace: Tato studie byla podpořena projektem EU novIGRain – 101000663.
Nákazy z pískovišť, aneb co číhá (nejen) na naše děti
Mgr. Zdeňka Leipnerová Galková
Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem - Pracoviště Kladno, Františka Kloze 2316, Kladno
Abstrakt:
Hra s pískem představuje pro děti jednu z nejoblíbenějších venkovních volnočasových aktivit, stejně jako jakákoli jiná aktivita s sebou ale nese i jistá zdravotní rizika. Děti v rámci hry totiž často zapomínají na hygienické návyky, vkládají znečištěné ruce a předměty do úst a písek tak vědomě či nevědomě konzumují. Vzhledem k tomu, že pískoviště nepředstavuje sterilní prostředí, může být písek kontaminován mechanickými, chemickými či mikrobiologickými nečistotami způsobujícími úrazy či jiné zdravotní obtíže.
Z tohoto důvodu je provozovatel pískoviště povinen zajistit hygienickou čistotu písku, což mu ukládají příslušné právní předpisy. Ty také definují tzv. indikátorové organismy mikrobiální a parazitární čistoty písku a stanovují jejich limitní hodnoty, které nesmí být překročeny. Jedná se o mikroorganismy přítomné v trávícím traktu živočichů, jejichž výskyt signalizuje nežádoucí znečištění pískoviště zvířecími fekáliemi.
Nejúčinnějšími způsoby, jak zabránit znečištění písku a následnému možnému množení mikroorganismů, je prevence na straně provozovatele pískoviště založená na pravidelných kontrolách stavu písku, jeho zakrývání během doby nepoužívání, odstraňování nečistot, průběžné obměňování či kompletní výměna písku v případě potřeby. Na straně dětí, respektive jejich rodičů, je vhodné snažit se zamezit požití písku a zajistit možnost mytí či dezinfekce rukou, a to zejména mezi hrou a konzumací jídla.
Úvod
Pískoviště patří mezi nejoblíbenější prvky dětských hřišť. Děti si v nich rozvíjejí jemnou motoriku, kreativitu, sociální dovednosti a tráví při tom čas venku na čerstvém vzduchu. Přestože je hra v písku přirozenou a prospěšnou aktivitou, zároveň představuje i řadu potenciálních zdravotních rizik, která souvisí především s nedostatečnou údržbou a přístupem zvířat.
Nejčastějším zdravotním rizikem spojeným s dětskými hřišti je možnost vzniku úrazů, v případě pískoviště k tomuto dochází zejména z důvodu vadných herních prvků či zanedbané údržby (např. výskyt ostrých předmětů, úlomků hraček, trčících hřebíků apod.) [1]. Vzhledem k tomu, že jsou pískoviště minimálně během času užívání otevřená a nechráněná před vlivy okolního prostředí, může v nich docházet ke kontaminaci a akumulaci chemických látek, například z motorového dopravního provozu v okolí [2], či k výskytu patogenních mikroorganismů pocházejících zejména z výkalů zvířat [3]. Právě děti představují pro tyto patogeny citlivou skupinu, jelikož nejsou dostatečně striktní v dodržování hygienických zásad a během hry u nich snadno dojde k požití písku. Zvýšené riziko pak mají malé děti do šesti let, děti s oslabenou imunitou, alergici a děti s kožními problémy, jako je například atopický ekzém. U těchto dětí může i méně závažná infekce probíhat komplikovaněji [4]. Problematika přenosu patogenů z kontaminované půdy a písku je dlouhodobě sledována světovými hygienickými a zdravotnickými institucemi a je ukotvena i v České legislativě.
Právní a hygienický rámec provozu pískovišť v ČR
Hlavními právními předpisy definujícími problematiku provozu pískoviště jsou:
Zákon č. 258/2000 Sb., „o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů“, který ukládá provozovatelům povinnost zajistit, aby zařízení určená pro děti nebyla zdrojem ohrožení veřejného zdraví, a na jehož základě vykonávají Krajské hygienické stanice státní zdravotní dozor.
Vyhláška č. 238/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů, „o stanovení hygienických požadavků na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch“, která konkretizuje hygienické požadavky na provoz pískovišť, zejména na stav písku, ochranu před znečištěním a povinnost údržby. Tato vyhláška zároveň stanovuje hygienické limity chemického, mikrobiálního a parazitárního znečištění písku v pískovištích.
Dalšími upřesňujícími předpisy jsou:
Stanovisko hlavního hygienika ČR č. j. CHŽP 35-112/07-10
Metodické doporučení Státního zdravotního ústavu k zajištění a zvýšení ochrany zdraví a bezpečnosti dětí a mládeže – správná praxe bezpečného provozu veřejných zařízení pro hry a sport dětí a mládeže [5].
A předpisy stanovující podmínky odběru vzorků pískovišť:
Metodické pokyny: č. j. MZDR 35023/2004 HEM; č. j. MZDR 3209/2014 HEM; k zajištění jednotlivého postupu při kontrolách pískovišť hracích ploch.
ČSN 015110. Vzorkování materiálů. Základní ustanovení.
Ukazatele mikrobiologické a parazitární čistoty písku
Dle výše uvedené legislativy jsou ukazateli mikrobiologické a parazitární čistoty písku následující indikátorové mikroorganismy:
Termotolerantní koliformní bakterie
Koliformní bakterie jsou skupina gramnegativních, tyčinkovitých bakterií žijících ve střevech teplokrevných živočichů (včetně člověka), ale běžně se nacházejí i v půdě či v rozkládající se vegetaci. Většina těchto bakterií není nebezpečná, nicméně při oslabení imunity či u malých dětí mohou být původcem např. průjmových onemocnění či zánětů močových cest. Nejznámějším zástupcem je bakterie Escherichia coli, určité sérotypy této bakterie jsou pak vysoce patogenní.
Hlavní význam koliformních bakterií v hygieně pískovišť (ale i dalších matric, zejména pak vody) je, že slouží jako tzv. indikátor fekálního znečištění (vyplývá to i z jejich pojmenování „koli“ » „coli“ » „colon“ » střevo), tzn. jejich přítomnost signalizuje, že vyšetřovaný materiál přišel do kontaktu s výkaly živočichů a může dále obsahovat i patogenní bakterie a viry stejného původu. I když jsou takto koliformní bakterie používány již od počátku 20. století, další výzkumy a analýzy ukazují, že ideální indikátore fekálního znečištění nepředstavují, jelikož jejich zdrojem nemusí být výhradně střevní trakt teplokrevných živočichů, ale také půda, zbytky rostlin apod [6].
Podskupinou koliformních bakterií jsou pak termotolerantní koliformní bakterie. Tato skupina zahrnuje především termotolerantní druhy rodů Escherichia, Klebsiella, Citrobacter a Enterobacter. Tyto kmeny koliformních bakterií jsou schopné růst i při vyšší teplotě kultivace a jsou mnohem více spjaty s fekálním znečištěním než koliformní bakterie [7].
Intestinální enterokoky
Intestinální enterokoky (také označované jako fekální streptokoky) jsou grampozitivní bakterie, které se přirozeně vyskytují ve střevech lidí a zvířat, a jsou proto též používány jako indikátory fekálního znečištění. Lépe odolávají vnějším vlivům (mráz, vyschnutí) než koliformní bakterie a svým charakterem doplňují stanovení termotolerantních koliformních bakterií. Většina druhů pochází ze střevního traktu teplokrevných živočichů a člověka (výjimku tvoří například druh Enterococcus casseliflavus, který může pocházet z tlejících rostlinných zbytků) [7,8,9].
Geohelminti
Geohelminti jsou parazitičtí červi, jejichž vývojový cyklus probíhá bez mezihostitele a část vývoje je vázána na vnější prostředí (především půdu). Dospělci těchto parazitů žijí ve střevním traktu živočichů a jejich vajíčka odcházejí z těla hostitele stolicí do vnějšího prostředí. Následně potřebují strávit určitý čas v půdě, aby dospěla do infekčního stadia, kdy mohou opět nakazit svého hostitele. Ve střevě hostitele se z vajíček líhnou larvy, které následně migrují tělem a v závěru této migrace se usidlují opět ve střevním traktu, kde dospívají.
Mezi nejvýznamnější geohelminty, kteří se mohou vyskytovat v písku a jsou pro člověka nebezpečné, patří druhy Toxocara canis (škrkavka psí) a Toxocara cati (škrkavka kočičí). K nákaze člověka těmito parazity dochází nejčastěji pozřením vajíček, např. ze špinavých rukou.
Problém v případě těchto helmintů je, že člověk pro ně nepředstavuje definitivního hostitele. Larvy proto nejsou schopné v lidském těle dokončit vývoj do stádia dospělce, a zůstávají ve fázi migrace do různých tkání a orgánů, kde vyvolávají lokální reakce (záněty, tvorba granulomů). Klinicky rozlišujeme formu oční, kdy se larvy lokalizují v oku (larva migrans ocularis), formu orgánovou (larva migrans visceralis) a tzv. skrytou toxokarózu [10,11].
Příznaky toxokarózy bývají nespecifické a zahrnují horečku, únavu, bolesti břicha, svalů, či kloubů, kašel, zvětšená játra (hepatomegalie), vyrážky nebo oční problémy (poruchy vidění). Onemocnění ale často probíhá asymptomaticky či s minimem příznaků, a proto zůstává nediagnostikováno. Vzhledem k migraci larev tkáněmi je obtížné provést přímý průkaz parazitů. Diagnostika lidské toxokarózy se proto primárně opírá o sérologické metody, kdy je zjišťována přítomnost specifických protilátek. Dále je využíváno vyšetření krevního obrazu, typická je zvýšená hladina eozinofilů. Při postižení orgánů lze využít i zobrazovací metody (ultrazvuk, CT) či bioptické vyšetření [12].
Metody průkazu mikroorganismů v pískovištích
Průkaz přítomnosti bakterií (termotolerantní koliformní bakterie, intestinální enterokoky) je prováděn kultivačními metodami. Jedná se o základní mikrobiologické postupy sloužící k pomnožení a identifikaci mikroorganismů na umělých živných médiích. Vzorek se nanáší na příslušná kultivační média a inkubuje při optimální teplotě po dobu 24, respektive 48 hodin. V případě pozitivity je zaznamenán nárůst příslušných bakterií [13].
Testování písků na přítomnost vajíček geohelmintů je prováděno tzv. flotační metodou, která se uplatňuje například i při koprologickém vyšetření stolice Tato metoda využívá faktu, že vajíčka parazitů mají odlišnou hmotnost než okolní nečistoty a po přidání flotačního roztoku s vysokou hustotou vyplavou k hladině, kde ulpí na krycím sklíčku, které je následně mikroskopicky vyšetřeno [14].
Prevence ze strany provozovatelů hřišť
Zajištění hygienické nezávadnosti písku v souladu s výše uvedenou legislativou vyžaduje systematický přístup založený na prevenci, pravidelné kontrole a průběžné údržbě. Odpovědnost za tyto činnosti je na straně provozovatele hřiště / pískoviště, tím je nejčastěji obec, škola nebo školské zařízení, které pískoviště vlastní a spravuje.
Základním preventivním opatřením je pravidelná údržba a kontrola pískoviště. Doporučovány jsou denní vizuální kontroly kvality písku, spojené s mechanickým odstraněním nečistot. Vhodné je též pravidelné prohrabávání písku, které napomáhá provzdušnění a omezení množení mikroorganismů.
Klíčovým hygienickým opatřením je zakrývání pískovišť v době, kdy nejsou používána. Kryt zabraňuje přístupu zvířat a omezuje kontaminaci chemickými či biologickými nečistotami. Legislativa nestanovuje konkrétní způsob zakrytí, vhodné jsou však prodyšné ochranné sítě či pevná víka s ventilačními otvory. Neprodyšné kryty způsobují hromadění vlhkosti a zvýšení teploty, čímž naopak vyváří vhodné podmínky pro růst mikroorganismů a plísní.
I když jsou na trhu k dispozici přípravky určené k dezinfekci pískovišť, plošná pravidelná chemická dezinfekce není doporučována, jelikož může být kontraproduktivní a zbytečně zatěžuje prostředí. Dezinfekční zásah je vhodný pouze ve výjimečných případech jako jednorázové cílené opatření na základě doporučení KHS. Použity smí být samozřejmě výhradně schválené přípravky v souladu s etiketou a bezpečnostním listem.
Při zjištění nedostatečné kvality písku v pískovišti je nejjednodušším a nejúčinnějším opatřením jeho kompletní výměna. K té by mělo docházet na základě zjištění skutečného znečištění či zhoršení mikrobiologické / chemické kvality, nikoliv automaticky bez posouzení stavu. Vhodné je též písek průběžně obměňovat a dosypávat dle potřeby.
Podmínky provozování hrací plochy s pískovištěm, režim údržby a způsob zajištění hygienické kvality písku upraví provozovatel v provozním řádu. Zároveň je velmi doporučováno vedení provozní dokumentace, kde jsou evidovány záznamy o kontrolách, údržbě, čištění, doplňování či výměně písku, případně další záznamy. Tato dokumentace je zásadní k prokázání správné údržby při kontrolách KHS i při řešení mimořádných událostí.
Prevence ze strany rodičů
Rodiče mohou riziko infekce výrazně snížit dodržováním základních hygienických pravidel. Po hře v pískovišti by si dítě mělo vždy umýt ruce, ideálně teplou vodou a mýdlem. Pokud není voda k dispozici, lze použít dezinfekční gel. Je vhodné zabránit tomu, aby dítě v pískovišti jedlo. Dalším opatřením je používání vhodného oblečení, děti by neměly sedět v písku pouze v plavkách nebo spodním prádle. Po návratu domů je vhodné dítě převléknout, případně i osprchovat. Důležité je také kontrolovat drobná poranění a případně je ošetřit [15].
Závěr
Pískoviště jsou důležitou součástí dětského prostředí a přinášejí mnoho benefitů pro zdravý vývoj dětí. Současně však mohou představovat zdravotní rizika v podobě úrazů či kontaminací původci infekcí, zejména pokud není zajištěna jejich pravidelná údržba a hygienická opatření. Dodržování základních preventivních pravidel ze strany provozovatelů i rodičů může tato rizika výrazně snížit. Při správné péči zůstává hra v písku bezpečnou a přirozenou aktivitou, která má pro děti nezastupitelný význam.
Literatura
[1] Benešová V. (2012). Metodický postup k zabezpečení prevence úrazů dětí a mládeže na hřištích, sportovištích a v tělocvičnách. 6 stran.
[2] Kicińska, A., Mamak, M., & Skrzypek, M. (2017). Heavy metals in sands of sandboxes: health risk associated with their quantities and form of occurrence in some spas of Poland. Environmental Science and Pollution Research, 24(24).
[3] Lykov, I. N., Pavlova, O. P., & Rudova, S. A. (2021). Sanitary and hygienic aspects of urban environment pollution by dog feces. In IOP Conference Series: Earth and Environmental Science, 677(5), p. 052033. IOP Publishing.
[4] World Health Organization. (2018). Guidelines on sanitation and health. World Health Organization.
[5] Zimová, M, Podolská, Z, & Dupal, L. (2021). Metodické doporučení Státního zdravotního ústavu k zajištění a zvýšení ochrany zdraví a bezpečnosti dětí a mládeže – správná praxe bezpečného provozu veřejných zařízení pro hry a sport dětí a mládeže. Aktualizace Metodického doporučení z roku 2020 (AHEM 1/2020). Acta Hygienica Epidemiolgica et Microbiologica, 2021(6), 1–16.
[6] Some, S., Mondal, R., Mitra, D., Jain, D., Verma, D., & Das, S. (2021). Microbial pollution of water with special reference to coliform bacteria and their nexus with environment. Energy Nexus, 1, 100008.
[7] Baudišová, D. & Mlejnková, H. (2017). Mikrobiální znečištění povrchových vod. Vodohospodářské technicko-ekonomické informace, 59(6), 12–16.
[8] Byappanahalli, M. N., Nevers, M. B., Korajkic, A., Staley, Z. R., & Harwood, V. J. (2012). Enterococci in the environment. Microbiology and Molecular Biology Reviews, 76(4), 685-706.
[9] Boehm, A. B., & Sassoubre, L. M. (2014). Enterococci as indicators of environmental fecal contamination. Enterococci: from commensals to leading causes of drug resistant infection [Internet].
[10] Despommier D. (2023). Toxocariasis: clinical aspects, epidemiology, medical ecology, and molecular aspects. Clinical Microbiology Reviews, 16(2), 265–272.
[11] Overgaauw, P. A., & Nederland, V. (1997). Aspects of Toxocara epidemiology: human toxocarosis. Critical reviews in microbiology, 23(3), 215-231.
[12] Fillaux, J., & Magnaval, J. F. (2013). Laboratory diagnosis of human toxocariasis. Veterinary Parasitology, 193(4), 327–336.
[13] Matějů L. (2008). Metodický návod pro stanovení indikátorových organismů v bioodpadech,
upravených bioodpadech, kalech z čistíren odpadních vod, digestátech, substrátech, kompostech, pomocných růstových prostředcích a podobných matricích. Acta Hygienica Epidemiolgica et Microbiologica, 2008(1), 1–53.
[14] Šrámová H. (1986). Nové poznatky v laboratorní diagnostice bakteriálních nákaz se zaměřením na střevní patogeny. Acta Hygienica Epidemiolgica et Microbiologica. 1986(1).
[15] Błaszak, M., & Zatoń, K. (2015). Effectiveness of the sandpits security system against microorganisms and intestinal parasites sand contamination. Journal of Ecological Engineering, 16(4).
Potlačení kožovcovitosti v akvakultuře: eDNA monitoring a perorální terapie s řízeným uvolňováním
Ing. Kateřina Matějíčková, Ph.D.1),
Ing. Karel Tittl2), Ing. Jitka Motlová1), Mgr. Zuzana Mikulková, Ph.D.2),
Ing. Martin Jeřábek, Ph.D.2), MVDr. Ľubomír Pojezdal, Ph.D.1)
1) Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i., 2) Tekro, spol. s r. o.
SOUHRN:
Příspěvek vychází z výsledků získaných při řešení výzkumného projektu č. QK22010369 „Optimalizace řešení parazitárních onemocnění v chovech ryb se zaměřením na infekci Ichthyophthirius multifiliis u pstruha duhového“ a v rámci institucionální podpory RO0523 za finanční podpory Ministerstva zemědělství ČR.
Pozadí: Infekce nálevníkem Ichthyophthirius multifiliis způsobuje v akvakultuře fatální ztráty. Vzhledem k absenci registrovaných veterinárních léčiv pro potravinové ryby v ČR a úzkému terapeutickému oknu je tlumení nákazy extrémně obtížné. Cílem práce je představit ucelený postup kombinující ranou neinvazivní diagnostiku s inovativní cílenou terapií.
Metody: Protokol byl testován v chovech pstruha duhového, sivena amerického a kapra obecného. Pro včasnou detekci byla využita analýza environmentální DNA (eDNA) z vody a sedimentu pomocí qPCR. Možnosti léčby byly testovány ve dvou rovinách: 1) dlouhodobé ošetření vody nízkými koncentracemi biocidů v přítomnosti ryb, 2) perorální metafylaxe. Zcela novým přístupem bylo podání doxycyklinu (DOX) ve formě mikrogranulí, které zajišťují řízené uvolňování léčiva v trávicím traktu ryb.
Výsledky: Monitoring eDNA spolehlivě detekoval patogena až 5 týdnů před mikroskopickým průkazem a nástupem klinických příznaků. Při ošetření vody infikovaného plůdku snížila dlouhodobá aplikace přípravku na bázi glutaraldehydu mortalitu na 3 %, zatímco aplikace kyseliny peroctové na 16 %. U perorální terapie dosáhla standardní forma DOX (2 mg g−1 krmiva) přežití 73,7 % ryb. Aplikace DOX ve formě mikrogranulí s řízeným uvolňováním zvýšila přežití na 84,2 %, a to při aplikaci 2,5× nižší koncentraci účinné látky (0,8 mg g−1 krmiva). Mortalita u kontrolní skupiny činila 100 %.
Závěry: Detekce eDNA poskytuje dostatečné časové okno pro včasný léčebný zásah. Využití technologie mikrogranulí s řízeným uvolňováním prokazatelně zvyšuje přežití ryb při současné redukci spotřeby antimikrobik. Tento postup účinně chrání produkci, snižuje environmentální zátěž a minimalizuje riziko vzniku antimikrobiální rezistence.
Klíčová slova: Ichthyophthirius multifiliis, eDNA detekce, medikované krmivo, doxycyklin, akvakultura, řízené uvolňování.
1. ÚVOD
Parazitární onemocnění kožovcovitost (ichtyoftirióza), způsobená nálevníkem Ichthyophthirius multifiliis, představuje jeden z nejrozšířenějších a ekonomicky nejvýznamnějších problémů v akvakultuře. Patogen se vyznačuje přímým vývojovým cyklem, širokým spektrem hostitelů a extrémně rychlým šířením v podmínkách vysoké hustoty obsádky. Výskyt typických bílých teček na povrchu těla a žábrách je spojen s masivní destrukcí kožního a žaberního epitelu. Toto rozsáhlé tkáňové poškození vede u ryb k těžké hypoxii, selhání osmoregulace a otevírá cestu sekundárním bakteriálním koinfekcím.
Zásadní překážkou v efektivním tlumení tohoto onemocnění je, že v současné době neexistuje v ČR žádný registrovaný veterinární léčivý přípravek (VLP) indikovaný k léčbě kožovcovitosti u potravinových ryb. Tradiční terapeutické koupele zasahují parazita (stádia tomont a theront) výhradně ve vodním sloupci, ale selhávají u trofontů lokalizovaných hluboko v hostitelském epitelu.
Cíl projektu:
Cílem projektu bylo rozšířit současné poznatky a definovat nový, komplexní protokol pro potlačení infekce způsobené kožovcem I. multifiliis zejména v podmínkách intenzivního chovu lososovitých ryb a částečně také v semiextenzivním chovu kaprovitých ryb. Tento postup opouští tradiční přístup – tedy snahu o záchranu ryb až po propuknutí nemoci – a nahrazuje jej modelem včasné diagnostiky pomocí environmentální DNA (eDNA). Včasné odhalení parazita umožňuje veterinárním lékařům okamžitě zahájit cílenou léčbu (včasnou metafylaxi) v režimu veterinární kaskády, a to buď formou dlouhodobého ošetření vodního prostředí nízkými koncentracemi biocidů v přítomnosti ryb, nebo prostřednictvím perorální medikace. Zásadní inovací tohoto protokolu je využití nově vyvinuté technologie řízeného uvolňování léčiv v trávicím traktu ryb. Tento moderní způsob perorální medikace prokazatelně zvyšuje účinnost terapie při výrazně nižší spotřebě účinných látek. Tím se zásadně snižuje zátěž rybího organismu i vodního prostředí rezidui léčiv, což přímo přispívá k omezování spotřeby antimikrobik a prevenci antimikrobiální rezistence.
2. METODIKA A PŘÍSTUPY
2.1 Včasná detekce (eDNA a mikroskopie)
Z přítokové vody, vodního sloupce a sedimentu nádrží byly odebírány vzorky pro izolaci environmentální DNA. Následná detekce I. multifiliis byla prováděna metodou qPCR. Výsledky byly korelovány s klinickými příznaky a klasickým mikroskopickým vyšetřením nativních stěrů slizu (detekce podkovovitého makronukleu u trofontů).
2.2 Ošetření vodního prostředí v kritických obdobích
V rámci snižování infekčního tlaku volně plovoucích stádií parazita byly testovány biocidní látky pro dlouhodobou aplikaci v přítomnosti infikovaného plůdku pstruha duhového (teplota 9,5–12 °C, délka expozice 48 dní). Byla sledována mortalita u tří komerčních přípravků: kyselina peroctová (Persteril 15; 6–10 ppm; aplikace 1x denně), perkarbonát sodný (BioCare SPC; 52 ppm; aplikace 1x denně obden) a glutaraldehyd s kvartérními amoniovými solemi (GPC8™; 2,8 ppm; aplikace 1x denně).
2.3 Perorální léčba a technologie řízeného uvolňování
Účinnost cílené perorální terapie byla hodnocena na modelu sivena amerického infikovaného I. multifiliis. Léčiva byla podávána ve formě medikovaného krmiva po dobu 10 dnů, léčba byla zahájena sedmý den post-infekci. Byly testovány léčivé látky amprolium hydrochlorid (2 mg kg−1 ž. h.), clopidol (2 mg kg−1 ž. h.), doxycyklin (DOX) (40 mg kg−1 ž. h.), praziquantel (20 mg kg−1 ž. h.) a toltrazuril (50 mg kg−1 ž. h.).
Pro zvýšení efektivity DOX byla vyvinuta technologie mikrogranulí. Do krmné dávky byly integrovány mikrogranule zajišťující postupné uvolňování léčivé látky v trávicím traktu, čímž byla testována hypotéza udržení dlouhodobé terapeutické hladiny léčiva v tkáních při sníženém celkovém příjmu účinné látky.
3. VÝSLEDKY
3.1 Výhoda detekce eDNA
Výsledky potvrdily významný diagnostický náskok molekulárních metod. Při sádkování tržního kapra při teplotách pod 10 °C identifikovala qPCR patogena v eDNA vody a sedimentu až 5 týdnů před průkazem DNA parazita přímo ve slizu hostitele a před mikroskopickou detekcí. Tento „systém včasného varování“ dává veterinárnímu lékaři prostor pro nasazení preventivních či metafylaktických opatření před rozvinutím ireverzibilního poškození žaberního aparátu.
3.2 Snížení mortality ošetřením vody
Aplikace nízkých koncentrací biocidů prokazatelně potlačila infekční tlak v průtočném systému. Na konci 48denního sledování dosáhla mortalita u plůdku pstruha duhového 16 % ve skupině ošetřené kyselinou peroctovou (Persteril 15), 9 % u skupiny s perkarbonátem sodným (BioCare SPC) a nejvyššího ochranného efektu (mortalita pouze 3 %) bylo dosaženo při aplikaci přípravku na bázi glutaraldehydu (GPC8™).
3.3 Účinnost medikovaného krmiva s řízeným uvolňováním
Z testovaného spektra účinných látek vykazoval praziquantel a DOX nejvyšší terapeutický potenciál. Ostatní látky neprokázaly dostatečný ochranný efekt. Kontrolní (neléčená) skupina infikovaného sivena amerického dosáhla 100% mortality.
Standardní forma DOX zamíchaná v krmivu (v koncentraci 2 mg g−1) zajistila přežití 73,7 % ryb. Aplikace DOX ve formě inovativních mikrogranulí s řízeným uvolňováním prokazatelně překonala standardní terapii. Tato forma dosáhla přežití 84,2 % jedinců, přičemž spotřeba účinné látky byla 2,5× nižší (pouze 0,8 mg g−1 krmiva). Kaplan-Meierova analýza přežití potvrdila statisticky významný rozdíl v kinetice úhynů ve prospěch řízeného uvolňování (P = 0,004) (Obrázek 1).
Obrázek 1. Kaplan-Meierovy křivky přežití pstruhů potočních infikovaných kožovcem Ichthyophthirius multifiliis. Den 7. po infekci byly ryby léčeny medikovanou dietou obsahující buď standardní DOX, nebo řízený DOX po dobu 10 dnů. Kontrolní ryby byly krmeny stejnou komerční peletovanou dietou bez medikace.
4. DISKUZE A ZÁVĚRY
Dosavadní přístupy k tlumení kožovcovitosti naráží na technologické a legislativní limity. Tradiční léčba aplikovaná až po vizualizaci kožních lézí (bílých teček na rybách) je v intenzivních chovech neefektivní. Naše výsledky dokládají, že změna přístupu k včasnému sledování (monitoring) eDNA poskytuje chovatelům i veterinárním lékařům dostatek času pro úspěšný léčebný zásah ještě předtím, než nemoc naplno propukne.
Při samotném léčebném zásahu v režimu veterinární kaskády lze volit mezi ošetřením vodního prostředí a perorální medikací (podáním léčiva v krmivu). Výběr správného postupu vždy závisí na aktuální situaci v chovu. Ošetření vody pomocí nízkých koncentrací biocidů je nezbytnou volbou v situacích, kdy nelze použít medikované krmivo – typicky u tržních ryb před výlovem a prodejem, kde to neumožňují ochranné lhůty. Při tomto postupu je však nutné myslet na to, že látka ve vodě nezasáhne parazity ukryté hluboko v kůži. Ošetření vody se proto musí pravidelně opakovat, aby postupně zlikvidovalo další uvolněné generace parazita ve chvíli, kdy volně plavou ve vodě.
Pro odchov plůdku a násadových ryb se naopak jako vysoce efektivní ukazuje perorální medikace. Zásadním přínosem této práce je ověření technologie medikovaného krmiva s řízeným uvolňováním doxycyklinu. Zjištění, že řízená forma léčiva dokáže zvýšit přežití ryb (84,2 % oproti 73,7 % u běžné formy) a přitom vyžaduje o 60 % nižší dávku antibiotika, má obrovský dopad na praxi. Správné zhodnocení situace a výběr vhodné metody tak chovatelům a veterinárním lékařům nabízí spolehlivý nástroj k záchraně produkce, který zároveň omezuje únik léčiv do vodního prostředí a významně pomáhá předcházet vzniku antimikrobiální rezistence.
LITERATURA
Abdel-Hafez G, Lahnsteiner F, Mansour N. Possibilities to control Ichthyophthirius multifiliis infestation with medicated feed in rainbow trout (Oncorhynchus mykiss) and chub (Leuciscus cephalus). Parasitology Research 2014, 113, 1119-1126. https://doi.org/10.1007/s00436-013-3749-9
Aihua L, Buchmann K. Temperature and salinity-dependent development of a Nordic strain of Ichthyophthirius multifiliis from rainbow trout. Journal of Applied Ichthyology 2001, 17, 273-276.
Jousson O, Pretti C, Di Bello D, Cognetti-Varriale AM. Non-invasive detection and quantification of the parasitic ciliate Ichthyophthirius multifiliis by real-time PCR. Diseases of Aquatic Organisms 2005, 65, 251-255. https://doi.org/10.3354/dao065251
Matějíčková K, Motlová J, Novotná H, Tittl K, Pojezdal Ľ. Účinnost dezinfekčních látek pro potlačení kožovce (Ichthyophthirius multifiliis) v chovech pstruha duhového. In: Sborník České rybářské a ichtyologické konference RybIKon 2024, 27.–28. 11. 2024, Brno. Rybářská a ichtyologická odborná skupina ČLS, 2024, s. 43. http://rybarstvi.eu/dok%20rybari/2024%20sbornik.pdf
Matejickova K, Motlova J, Novotna H, Mikulkova Z, Ginterova P, Jerabek M, Pojezdal L. Efficacy of five peroral therapeutics against multiple phases of Ichthyophthirius multifiliis infestation in brook trout (Salvelinus fontinalis). Veterinarni Medicina, accepted.
Mikulkova Z, Matejickova K, Motlova J, Ginterova P, Jerabek M, Pojezdal L. Oral efficacy of controlled-release doxycycline against Ichthyophthirius multifiliis infestation in salmonids. Veterinarni Medicina, 71, 2026. https://doi.org/10.17221/104/2025-VETMED
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/6 ze dne 11. prosince 2018 o veterinárních léčivých přípravcích a o zrušení směrnice 2001/82/ES. NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/6
Environmentálně šetrné a druhově selektivní juvenoidy proti štěnicím
Mgr. David Sedlák, Ph.D.1),5)
Ing. Martin Kulma, Ph.D.2), Ing. Terezie Arnoldová, Ph.D., Ing. Jakub Dvořák2), MGr. Ondřej Balvín, Ph.D.3),
Raveendra Mockhamatam, MSc., Ph.D.1), Liliia Bahrova, MSc.1), Pavel Majer4), Ivan Šnajdr4),
Marcela Krečmerová4), prof. RNDr. Marek Jindra, CSc1,5)
1) Preagon Biotech, s. r. o., 2) Státní zdravotní ústav, 3) Česká zemědělská univerzita v Praze,
4) Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, 5) Biologické centrum AV ČR
Preagon Biotech, s. r. o. (Precision Agonists) je český biotechnologický start-up založený v roce 2023 s cílem řešit neudržitelnou závislost na širokospektrých insekticidech. Tyto látky přispívají k poklesu biodiverzity, urychlují vznik rezistence u škůdců a představují rizika pro lidské zdrav i ekosystémy. Naše řešení spočívá ve vývoji malých molekul – tzv. precizních juvenoidů – které cílí na receptor pro juvenilní hormon (JHR) s extrémní druhovou specificitou. Juvenilní hormon je esenciální pro vývoj a reprodukci hmyzu a jeho receptor existuje výhradně u členovců, nikoliv u obratlovců včetně člověka. Klíčem k druhové selektivitě je fakt, že struktura JHR se mezi hmyzími druhy evolučně odlišila – vazebná kapsa receptoru štěnice má jinou strukturu než receptor včely nebo brouka, což umožňuje navrhnout molekuly, které aktivují pouze cílový receptor.
Globální resurgence štěnic (Cimex lectularius, C. hemipterus) představuje závažný hygienický a ekonomický problém. Dostupné přípravky jsou již neúčinné kvůli rozšířené rezistenci na pyrethroidy a další insekticidy, zatímco účinné látky jsou postupně zakazovány pro svou škodlivost vůči necílovým organismům, vodnímu prostředí a lidskému zdraví.
Náš vývojový přístup kombinuje interdisciplinární přístupy z oblasti chemické biologie, medicinální chemie, strukturní biologie, cheminformatiky - přístup běžný ve farmaceutickém drug discovery, avšak dosud málo využívaný ve vývoji insekticidů. Vývoj sloučenin probíhá na vlastní platformě se třemi pilíři: (1) molekulárně biologické testy pro stanovení aktivit sloučenin na JHR cílových organismů (škůdců) (2) široký panel testů pro necílové druhy, který zajišťuje environmentální bezpečnost vyvíjených látek, tedy, že látky nepoškozují opylovače, vodní hmyz, korýše ani další prospěšný hmyz, a (3) testy bezpečnosti pro lidské zdraví, které vylučují hormonální interference, toxicitu nebo poškození DNA. Tento trojí přístup umožňuje systematicky optimalizovat kandidátní molekuly, aby byly současně účinné i bezpečné.
Pro vývoj látek využíváme druhově specifické molekulárně biologické testy, které umožňují měřit interakci testovaných molekul s JHR z různých druhů hmyzu. Na základě získaných dat iterativně navrhujeme a syntetizujeme nové chemické deriváty s optimalizovanými vlastnostmi.
Připravili jsme více než 150 chemických derivátů založených na proprietárním chemickém scaffoldu s vysokou aktivitou na JHR štěnice v in vitro testech. Vybrané látky jsme testovali in vivo na larvách štěnic v posledním pátém vývojovém stadiu, který je citlivý na juvenoidní aktivitu. Ta způsobí vznik nadpočetného extralarválního stadia nebo lethalitu při svleku. V obou případech larva nedokončí vývoj v dospělce. Klíčovým výsledkem byla identifikace sloučenin, které vykazují vysokou účinnost nejen na susceptibilním kmenu, ale i na kmenu s mnohočetnou rezistencí na pyrethroidy, organofosfáty a další insekticidy – tedy tam, kde standardní přípravky zcela selhávají. Naše látky přitom nevykazují aktivitu na necílových druzích včetně včely a vodních korýšů (Daphnia), což slibuje ekologickou bezpečnost.
Tento výzkum je výsledkem spolupráce Preagonu s několika dalšími institucemi. Biologické centrum AV ČR poskytuje expertízu v molekulární endokrinologii hmyzu, na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR jsou syntetizovány chemické deriváty. Státní zdravotní ústav provádí standardizované in vivo testy podle protokolů Evropské chemické agentury a poskytuje konzultace k regulatorním požadavkům.
Naše výsledky ukazují, že racionální, na receptor orientovaný přístup k vývoji insekticidů může překonat současné limity – dosáhnout vysoké účinnosti i proti rezistentním populacím při zachování druhové selektivity a minimálního dopadu na životní prostředí. Precizní juvenoidy představují novou generaci ekologicky šetrných biocidů s potenciálem zásadně změnit přístup ke kontrole štěnic a dalších škůdců.
Nové larvicidní aktivní látky cílené specificky na hormonální systém komárů
prof. RNDr. Marek Jindra, CSc.1),2)
Natálie Halašková1), Raveendra Mockhamatam, MSc., Ph.D.2), Liliia Bahrova, MSc.2), Pavel Majer3), Ivan Šnajdr3), Marcela Krečmerová3), Kristina Lopez4), Mark Clifton4), MGr. David Sedlák, Ph.D.1),2)
1) Entomologický ústav, Biologické centrum AV ČR, 2) Preagon Biotech, s. r. o.,
3) Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, 4) North Shore Mosquito Abatement District, Northfield, IL, USA
Přeměna hmyzích larev v reprodukčně aktivní dospělce závisí na funkci juvenilního hormonu (JH). Dokud larvy nejsou dostatečně vyvinuté, JH jejich metamorfózu přirozeně blokuje. Teprve po dosažení kritického stádia larvy přestanou JH produkovat, což umožní jejich proměnu v dospělce. Aplikace syntetických analogů JH (juvenoidů) zabíjí nedospělá stadia hmyzu a brání tak další reprodukci. Tento princip je využíván také pro regulaci komárů, kde aktivní látky jako methopren nebo pyriproxyfen jsou součástí larvicidních přípravků. Juvenoidy tvoří skupinu insekticidů 7 (dle IRAC), patřící mezi regulátory růstu hmyzu (IGR). Současné larvicidní programy, např. v USA, jsou ohroženy vysokou mírou rezistence populací komárů (např. Culex pipiens přenášející West Nile virus) vůči methoprenu (částečně i pyriproxyfenu). Oba tyto poslední dosud povolené juvenoidy mají navíc negativní dopad na vodní faunu, neboť zabíjí larvy jiného vodního hmyzu a další necílové organismy včetně korýšů. Larvicidní programy nutně vyžadují náhradu stávajících juvenoidů látkami s lepšími vlastnostmi.
Naše řešení spočívá ve vývoji malých molekul – precizních juvenoidů – které cílí na přirozený receptor pro JH (JHR) s vysokou druhovou specificitou. Ta je dána rozdíly v proteinové struktuře JHR mezi jednotlivými druhy členovců. Připravili jsme více než 150 chemických derivátů látek s účinkem na JHR v in vitro testech. Vybrané látky jsme testovali in vivo na larvách komárů Aedes aegypti a C. pipiens pipiens a sledovali mortalitu kukel (stadium citlivé na juvenoidy). Nalezli jsme několik sloučenin, které dosahovaly účinnosti pyriproxyfenu na oba druhy komárů, a přitom působily i na kmen C. pipiens vykazující vysokou rezistenci (400x) vůči methoprenu. Nové precizní juvenoidy přitom neměly vliv na necílové druhy včetně vodních korýšů (Daphnia), což slibuje jejich ekologickou bezpečnost.
Naše výsledky ukazují, že bioracionální cílené insekticidy mohou překonat limitace současných larvicidních látek – tj. dosáhnout vysoké účinnosti i proti rezistentním populacím při zachování minimálního dopadu na organismy v životním prostředí. Precizní juvenoidy představují novou generaci ekologicky šetrných biocidů.
Jaké jsou hlavní environmentální důsledky provádění ochranné deratizace v kanalizaci?
RNDr. Libor Mazánek, Ph.D.
KHS Olomouckého kraje se sídlem v Olomouci, Wolkerova 6, Olomouc
Potkani představují dlouhodobě významné riziko pro veřejné zdraví, zejména jako hlavní rezervoár leptospiry Leptospira icterohaemorrhagiae, původce tzv. Weilovy žloutenky. V dobách před zavedením účinné antibiotické léčby dosahovala smrtnost tohoto onemocnění až 90 %. V současnosti je díky dostupnosti antibiotik smrtnost nízká, přesto potkani v České republice stále přenášejí leptospiry ve vysokém procentu. Významnou roli ve včasné diagnostice hraje rozšíření vyšetření CRP, které umožňuje zahájit antibiotickou terapii často ještě před plným rozvojem klinických příznaků a tvorbou protilátek. Onemocnění tak může zůstat nerozpoznáno, přesto jsou i nadále z České republiky hlášeny smrtelné případy.
Deratizace v kanalizačních systémech představuje klíčový nástroj regulace populací potkanů ve městech. Prostředí splaškové kanalizace potkanům vyhovuje, protože v mnoha ohledech nahrazuje jejich přirozené životní prostředí v bažinatých oblastech východní Asie, kde se potkani často živili tím, co voda vyplavila na břeh. Kanalizace poskytuje potkanům nejen dostatek potravy, ale i rozsáhlý migrační systém, v němž je jejich úplná eliminace prakticky nemožná. Pravidelné a systematické provádění ochranné deratizace v kanalizaci pomocí rodenticidů je proto nezbytné k omezení jejich pronikání z kanalizace do budov a venkovního prostředí.
V roce 2024 byla v České republice deratizace v kanalizaci předmětem společných kontrol pracovníků krajských hygienických stanic a inspekce životního prostředí. Tyto kontroly ukázaly, že jak kontrolní orgány, tak i odborná veřejnost často nemají dostatečný přehled o rizicích spojených s používáním rodenticidů v kanalizaci. Znalost těchto rizik je přitom zásadní pro správné hodnocení i provádění účinné ochranné deratizace. Relevantní informace o vlastnostech účinných látek a jejich environmentálních i zdravotních rizicích jsou dostupné v dokumentech vypracovaných v rámci hodnocení biocidních účinných látek („Assessment Report“) publikovaných agenturou ECHA. Na jejich základě jsou následně schvalovány konkrétní biocidní přípravky včetně podmínek jejich použití.
Tyto dokumenty jsou na stránkách ECHA dostupné i pro rodenticidní účinné látky jako jsou bromadiolon (https://echa.europa.eu/cs/information-on-chemicals/biocidal-active-substances/-/disas/factsheet/12/PT14), nebo Brodifacoum které jsou (https://echa.europa.eu/cs/information-on-chemicals/biocidal-active-substances/-/disas/factsheet/11/PT14), které jsou nejčastěji obsaženy v nástrahách používaných při deratizaci v kanalizaci. Jedná se o antikoagulanty druhé generace, které jsou perzistentní, bioakumulativní a toxické a představují až překvapivé riziko sekundárních otrav necílových organismů, zejména predátorů, čehož je úspěšně využíváno na Novém Zélandu při ochraně původní fauny před nepůvodními predátory. Toto riziko výrazně převyšuje ostatní environmentální rizika, například rizika spojená se splachem rodenticidu do kanalizace s čistírnou odpadních vod, a to až o šest řádů. V některých případech rizika spojená se šířením antikoagulantů vodním prostředím nebyla ani hodnocena z důvodu jejich velmi nízké rozpustnosti ve vodě a rychlé sedimentaci. V současnosti probíhá přehodnocování těchto účinných látek, nicméně do doby aktualizace hodnoticích dokumentů nelze při správní činnosti akceptovat závěry, které jsou s nimi v rozporu.
Analýza kontrolních zjištění ukázala, že v praxi docházelo k požadavkům na postupy, které nejsou podloženy těmito dokumenty a nevedou ke snížení environmentálních rizik. Naopak byly někdy tolerovány či vyžadovány postupy potenciálně rizikovější. To dokládá srovnání dvou dlouhodobě prováděných deratizací v kanalizačních systémech dvou měst napojených na čistírnu odpadních vod. V prvním případě byly nástrahy aplikovány vhazováním předpřipravených sáčků na podesty šachet ve dvou kampaních ročně. Tento postup byl při kontrole intuitivně hodnocen jako rizikový pro životní prostředí. Ve druhém případě byly nástrahy instalovány na provázku a tento postup byl naopak vnímán jako příznivější pro životní prostředí, a kdyby byl při deratizaci použit rodenticid, který je možno použít k deratizaci v kanalizaci, deratizační firma by z kontroly vyvázla bez sankce (pozn. v důsledku nepřesné formulaci v § 8 odst. 2 písm. a) zákona 324/2016 Sb., o biocidních přípravcích a účinných látkách a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o biocidech), nemají pracovníci KHS oprávnění kontrolovat osoby které biocidy používají). Riziko sekundárních otrav necílových obratlovců, zejména predátorů a dravců, však nebylo při kontrolách zohledněno.
Při zohlednění vlastností rodenticidních účinných látek a závěrů z jejich hodnocení uvedených v dokumentech „Assessment Report“ se však druhý způsob deratizace jeví jako rizikovější, zejména z důvodu nutnosti prakticky trvalého vyložení nástrah v kanalizaci a jejich pravidelného měsíčního doplňování bez snahy hledání příčin jejich trvalého odběru.
Na základě vyžádaných údajů o spotřebě rodenticidů za rok 2024 byly pro srovnání vypočteny celkové emise účinných látek na 1000 smluvně ošetřovaných (otevíraných)ošetřených kanalizačních šachet. V prvním případě činily emise 3,4 g antikoagulantů druhé generace, zatímco ve druhém případě 4,3 g bromadiolonu, a to již po zohlednění zpětně odebraných nástrah likvidovaných ve spalovně. Ve druhém případě navíc emise představují převážně ty nejrizikovější vstupující do potravních řetězců, zatímco v prvním případě část účinných látek zůstává izolována v plesnivějících rodenticidních nástrahách na podestách kanalizačních šachet.
Z porovnání vyplývá, že snaha o „intuitivně bezpečnější“ postupy může vést k vyšší celkové zátěži životního prostředí, pokud snižuje účinnost deratizace. Klíčovým parametrem hodnocení kvality a environmentálního rizika ochranné deratizace by proto měly být celkové emise antikoagulantů druhé generace do prostředí. Odborně prováděná deratizace zaměřená na maximální účinnost zpravidla v dlouhodobém horizontu minimalizuje spotřebu rodenticidů, a tím i její negativní vliv na životní prostředí.
V čem spočívá účinnost ochranné deratizace?
RNDr. Libor Mazánek, Ph.D.1)
MVDr. Radovan Šindelář2)
1) KHS Olomouckého kraje se sídlem v Olomouci, Wolkerova 6, Olomouc
2) SERVIS 3xD, spol. s r. o., Jarmily Glazarové 370/5a, Olomouc – Hejčín
Současná konzumní společnost si bohužel přestává uvědomovat zdravotní rizika spojená s výskytem hlodavců. V historických dobách se například kouření tabákových výrobků mohlo na pozadí morových epidemií jevit jako zdraví prospěšné, a to díky insekticidním účinkům nikotinu proti blechám přenášejícím mor z hlodavců. Období, kdy mor opakovaně decimoval populace měst a obcí a způsoboval úmrtí až poloviny jejich obyvatel, je naštěstí minulostí. Insekticidní účinek nikotinu však již neovlivňuje současné epidemiologické studie, které jednoznačně prokazují zdravotní rizika spojená s kouřením.
Hlodavci však i nadále zůstávají významnými přenašeči infekčních onemocnění. V České republice bylo v letech 2019–2023 hlášeno 123 případů leptospirózy, z toho 4 úmrtí, a to navzdory dostupnosti účinné antibiotické léčby. Díky rozšíření vyšetření CRP je dnes možné zahájit léčbu včas, často ještě před plným rozvojem klinických příznaků. Smrtelné případy jsou téměř vždy spojeny s těžkou formou onemocnění – Weilovou žloutenkou, jejímž původcem je Leptospira icterohaemorrhagiae. V minulosti, před zavedením antibiotické léčby, dosahovala úmrtnost tohoto onemocnění až 90 %. Potkani představují hlavní této bakterie; například na Olomoucku byla prokázána u 25,8 % odchycených jedinců a prakticky ve všech sledovaných koloniích.
Navzdory těmto rizikům dochází k zavádění nových postupů, které jsou často v rozporu se základními povinnostmi v ochranné deratizaci, vycházejícími z historických zkušeností. Tyto povinnosti stanovuje zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, který rozlišuje běžnou a speciální ochrannou DDD. Běžnou ochrannou DDD je povinna provádět každá osoba podle potřeby, zatímco speciální ochrannou DDD mohou vykonávat pouze odborně způsobilé osoby, jelikož se jedná o cílenou odbornou činnost cílenou na likvidaci zvýšeného výskytu škůdců.
S rozvojem účinných rodenticidů na bázi antikoagulantů se řešení zvýšeného výskytu hlodavců stalo technicky jednodušším. Ve společnosti tak sílí trend nadměrného spoléhání se na speciální ochrannou deratizaci a moderní chemické rodenticidy. Je proto nutné zdůraznit, že účinnost ochranné deratizace spočívá především v důsledném provádění běžné ochranné deratizace. Každé provedení speciální deratizace s použitím rodenticidů by mělo být vnímáno jako řešení závadného stavu vzniklého v důsledku selhání preventivních opatření. Nedílnou součástí těchto zásahů by proto měla být analýza příčin selhání a návrh nápravných opatření, vedoucích k omezení opakovaného výskytu hlodavců i spotřeby rodenticidů. To je zvláště důležité u antikoagulantů druhé generace, které jsou bioakumulativní a vysoce toxické. Tyto látky představují významná environmentální i zdravotní rizika, zejména při použití ve venkovním prostředí. Vstupují do potravních řetězců a ze studií na Novém Zélandu je známo, že vykazují vyšší toxicitu pro necílové predátory než pro samotné hlodavce. Pokud při jejich použití nejsou současně přijata účinná preventivní opatření k zabránění opakovaného výskytu hlodavců, nelze takové použití považovat za správné, jak vyplývá z čl. 17 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 528/2012.
Praxe však ukazuje, že příčiny zvýšeného výskytu hlodavců bývají při provádění speciální ochranné deratizace často opomíjeny. Tento problém se výrazně projevuje v souvislosti se zaváděním plastových a designových nádob na komunální odpad. Tyto nádoby často neplní svou základní funkci, tj. zabránit hlodavcům v přístupu k odpadkům. Plastové kontejnery nejsou dostatečně odolné vůči hlodání potkanů a některé konstrukce dokonce umožňují potkanům snadný a bezpečný přístup k odpadkům.
Zkušenosti ukazují, že populace potkanů se rychle adaptují na dostupné zdroje potravy v nevhodných odpadních nádobách, což vede k jejich zvýšenému výskytu. Tento trend se odráží i v nárůstu stížností obyvatel, které musela KHS v Olomouci v posledních letech řešit. Deratizace v těchto podmínkách je navíc komplikovaná, protože potkani preferují příjem potravy ve známém chráněném prostředí odpadních nádob, pokud k němu mají snadný přístup.
Z uvedených skutečností vyplývá, že klíčovým prvkem účinné ochranné deratizace je prevence, zejména důsledné zamezení přístupu hlodavců k potravním zdrojům, především používáním funkčních odpadních nádob. Jedná se o preventivní opatření, které umožňuje výrazně omezit používání toxických rodenticidů ve venkovním prostředí a minimalizovat s tím související rizika. Nedílnou součástí každého odborného deratizačního zásahu i správní činnosti v oblasti ochrany veřejného zdraví musí být systematická edukace veřejnosti. V praxi to znamená nadále důsledně zdůrazňovat, že účinnost ochranné deratizace spočívá především v zamezení přístupu hlodavců k potravě, zejména v důsledném ukládání odpadu do vhodných odpadních nádob. Významnou roli by v tomto směru měla sehrát i Národní referenční laboratoř pro deratizaci, zejména v oblasti metodického vedení a posuzování vhodnosti odpadních nádob uváděných na trh v České republice.
Aktuální problémy deratizace na farmách a ve skladech
doc. Ing. Václav Stejskal, Ph.D.
CARC – Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v. v. i., Drnovská 507/73, Praha 6 – Ruzyně
Ochrana před hlodavci představuje klíčovou součást ochrany zemědělských provozů a skladovaných komodit, a to jak z hlediska ekonomických ztrát, tak zajištění hygieny a bezpečnosti potravin. Současné přístupy k deratizaci proto musí být založeny na principech integrované ochrany (IPM), zahrnujících kombinaci preventivních opatření, systematického monitoringu, správné aplikace rodenticidů a důsledné kontroly účinnosti zásahů. Klíčovým prvkem je zavedení funkčního systému evidence a kontroly, který umožní včasnou identifikaci problémů a zajištění souladu s legislativními požadavky. V posledních letech však dochází k významným změnám, které ovlivňují účinnost i praktickou realizaci regulace synantropních hlodavců. Přednáška upozorňuje na rizika možných diskrepancí mezi legislativními požadavky a reálnou praxí deratizace na farmách a ve skladech a zdůrazňuje nutnost zlepšení kontrolních mechanismů, odborné úrovně aplikace a celkového systému řízení regulace/hubení hlodavců.
Jedním z hlavních problémů je postupný rozvoj rezistence populací hlodavců vůči antikoagulačním rodenticidům, který byl potvrzen i v podmínkách České republiky. Tento trend snižuje účinnost tradičních metod regulace a vyžaduje optimalizaci strategií zásahů, včetně volby účinných látek a způsobu jejich aplikace. Zásadní roli v současnosti hrají rovněž legislativní požadavky a omezení vyplývající z regulace biocidních přípravků v rámci Evropské unie (ECHA; nařízení (EU) č. 528/2012 – BPR apod.). Zejména již schválené a nově schvalované podmínky použití rodenticidů (SPC) ukládají řadu povinností, mimo jiné používání deratizačních staniček odolných vůči násilnému otevření, jejich bezpečné umístění, frekvence kontrol, jednoznačné označení a zajištění shody mezi označením a skutečným obsahem, a řadu dalších. Součástí požadavků je také systematický sběr kadáverů hlodavců jako opatření ke snížení rizika sekundárních otrav necílových organismů. Praxe v terénu však často může vykazovat řadu nedostatků. Pokud nejsou nástrahy pravidelně kontrolovány a obměňovány v legálně předepsaných intervalech, může docházet ke vzniku kumulovaných vrstev nástrah a ke zvýšeným environmentálním rizikům. Nedostatečné může být na farmách a ve skladech rovněž označení staniček a jejich obsahu, kontrola jejich umístění i celková evidence zásahů. Nedostatky mohou výrazně snižovat účinnost deratizace, zvyšovat hygienická a environmentální rizika a vést ke kontaminaci surovin. Současně je třeba zdůraznit, že nesprávná deratizační praxe je nejen v rozporu s platnou legislativou, ale přispívá i k selekci rezistentních populací hlodavců v důsledku suboptimální aplikace rodenticidů.
V potravinářských provozech je kvalita deratizace často zajišťována prostřednictvím dobrovolných standardů a norem. a intenzivně kontrolována interními a externími auditory. V řadě zemědělských skladů však tyto kontrolní dobrovolné mechanismy pomocí standardů chybí, což zvyšuje význam státního dozoru. Otázkou k diskusi na konferenci DDD zůstávají témata, jakými jsou koordinace a plán kontrol jednotlivých dozorových orgánů na farmách a ve skladech, zejména zda je jednoznačně definováno, kdo, kdy a jakým způsobem kontroluje jednotlivé aspekty deratizace pomocí rodenticidů a jejich dopady na bezpečnost potravin, surovin a životní prostředí.
Poděkování: Výsledek – článek vznikl za podpory Ministerstva zemědělství, institucionální podpora MZE-RO0426.
Hantavirové infekce v ČR – aktuální situace
MUDr. Hana Zelená, Ph.D.
NRL pro arboviry, Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě
Hantaviry se řadí do čeledi Hantaviridae, rod Orthohantavirus, který dle ICTV 2026 obsahuje 37 species. Jejich přirozenými hostiteli jsou drobní savci (hlodvaci, hmyzožravci, netopýři). Každý hantavirus má svého specifického hlavního hostitele a z toho vyplývající geografické rozšíření. Jedná se o zoonotické viry s přírodní ohniskovostí. Pro člověka jsou patogenní pouze hantaviry přenášené hlodavci, u ostatních toto zatím nebylo jednoznačně potvrzeno. Člověk se nakazí zpravidla náhodně prostřednictvím inhalace prachu kontaminovaného močí, slinami či trusem infikovaných hlodavců, u nichž probíhá celoživostní bezpříznaková infekce. Člověk je pro hantaviry slepým článkem vývoje, pro své okolí není infekční (s výjimkou jihoamerického viru Andes), avšak při překročení druhové baréry se virus pro člověka stává patogenním a může vyvolat i velmi závažná onemocnění s vysokou smrtností.
V Evropě se vyskytují tvz. hantaviry „starého světa“, přenášené myšicemi, hraboši, norníky a potkany, které mohou vyvolat onemocnění lidí. V ČR byla potvrzena přítomnost 2 druhů hantavirů patogenních pro člověka: Dobrava (Orthohantavirus dobravaensis) a Puumala (Orthohantavirus puumalaensis). Hantavirus Dobrava se vyskytuje ve 4 subspecies, z nichž v ČR se vyskytují dva, a sice Dobrava-Dobrava a Dobrava-Kurkino. Virus Puumala přenáší Norník rudý (Myodes glareolus), virus Dobrava-Dobrava přenáší Myšice lesní (Apodemus flavicollis) a virus Dobrava-Kurkino přenáší Myšice temnopásá (Apodemus agrarius).
Hantavirová onemocnění vyskytující se v Evropě se označují jako tzv. hemorgaická horečka s renálním syndromem (HFRS) projevující se jako náhle vzniký horečnatý stav, v úvodu často provázený průjmem a příznaky připomínajícími chřipku včetně bolestí svalů, kloubů, schváceností a bolestí v bederní oblasti. Někteří pacienti popisují poruchu vidění (akutní myopie). Následuje progrese stavu se selháním ledvin, poklesem hladiny trombocytů s krvácivými projevy. V nejtěžších případech dochází k multiorgánovému selhání a hemoragickému šoku, který může vést k úmrtí. Stav připomíná těžký septický stav, jehož původce se však běžnými bakteriologickými metodami nepodaří odhalit. Neexistuje kauzální léčba této nemoci, o přežití pacienta rozhoduje včasná diagnsotika a péče na jednotce intenzivní péče s podporou životních funkcí.
V hantavirů vyskytujících se v ČR vyvolává virus Puumala a subtyp Dobrava-Kurkino spíše onemocnění lehčího rázu, zatímco subtyp Dobrava-Dobrava častěji probíhá s těžkým průběhěm, nutností hemodialýzy a intenzivní péče.
Onemocnění je u pacientů v ČR diagnostikováno spíše ojediněle, dle epidemiologické databáze ISIN bylo od roku 2016 až do současnosti hlášeno na celém území ČR 99 případů hantavirových infekcí (A98.5). Frekvence hlášení není v rámci území ČR rovnoměrná, nejvíce případů je z Moravskoslezského kraje (35) na druhém místě je kraj Jihočeský (20), další hlášení jsou z krajů Jihomoravského (2), Zlínského (6) a Olomouckého (6), ostatní jen ojedinělě (Pardubický, Plzeňský a Středočeský). Z 6 krajů nebyl za uvedené období hlášen žádný případ (hl.m. Praha, kraj Karlovarský, Ústecký, Liberecký, Královéhradecký a Vysočina).
Nejvíce případů hantavirových infekcí bylo v ČR diagnsotikováno ve virologické laboratoři ZÚ se sídlem v Ostravě. Za období 2016-2026 zde byla hantavirová infekce prokázána u 72 paceintů, z toho u 52 se jednalo o nákazu virem Dobrava, u 17 virem Puumala a u 3 se nepodařilo druh viru určit. Diagnóza je založena převážně na serologickém průkazu protilátek metodou ELISA (IgG+IgM), která je konfirmována metodou imunoblot, na jejímž základě lze také stanovit species (Puumala nebo Dobrava), serologicky však nelze rozlišit subtypy viru Dobrava. To lze pouze na základě molekulárně genetické analýzy metodou RT-PCR a sekvenace. Molekulárně genetické stanovení bylo provedeno z celkového souboru pouze u 16 pacientů, z nichž u 2 se jednalo o virus Puumala a u 14 o virus Dobrava. Z toho v 7 případech se jednalo o subtyp Dobrava-Kurkino, u 2 Dobrava-Dobrava a u 5 se subtyp viru Dobrava nepodařilo určit. Jeden pacient na onemocnění zemřel, jednalo se o onemocnění z roku 2016 vyvolané subtypem Dobrava-Dobrava.
Hantavirová infekce se častěji vyskytuje u mužů mladšího až středního věku. V našem souboru se jednalo o 21 žen (29 %) a 51 mužů (71 %) ve věkovém rozmezí od 11 do 80 let. Nejvíce případů bylo ve věkové skupině 40-49 let (22 případů), následovala věková skupina 30-39 let (17 případů), 50-59 let (12 případů), 20-29 let (9 případů), 10-19 let (6 případů). Nad 60 let bylo 6 osob.
Lze předpokládat, že hantavirová onemocnění jsou u nás poddiagnostikována, jelikož mezi lékaři i další odbornou veřejností existuje stále poměrně nízké povědomí o existenci hantavirových infekcí a pacienti jsou léčeni pod zcela jinými diagnózami. Rezervoárová zvířata (myšice, norníci) se vyskytují v hojném množství na celém území ČR, avšak rozložení hlášených případů neodpovídá lokalizaci výskytu přenašečů. Pravděpodobně spíše vypovídá o vyšším povědomí lékařů na Moravě a v Jihočeském kraji, kteří již s těmito pacienty mají zkušenosti. Přitom včasná diagnóza a adekvátní léčba pacientů na jednotkách intenzivní péče rozhodují o osudu pacientů s těžším průběhem onemocnění.
Hraboš polní – specifický škůdce pro deratizaci
Ing. Radek Aulický, Ph.D.
RNDr. Marcela Fraňková, Ph.D., Mgr. Tereza Radostná, Ph.D., Ing. Václav Stejskal, Ph.D.
CARC – Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v. v. i., Drnovská 507/73, Praha 6 – Ruzyně
r
Hraboš polní (Microtus arvalis) patří mezi nejvýznamnější polní škůdce v České republice. Vyskytuje se v zemědělské krajině prakticky na celém území s výjimkou horských oblastí. Díky celoroční aktivitě a potřebě pravidelného příjmu potravy, ve které je nenáročný – konzumuje jak kořeny, tak nadzemní části rostlin, může způsobovat značné škody na plodinách v průběhu celého roku. Početnost populací hraboše kolísá v cyklech, které trvají obvykle 2–5 let. V období přemnožení může docházet k extrémnímu nárůstu početnosti, a to až na 1–2 tisíce jedinců na hektar. V těchto případech není ojedinělé, že se hraboši začínají objevovat také v místech blíže lidským obydlím nebo dokonce mohou zalézat přímo do budov, obzvláště pokud zde naleznou zdroj potravy. Následná deratizace těchto jedinců může být komplikovanější oproti běžné deratizaci myši domácí. Jistou specifitou je právě potravní preference, která může významně ovlivnit příjem některých rodenticidů aplikovaných v budovách nebo výběr vhodného a povoleného rodenticidu v případě aplikace ve venkovním prostředí.
Poděkování/Dedikace: Tato studie byla vypracována za přímé finanční podpory projektu NAZV (QL25020011).
Činnost Státní veterinární správy při likvidaci ohnisek nebezpečných nákaz
MVDr. Petr Kučínský, CSc.
Státní veterinární správa ČR, Palackého 174, Brno
p.
Úvod
Nebezpečné nákazy zvířat představují závažnou hrozbu nejen pro chovy hospodářských zvířat, ale i pro ekonomiku státu, potravinovou bezpečnost a v některých případech také pro veřejné zdraví. Státní veterinární správa České republiky (SVS ČR) má klíčovou roli při prevenci, řešení a likvidaci ohnisek těchto nákaz. Referát shrnuje postupy SVS při likvidaci ohnisek nebezpečných nákaz, spolupráci se složkami integrovaného záchranného systému (IZS), legislativní rámec a praktická opatření včetně dezinfekce, usmrcování zvířat a asanace kadáverů.
Biobezpečnost a prevence
Základem ochrany chovů je důsledná biologická bezpečnost. Chovatelé jsou povinni přijímat opatření k omezení pronikání volně žijících zvířat do chovů, zabezpečit krmiva, podestýlku a statková hnojiva a zabránit výskytu hlodavců. Důležité je také oddělení jednotlivých kategorií zvířat a omezení vstupu osob a vozidel do chovu. V případě podezření na nákazu se okamžitě zavádějí dezinfekční opatření na vstupech a vjezdech do hospodářství a další opatření v souladu s § 13 veterinárního zákona.
Legislativní rámec
Činnost SVS se opírá o krizovou i veterinární legislativu. Zásadní jsou zejména zákony o integrovaném záchranném systému, o krizovém řízení a veterinární zákon. Významnou roli hraje také evropská legislativa, především nařízení EU o nákazách zvířat a o nakládání s vedlejšími živočišnými produkty. Krajské veterinární správy zajišťují pohotovostní služby, které jsou v případě mimořádné situace připraveny zasáhnout přímo v ohnisku nákazy.
Spolupráce se složkami IZS
Likvidace ohnisek nebezpečných nákaz probíhá ve spolupráci s řadou subjektů. Mezi hlavní složky patří Hasičský záchranný sbor ČR, Policie ČR, krajské hygienické stanice, Ministerstvo zemědělství, Správa státních hmotných rezerv, Veterinární služby Ministerstva obrany a asanační podniky. SVS má uzavřeny dohody o plánované pomoci na vyžádání a o využití státních hmotných rezerv, zejména pro zajištění dezinfekčních prostředků, technických plynů a speciální techniky.
Postupy při likvidaci ohniska nákazy
Po potvrzení nebezpečné nákazy jsou vymezena ochranná a pásma dozoru a je omezen pohyb zvířat, osob a vozidel. Provádí se průběžná a závěrečná dezinfekce objektů, techniky i personálu. V případě vysoce nakažlivých onemocnění, jako je například vysoce patogenní aviární influenza (HPAI), dochází k depopulaci chovů.
Usmrcování drůbeže se provádí zejména pomocí oxidu uhličitého (CO2), a to buď v kontejnerech, nebo zaplynováním hal. SVS má k dispozici vlastní kontejnery i kontejnery ze státních hmotných rezerv. Kapacita utrácení je závislá na organizaci práce a vzdálenosti asanačního podniku.
Asanace kadáverů
Uhynulá nebo utracená zvířata jsou likvidována prostřednictvím asanačních podniků příp. zahrabáním na schválených zahrabovištích nebo výjimečně pálením. Zahraboviště jsou budována podle přísných technických a hygienických pravidel s ohledem na ochranu podzemních vod. Asanační podniky mají stanovené denní kapacity a svozové oblasti, což umožňuje efektivní a rychlou likvidaci kadáverů.
Opatření na hranicích a při výskytu SLAK
Při hrozbě zavlečení slintavky a kulhavky (SLAK) ze sousedních států byla v ČR zavedena přísná mimořádná veterinární opatření. Patřila k nim omezení dovozu zvířat a živočišných produktů, zpřísnění biologické bezpečnosti chovů a intenzivní kontroly na vybraných hraničních přechodech. Součástí těchto opatření byla také povinná dezinfekce vozidel, k čemuž sloužily dezinfekční rohože, vany a rámy.
Závěr
Činnost Státní veterinární správy při likvidaci ohnisek nebezpečných nákaz je komplexní a organizačně náročná. Vyžaduje úzkou spolupráci s ostatními složkami IZS, jasně daný legislativní rámec a dostatečné technické i personální zabezpečení. Díky těmto opatřením je možné minimalizovat rizika šíření nákaz, chránit chovy zvířat a zajistit stabilitu potravinového řetězce v České republice.
Porovnání účinnosti dvou metod dezinsekce v průběhu odchovu telat
Ing. Gabriela Malá, Ph.D.
Ing. Pavlína Jiroutová, Ing. Eliška Nejedlá, Ing. Josef Knížek, David Procházka
Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i., Přátelství 815, 104 00 Praha Uhříněves
Souhrn
Úbytek hmyzu představuje jednu z největších ekologických hrozeb současnosti, neboť hmyz má nezastupitelnou roli v potravním řetězci ptáků a savců, při opylování plodin a rozkladu organické hmoty. Za poslední tři desetiletí zmizely téměř tři čtvrtiny hmyzí populace. Příčinou úbytku je nejen intenzivní zemědělství, nadměrné používání syntetických chemických přípravků, ale i změna klimatu, včetně světelného smogu a šíření invazivních druhů. Cílem práce bylo zhodnocení účinnosti dvou různých metod dezinsekce (chemické a biologické) a jejich vlivu na morbiditu telat v průběhu období mléčné výživy. Sledování probíhalo v jednom chovu dojeného skotu u telat ustájených ve venkovních individuálních boxech (VIB) v průběhu dvou let vždy od května do října. VIB byly rozděleny do 3 skupin – v první skupině byly do podestýlky aplikovány parazitické vosičky (Muscidifurax raptorellus) – v dávce a na místa aplikace v souladu s doporučením dodavatele ve 14denních intervalech, v druhé skupině byl do podestýlky aplikován larvicidní přípravek s účinnou látkou Cyromazin (v dávce 0,5 g účinné látky na m2 před nastájením telete s opakováním za 21 dní) a třetí skupina byla kontrolní. Nejnižší výskyt mouchy domácí (1 až 439 ks) a bodalky stájové (0 až 434 ks) byl zjištěn ve VIB, kde byla podestýlka ošetřena insekticidem. Nejvyšší výskyt mouchy domácí (0–574 ks) a bodalky stájové (0–477 ks) byl v kontrolní skupině VIB. Nejnižší výskyt onemocnění telat byl u telat odchovávaných ve VIB ošetřených insekticidem. Nejvyšší morbidita byla zaznamenána u telat ustájených v kontrolních VIB. Statisticky významný rozdíl ve výskytu mouchy domácí, resp. bodalky stájové i v morbiditě telat mezi všemi třemi sledovanými skupinami telat ustájených ve VIB nebyl prokázán.
Klíčová slova: chemická dezinsekce, biologická dezinsekce, odchov telat, morbidita
Úvod a literární přehled
Úbytek hmyzu představuje jednu z největších ekologických hrozeb současnosti, neboť hmyz má nezastupitelnou roli v potravním řetězci ptáků a savců, při opylování plodin a rozkladu organické hmoty. Za poslední tři desetiletí zmizely téměř tři čtvrtiny hmyzí populace (Hallmann et al., 2017).
V České republice dochází k masivnímu úbytku hmyzu, přičemž populace mnoha druhů klesly od roku 1990 o 50–75 %. Hlavními příčinami jsou nejen intenzivní zemědělství, nadměrné používání syntetických chemických přípravků, ale i změna klimatu, včetně světelného smogu a šíření invazivních druhů. Ohroženi jsou motýli, včely i další opylovači (Čížek et al., 2019).
Proč je nutné dezinsekci v chovech hospodářských zvířat, zvláště pak v průběhu odchovu telat, provádět?
Moucha obecná a bodalka stájová představují pro hospodářská zvířata a jejich mláďata významný zoohygienický a zdravotní problém. Jejich přítomnost negativně ovlivňuje welfare zvířat, zvyšuje riziko přenosu onemocnění a vede k přímým ekonomickým ztrátám (Jandowsky et al., 2010; Ponnudurai et al., 2015; Reissert-Oppermann et al., 2019).
Moucha domácí (Musca domestica) žije 3–4 týdny. Samice naklade až 1000 vajíček (po jednotlivých snůškách po 100 až150 vajíčkách) do hnijících organických zbytků (Soulsby, 1982). Larvy se líhnou za 8 hodin až 3 dny, vývoj v dospělce trvá 1–3 týdny. Zajímavé je, že potravu přijímá pouze v tekutém skupenství. Aby přijala tuhou potravu, musí na ni nejprve vyzvrátit trávicí enzymy, které potravu rozpustí (Hendrichs et al. 1992, Stoffolano 2019). Většina much se pohybuje v okruhu 1–2 km od zdroje potravy a líhniště. Při hledání potravy nebo lepších podmínek dokáží mouchy domácí překonat vzdálenost 15 až 20 kilometrů. Létá rychlostí až 8 km/h (Zahn et Gerry, 2020).
Bodalka stájová (Stomoxys calcitrans) patří do čeledi mouchovitých, která se na první pohled velmi podobá mouše domácí. Na rozdíl od ní se však obě pohlaví živí krví teplokrevných živočichů, včetně člověka. Od běžné mouchy ji poznáte podle ostrého černého sosáku, který směřuje dopředu jako malé kopí. Na zadečku má tmavé kruhové skvrny (Soulsby, 1982). Bodalka žije 3–6 týdnů. Samice klade až 800 vajíček do vlhkých výkalů, mrvy, tlející slámy nebo sena (Hogsette, 1994). Larvy se líhnou do 24 hodin a celý vývoj v dospělce trvá 2–5 týdnů.
Nejčastěji se zdržuje v okolí stájí, chlévů a pastvin, kde napadá skot a koně. Často se vyhřívá na slunných stěnách a stropech. Bodalky se pohybují v okruhu několika desítek až stovek metrů od místa líhnutí, pokud zde mají dostatek potravy.
Kousnutí je velmi bolestivé, způsobuje svědění a otoky. Bodalka je odolnější vůči běžným repelentům než jiný hmyz (Patra et al., 2018).
Moucha domácí i bodalka stájová přenášejí na svém těle (končetiny, křídla) více než 300 různých patogenů, od virů přes bakterie, riketsie, prvoky až po parazity (Baldacchino et al., 2013). Jedná se zejména o bakterie způsobující průjmy (např. Salmonella spp., Yersinia spp., Escherichia coli), keratokonjuktivitidy (např. Moraxella bovis, Mycoplasma spp., Acholeplasma spp.) aj. Bodalka stájová, která se živí krví zvířat, přenáší různá infekční onemocnění (např. tularémii, brucelózu, antrax aj.).
Mouchy sedají na zvířata, obtěžují je, způsobují neklid, neboť se musí neustále ohánět, čímž se snižuje doba jejich odpočinku. Současně v důsledku stresu a obtěžování hmyzem dochází u zvířat ke zhoršení využitelnosti krmiva a snížení přírůstků hmotnosti.
Přemnožené mouchy se tak mohou významně podílet na zvýšení frekvence výskytu onemocnění, což pro chovatele následně zvyšuje náklady na léčbu zvířat.
Nelze opomenout skutečnost, že mouchy přenášejí také patogeny, které mohou kontaminovat krmivo i vodu (např. Salmonella spp., E. coli a další zástupce čeledi Enterobacteriaceae).
Jediná možná ochrana zvířat před velkým výskytem much a výše uvedenými negativními účinky je dezinsekce. Jakou metodu dezinsekce zvolit?
Dosud se používala převážně chemická dezinsekce, která hubí nebo reguluje výskyt škodlivého hmyzu pomocí chemických látek tzv. insekticidů (Crespo et al., 1998). Podle způsobu, jakým látka proniká do těla hmyzu rozlišujeme:
postřiky (látka se aplikuje přímo na povrchy nebo na hmyz samotný; účinkuje při kontaktu s povrchem těla škůdce);
požerové nástrahy (přípravky jsou ve formě gelů nebo granulí, které hmyz pozře);
aerosoly a mlžení (látka se rozptýlí do vzduchu a působí na hmyz přes dýchací ústrojí);
atraktanty a repelenty (látky, které hmyz lákají do pastí, nebo jej odpuzují z konkrétního místa) (Sparks, 2024).
Výhody insekticidů jsou:
vysoká účinnost – dokáží zlikvidovat celé populace hmyzu v různých vývojových stádiích;
rychlý nástup – účinky jsou viditelné okamžitě nebo během několika hodin po aplikaci;
cílenost – možnost volby různé formy podle konkrétního druhu hmyzu a místa aplikace;
reziduální účinek – některé přípravky zůstávají na površích aktivní i několik týdnů, čímž brání návratu škůdců (Sparks, 2024).
Mezi nevýhody insekticidů patří:
toxicita – chemické látky mohou být nebezpečné pro člověka, chovaná zvířata i životní prostředí; po aplikaci je nutné často prostor na několik hodin opustit a následně důkladně vyvětrat (Barathi et al., 2024; Sparks, 2024);
vznik rezistence – při dlouhodobém, resp. opakovaném používání přípravků se stejnou účinnou látkou se hmyz stává odolným vůči této účinné látce a přípravek je neúčinný (Scott et al., 2000; Barathi et al., 2024; Sparks, 2024);
stopy na povrchu, resp. nepříjemné aroma ve vzduchu vzniká po aplikaci některých postřiků (Sparks, 2024).
Jednou z cest, jak zabránit úbytku hmyzu, je využití biologické dezinsekce. Jedná se o metodu hubení škodlivých členovců přirozenými biologickými mechanismy a organismy.
Mezi hlavní metody biologické dezinsekce patří:
využití predátorů, tj. nasazení přirozených nepřátel daného škůdce, kteří se jím živí;
použití specifických bakterií, virů nebo plísní, které vyvolávají u cílového druhu hmyzu onemocnění vedoucí k jeho úhynu;
feromonové lapače, jejichž principem je použití látek, které hmyz přirozeně lákají (např. sexuální feromony) do pastí nebo na lepové desky (Bale et al., 2008).
Výhody biologické dezinsekce jsou:
šetrnost k životnímu prostředí a zdraví animální a humánní populace;
žádná toxická rezidua;
využitelnost této metody i v ekologických zemědělských podnicích (Bale et al., 2008; Burden, 2025).
Naproti tomu nevýhody využití biologických metod dezinsekce jsou:
nižší a pomalejší účinnost;
závislost na vnějších podmínkách prostředí;
důsledné dodržování postupu aplikace vyžadujícího specifické odborné znalosti (Bale et al., 2008).
Cíl práce
Cílem práce bylo zhodnocení účinnosti dvou různých metod dezinsekce (chemické a biologické) proti mouše domácí a bodalce stájové a jejich vlivu na morbiditu telat v průběhu období mléčné výživy.
Materiál a metody
Sledování probíhalo v jednom chovu dojeného skotu u telat ustájených ve venkovních individuálních boxech (VIB) v průběhu dvou let vždy v období od května do října. VIB byly rozděleny do 3 skupin. V první skupině (29 VIB) byly do podestýlky aplikovány parazitické vosičky (Muscidifurax raptorellus) dávkované v souladu s doporučením dodavatele na nejčastější místa výskytu kukel much (tj. místa, která nejsou sešlapávána zvířaty a jsou vhodná pro reprodukci much jako např. suchá místa podél zdí, pod nádobou s krmením, pod přepážkami) ve 14denních intervalech. Dodávají se kukly mouchy domácí parazitované touto vosičkou. Z parazitovaných kukel se líhnou dospělé vosičky, jejichž akční rádius, ve kterém vyhledávají kukly much k nakladení vajíček, je zhruba 10 m2.
Ve druhé skupině (29 VIB) byl do podestýlky aplikován larvicidní přípravek s účinnou látkou Cyromazin (v dávce 0,5 g účinné látky na m2 před nastájením telat do VIB s opakováním za 21 dní). Třetí skupina (29 VIB) byla kontrolní. Parazitické vosičky ani přípravek s Cyromazinem nebyly na této farmě nikdy používány.
Metoda stanovení četnosti výskytu mouchy domácí a bodalky stájové ve VIB:
Na strop VIB v každé pokusné skupině byl ve čtrnáctidenních intervalech (vždy týden po aplikaci parazitických vosiček) nalepen lapač na mouchy (lepový arch o velikosti 60×34 cm). Po 24hodinovém intervalu se lepové pásy z jednotlivých VIB vyjmuly a na každém pásu byl stanoven počet jedinců mouchy domácí a bodalky stájové nalepených na lapači.
Kvantita a kvalita krmiva (směsné mlezivo, netržní mléko, starter), vody a podestýlky byly pro všechna telata stejné. V průběhu pokusu byl u všech 87 holštýnských telat ustájených ve sledovaných VIB denně sledován zdravotní stav.
Získaná data byla vyhodnocena pomocí jednofaktorové ANOVY (počet much) a Kruskal-Wallisovým testem (zdraví) v programu TIBCO Statistika (13. 5. 0.17, TIBCO Software Inc.). K porovnání průměrů mezi testovanými skupinami byl použit Scheffeho test.
Výsledky a diskuse
V současné době je nejrozšířenější metodou regulace výskytu a hubení much v chovech hospodářských zvířat chemická dezinsekce. Intenzivní používání insekticidů v posledních desetiletích však podpořilo rozvoj rezistence u mouchy domácí a bodalky stájové vůči insekticidům (Scott et al., 1989; Kaufman et al., 2001, 2010; Kaufman a Rutz, 2002; Butler a kol. 2007; Reissert-Oppermann et al., 2019). Vzhledem k tomu, že dlouhodobé používání chemických insekticidů má i dalekosáhlé nepříznivé účinky na životní prostředí, lze očekávat v průběhu několika let plošné omezení aplikace insekticidů, a proto je nutné klást velký důraz na regulaci populace much prostřednictvím integrované ochrany (Ponnudurai et al., 2015).
Přirození nepřátelé much hrají významnou roli v regulaci populace much v chovech hospodářských zvířat (Geden et al. 1988). V minulosti se biologická regulace much v chovech hospodářských zvířat spoléhala buď na přirozeně se vyskytující predátory a parazitoidy, nebo na vypouštění komerčně chovaných parazitoidů, jako jsou Muscidifurax raptor Girault a Saunders nebo Spalangia cameroni Perkins. V poslední době se rozšířilo využití parazitoidů, jako jsou Muscidifurax raptor nebo Muscidifurax raptorellus Kogan a Legner (Petersen a Currey 1996). Výhodou parazitických vosiček Muscidifurax raptorellus Kogan a Legner je, že produkují více než čtyři potomky na jednu parazitovanou kuklu (Rutz et al. 2001, 2002; Geden a Hogsette, 2006; Kaufman et al., 2012).
Počet jedinců mouchy domácí a bodalky stájové ve VIB v závislosti na metodě dezinsekce regulující jejich výskyt je shrnut v grafu 1.
Graf 1. Frekvence výskytu much ve VIB v závislosti na způsobu jejich regulace
V kontrolní skupině VIB kolísal výskyt much od 0 do 574 jedinců mouchy domácí a od 0 do 477 jedinců bodalky stájové. V kontrolní skupině VIB byl zjištěn v průběhu sledovaného období nejvyšší výskyt jedinců mouchy domácí a bodalky stájové (graf 1).
Výskyt mouchy domácí kolísal od 1 do 528 jedinců a bodalky stájové od 0 do 503 jedinců ve VIB s aplikací parazitické vosičky (Muscidifurax raptorellus) v průběhu sledovaného období. Největší úspěšnost parazitismu, tj. Napadení kukel parazitickými vosičkami bylo zjištěno během období vypouštění, s poklesem v obdobích po vypuštění (Kaufman et al., 2012). Muscidifurax raptorellus je společenský parazitoid, který produkuje 2,7 až 8,6 potomků na jednu parazitovanou kuklu (Lysyk 2001, 2004). Bylo zjištěno, že M. raptorellus napadl 65 až 80 % kukel much (Kaufman et al., 2012).
Ve VIB, kde byl aplikován larvicidní přípravek, bylo ve sledovaném období zjištěno od 1 do 439 jedinců mouchy domácí a od 0 do 434 jedinců bodalky stájové.
Nejnižší výskyt jak mouchy domácí, tak bodalky stájové byl stanoven ve VIB, kde byla podestýlka ošetřena larvicidním přípravkem s účinnou látkou Cyromazin (graf 1).
Frekvence výskytu onemocnění telat v závislosti na metodě dezinsekce regulující výskyt mouchy domácí a bodalky stájové je uvedena v grafu 2.
Graf 2. Frekvence výskytu onemocnění telat v závislosti na způsobu regulace výskytu much
Nejvyšší výskyt onemocnění byl zaznamenán u telat ustájených v kontrolních VIB (graf 2). Naproti tomu nejnižší výskyt onemocnění telat byl zjištěn u telat odchovávaných ve VIB ošetřených larvicidním přípravkem s účinnou látkou Cyromazin (graf 2). Frekvence průjmových a respiračních onemocnění v průběhu odchovu telat byla nesignifikantně nižší o 8 % ve VIB ošetřených larvicidním přípravkem ve srovnání s kontrolní skupinou.
U telat ustájených ve VIB, kde byla aplikována parazitická vosička, byla prokázána nesignifikantně nižší frekvence výskytu průjmových a respiračních onemocnění (o 4 %) oproti kontrolní skupině.
Závěr
Na základě dosud zjištěných výsledků je možné konstatovat, že v rámci této studie nebyl prokázán statisticky významný rozdíl ve výskytu mouchy domácí, resp. bodalky stájové i v morbiditě telat mezi všemi třemi sledovanými skupinami VIB.
Ovšem boj proti výskytu much je nutné pojmout komplexně u všech zvířat v areálu celé farmy. Nelze z něj vyčlenit pouze jedinou kategorii zvířat na farmě. Základem je potom kombinace mechanických opatření, biologického boje a cílené chemické likvidace, ideálně zahájené včas v období, než se mouchy přemnoží.
Používání insekticidů by mělo doprovázet zlepšení úrovně hygieny chovu. Monitorování rezistence vůči insekticidům by mělo být nedílnou součástí plánování, výběru a rotace insekticidů.
Příspěvek vychází z řešení projektu MZE-RO0723 a QK21020304.
Komplexní management zdraví paznehtů: Dezinfekce jako strategický nástroj ochrany produkce a ekonomiky farmy
Ing. Lucie Langová, Ph.D.1)
doc. Dr. Ing. Zdeněk Havlíček2), Ing. Martina Kosťuková, Ph.D.1), Ing. Petr Kouřil, Ph.D.2), MVDr. Markéta Reichelová3), prof. MVDr. Ing. Petr Doležal, CSc.2), Ing. Irena Vrtková, Ph.D.2)
1) Veterinární univerzita Brno, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Ústav chovu zvířat, výživy zvířat a biochemie, Palackého tř. 1946/1, Brno
2) Mendelova univerzita v Brně, Agronomická fakulta, Zemědělská 1665/1, Brno
3) Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i., Oddělení mikrobiologie a antimikrobiální rezistence, Sbírka zoopatogenních mikroorganismů, Hudcova 296/70, Brno
1. Prevence onemocnění paznehtů jako součást produkční strategie
Podpora zdraví paznehtů je založena na kombinaci preventivních a léčebných opatření, mezi která patří suché a hygienické ustájení, pravidelná úprava paznehtů, individuální lokální léčba postižených krav a opatření na úrovni stáda, zejména systematické koupele končetin. Kulhání se v intenzivních chovech vyskytuje u 20–50 % krav a představuje jednu z nejvýznamnějších příčin ekonomických ztrát. Náklady na jeden klinický případ mohou přesahovat 1 000 €, přičemž hlavní část ztrát tvoří pokles produkce mléka. Z toho vyplývá, že koupele končetin nelze chápat jako izolované opatření, ale jako integrální součást celkového systému řízení hygieny, zdravotního stavu a produkční strategie stáda.
2. Systémový dopad lézí na produkci mléka
Infekční i neinfekční léze aktivují systémovou zánětlivou odpověď organismu. Dochází k fyziologické prioritizaci, kdy jsou energie a živiny přesměrovány od syntézy mléka směrem k imunitní odpovědi a reparaci tkání. U interdigitální flegmóny byl popsán pokles produkce až o 4,8 kg ECM (Energy Corrected Milk) denně během akutní fáze, u digitální dermatitidy přibližně 0,7 kg denně. U vředů chodidla může přetrvávat deficit kolem 1,9 kg denně i 120 dní po ošetření. Každé omezení zánětlivé zátěže tedy znamená současně ochranu produkce, a dezinfekce paznehtů tak nepředstavuje pouze hygienické opatření, ale nástroj ke snížení systémové zánětlivé zátěže s přímým dopadem na užitkovost.
3. Variabilita farmářských protokolů a její důsledky
Přestože většina farem používá koupele končetin, jejich provedení je extrémně variabilní. V jedné rozsáhlé studii bylo zaznamenáno 22 kombinací chemických přípravků, frekvence použití se pohybovala od 0 do 7 dnů týdně a pouze malé procento farem splňovalo doporučené rozměry van. Tato heterogenita vysvětluje rozdílné výsledky mezi chovy a ukazuje, že samotná přítomnost dezinfekční vany nezaručuje účinnost. Úspěšnost programu je podmíněna standardizací protokolu, přesně definovanými parametry aplikace a jejich dlouhodobým dodržováním.
4. Technologické parametry koupelí končetin
Design vany zásadně ovlivňuje účinnost dezinfekce. Doporučovaná délka je minimálně 3–3,7 m, aby každá končetina provedla alespoň dva plné kroky v roztoku, a hloubka musí zajistit plné ponoření patky a mezipaznehtí. V praxi jsou však komerčně dostupné vany často kratší a jejich konstrukce ne vždy odpovídá doporučením. Interval výměny roztoku bývá stanoven na 150–200 průchodů krav, avšak tato hranice není jednoznačně podložena a skutečná potřeba obnovy závisí na míře kontaminace. Roztoky jsou vystaveny postupné kontaminaci kejdou a organickou hmotou, což vede ke zvyšující se mikrobiální zátěži a snížení baktericidní účinnosti účinných látek. Účinnost koupelí je proto podmíněna nejen koncentrací přípravku, ale také hygienou paznehtů před vstupem do vany, dostatečnou hloubkou roztoku a flexibilním nastavením výměny podle reálné provozní situace.
5. Síran měďnatý – účinnost versus environmentální riziko
Síran měďnatý je dlouhodobě považován za průmyslový standard v prevenci digitální dermatitidy. Doporučené koncentrace se pohybují mezi 2–5 %, přičemž vyšší koncentrace mohou vést k rychlejšímu poklesu aktivních lézí. Současně však zvyšují environmentální zátěž, protože měď se může akumulovat v půdě po aplikaci kejdy obsahující zbytky roztoku a negativně ovlivňovat půdní mikroorganismy i růst rostlin. Po použití CuSO4 byla popsána výrazně zvýšená koncentrace mědi v půdě, což vyžaduje odpovědný přístup k nakládání s odpady. Při použití síranu měďnatého je proto nezbytné optimalizovat koncentraci, minimalizovat zbytečné plýtvání roztokem a zajistit správnou likvidaci kejdy, protože vyšší koncentrace nejsou automaticky synonymem vyšší dlouhodobé efektivity.
6. Formaldehyd a další alternativy dezinfekčních přípravků
Formaldehyd představuje další dlouhodobě používanou účinnou látku v dezinfekčních koupelích. Obvykle se aplikuje v koncentraci 3–5 % a vykazuje výrazný baktericidní účinek spolu s efektem zpevnění rohoviny paznehtu. Výhodou je jeho relativně nízká cena a schopnost rozkladu při kontaktu s organickou hmotou. Na druhé straně je jeho použití spojeno s významnými zdravotními riziky pro obsluhu, zejména kvůli jeho karcinogennímu potenciálu, a vyžaduje aplikaci v dobře větraných prostorách.
Vedle tradičních látek byly testovány alternativní přípravky na bázi organických kyselin, tenzidů, esenciálních olejů nebo biologicky odbouratelných směsí. Některé z nich prokázaly srovnatelnou účinnost při snižování podílu aktivních lézí digitální dermatitidy, zejména v časných stadiích. Účinnost těchto přípravků však výrazně závisí na správném technologickém provedení koupelí a úrovni hygieny ve stádě. V prostředí s vysokou organickou kontaminací může jejich efekt rychle klesat. Z toho vyplývá, že volba dezinfekčního přípravku musí být přizpůsobena nejen ekonomickým možnostem farmy, ale také podmínkám ustájení, míře bakteriálního tlaku a schopnosti zajistit bezpečnou manipulaci a správnou aplikaci.
7. Koncentrace, frekvence a řízení dezinfekčního programu
Účinnost dezinfekčních koupelí není dána pouze typem účinné látky, ale také její koncentrací a frekvencí aplikace. U síranu měďnatého byly porovnávány koncentrace 2 % a 5 %, přičemž vyšší koncentrace v některých případech vedly k rychlejšímu poklesu aktivních lézí, avšak rozdíly v celkové prevalenci nebyly vždy zásadní. To naznačuje, že samotné zvýšení koncentrace nemůže kompenzovat nedostatky v hygieně nebo technologii provedení.
Frekvence aplikace se v praxi pohybuje od jednorázových týdenních koupelí až po intenzivní aplikace během několika po sobě jdoucích dojení. Úspěšné programy často kombinují intenzivní fázi při zvýšené prevalenci lézí s následnou udržovací fází. Dlouhodobá stabilita protokolu je přitom důležitější než nahodilé změny koncentrací či přípravků bez systematického vyhodnocení zdravotní situace ve stádě. Prakticky to znamená, že dezinfekční program by měl být jasně definován, pravidelně vyhodnocován podle prevalence lézí a upravován cíleně, nikoli reaktivně.
8. Vliv kontaminace a obnovy roztoku na baktericidní účinnost
Roztoky v dezinfekčních vanách jsou během provozu postupně kontaminovány organickou hmotou přenášenou na končetinách krav nebo v důsledku defekace během průchodu vanou. S rostoucím počtem průchodů se zvyšuje koncentrace organické hmoty i mikrobiální zátěž, což může významně snižovat baktericidní účinnost použitých látek. Současně dochází k poklesu objemu roztoku, a tím i ke snížení hloubky ponoření končetiny.
Často uváděný interval výměny po 150–200 průchodech krav nemusí být univerzálně platný, protože skutečný pokles účinnosti závisí na úrovni hygieny, konstrukci vany i intenzitě provozu. Pokud není zajištěno plné ponoření patky a mezipaznehtí nebo je roztok výrazně znečištěn, ztrácí koupel svou funkci bez ohledu na použitou koncentraci. V praxi je proto nezbytné kombinovat sledování počtu průchodů s vizuální kontrolou čistoty roztoku a udržováním dostatečné hloubky, aby byla zachována konzistentní dezinfekční účinnost.
9. Ekonomická a environmentální optimalizace dezinfekční strategie
Z ekonomického hlediska představuje prevence infekčních lézí výrazně efektivnější strategii než řešení pokročilých klinických případů. Ve stádě o 100 kravách s prevalencí onemocnění kolem 25 % může denní skrytá ztráta produkce přesahovat 35 kilogramů mléka, což v měsíčním vyjádření znamená významný výpadek tržeb. Náklady na systematický dezinfekční program jsou ve srovnání s těmito ztrátami relativně nízké, pokud je program technologicky správně nastaven.
Současně je nutné zohlednit environmentální dopady použitých látek, zejména při dlouhodobém používání síranu měďnatého. Optimalizace dezinfekční strategie proto spočívá ve vyvážení účinnosti, bezpečnosti práce, dopadu na životní prostředí a ekonomické návratnosti. Prakticky to znamená řídit dezinfekci jako součást komplexního managementu stáda, s pravidelným sledováním prevalence lézí, vyhodnocováním účinnosti zvoleného protokolu a případnou úpravou strategie podle aktuální situace.
10. Závěr
Dezinfekce paznehtů v moderním mléčném chovu představuje průsečík mikrobiologie, technologie a ekonomiky. Vědecké poznatky potvrzují, že účinnost koupelí končetin je podmíněna správnou volbou účinné látky, odpovídající koncentrací, konstrukcí vany, kontrolou organické kontaminace i stabilitou aplikovaného protokolu. Variabilita farmářských postupů je jedním z hlavních důvodů rozdílných výsledků mezi chovy.
Infekční léze nejsou pouze lokálním problémem končetiny, ale spouštěčem systémové zánětlivé reakce s přímým dopadem na produkci mléka a ekonomiku farmy. Systematická, technologicky správně nastavená dezinfekce proto představuje klíčový nástroj stabilizace zdravotního stavu, ochrany produkčního potenciálu a dlouhodobé udržitelnosti moderního mléčného chovu.
Poděkování: Projekt NAZV QL26010419 Testování účinnosti dezinfekčních prostředků pro koupele končetin skotu jako alternativy k formaldehydu a preparátům s obsahem toxických kovů.
Ptačí chřipka – hrozba pro chovy drůbeže
doc. MVDr. Pavel Novák, CSc.1)
Ing. Gabriela Malá, Ph.D.2)
1specialista na zoohygienu, welfare a biosekuritu
2Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i. Praha Uhříněves
Souhrn
Práce je zaměřena na analýzu vlivu způsobu chovu (ekochovy, malochovy, střední chovy a velkochovy) na zavlečení viru ptačí chřipky do chovů drůbeže včetně možností snížení potenciálního rizika jeho šíření zavedením a důsledným dodržováním zásad biosekurity.
Klíčová slova: drůbež, ekochov, malochov, střední chov, velkochov, ptačí chřipka, prevence, biosekurita
Summary
The paper is focused on analyzing the influence of the breeding method (ecological farms, small – medium - and large-scale farms) on the introduction of avian influenza into poultry farms, including the possibilities of reducing the potential risk of its spread by implementing and strictly adhering to biosecurity principles.
Key words: poultry, ecological farming, small – medium - large-scale farming, avian influenza, prevention, biosecurity
Úvod
Ptačí chřipka (AI) je infekční virové onemocnění se zoonotickým potenciálem postihující hrabavou drůbež, holuby, pernatou zvěř i exotické ptáky včetně volně žijícího ptactva. Vodní drůbež je k infekci vnímavá, ale klinické příznaky jsou u ní mírnější; u kachen může být průběh bezpříznakový. Vyznačuje se sezónností (jaro, podzim, zima) související s jarní a podzimní migrací volně žijících ptáků, kteří jsou přirozenými přenašeči virů ptačí chřipky (zejména vodní ptactvo) a jsou tak zdrojem viru pro chovy drůbeže.
Četnost výskytu chřipkového viru v populacích divokých ptáků je relativně nízká a virus ve většině případů nevyvolává samotné onemocnění. Tato málo patogenní forma ptačí chřipky (LPAI) se vyznačuje mírnými příznaky, jako jsou snížený příjem krmiva a vody, nechutenství, průjmy, dýchací potíže, načepýřené peří, snížení líhnivosti a pokles snášky vajec.
Naproti tomu pro vysoce patogenní formu ptačí chřipky (HPAI) je charakteristické rychlé šíření nákazy mezi zvířaty a má vysoký potenciál rozšíření i mimo původní ohnisko. Začíná stejnými příznaky jako LPAI, které se rychle zhoršují a končí v průběhu 1–2 dnů od nakažení masivním úhynem (až 100 %) drůbeže i volně žijících ptáků.
Přestože je přenos ptačí chřipky na člověka vzácný, může u lidí způsobit vážné onemocnění. Potenciálním rizikem pro člověka je kontakt s nakaženými ptáky nebo jejich trusem a peřím.
Materiál a metodika
Práce je zaměřena na analýzu vlivu velikosti chovu na zavlečení viru ptačí chřipky do velkochovů, středních chovů, malochovů a ekochovů drůbeže včetně stanovení potenciálního rizika jeho šíření vyúsťujícího do návrhu preventivních opatření biologické bezpečnosti v chovech.
Do studie bylo zařazeno 6 malých chovů, 10 středních chovů, 15 velkochovů a 3 ekochovy drůbeže.
Výsledky a jejich diskuze
Zdrojem viru ptačí chřipky jsou volně žijící vodní ptáci, u kterých se virus množí především ve střevech a vylučuje se do vnějšího prostředí trusem. Virus AI, který dlouhodobě přežívá v kontaminovaném krmivu, vodě i stelivu, je dále přenášen vektory (hlodavci a ptáky).
Ptačí chřipka se šíří kontaktem s ostatními ptáky v chovech i volně žijícím ptactvem, lidmi (znečištěnou obuví a oděvem aj.), kontaminovanými přepravními prostředky, krmivem a vodou, technologickými systémy, materiálem (zařízením, vybavením, pomůckami včetně nářadí) a vzduchem. Tažní a migrující volně žijící ptáci přenášejí virus mezi státy i kontinenty. Další možností zavlečení jsou ilegální dovozy ptáků, ale také nepřímo lidmi při návratu z postižených oblastí.
Souhrnné vyhodnocení potenciálního rizika zavlečení viru ptačí chřipky do chovů drůbeže různé velikosti výše uvedenými cestami průniku je uvedeno v tabulce, ve které je úroveň rizika průniku a šíření viru ptačí chřipky do různých systémů chovů drůbeže barevně zvýrazněna – červená barva – vysoká úroveň rizika, žlutá barva – střední úroveň rizika a zelená barva – nízká úroveň rizika (nejnižší počet bodů = nejvyšší riziko a naopak).
Výsledky analýzy jsou názorně prezentovány na paprskovém grafu, který obsahuje průměrné hodnoty jednotlivých potenciálních rizikových faktorů průniku a šíření patogenů (zvířata, volně žijící zvířata, lidé, přepravní prostředky, krmivo a voda, technologické systémy, materiál - zařízení, vybavení, pomůcky, nářadí a vzduch) v různých způsobech chovu drůbeže (malochovy, střední chovy, velkochovy a ekochovy). Na paprskovém grafu vyniknou rozdíly mezi hodnotami jednotlivých skupin kontrolních kritických bodů v jednotlivých oblastech na samostatných osách u jednotlivých systémů chovu drůbeže, které se nacházejí mezi maximálními hodnotami (zelená barva čáry polygonu) a minimálními hodnotami (červená barva čáry polygonu).
Tabulka: Vyhodnocení cest průniku a šíření viru ptačí chřipky do chovu drůbeže
|
Cesty přenosu patogenů |
Min |
Systém chovu drůbeže |
Max |
|||
|
Malochov |
Střední chov |
Velkochov |
Ekochov |
|||
|
Zvíře |
7 |
9 |
16 |
17 |
9 |
21 |
|
Volně žijící živočichové |
7 |
7 |
19 |
19 |
7 |
21 |
|
Člověk |
7 |
7 |
14 |
18 |
7 |
21 |
|
Přeprava |
7 |
7 |
16 |
19 |
7 |
21 |
|
Krmení a voda |
7 |
7 |
17 |
20 |
7 |
21 |
|
Technologické systémy |
7 |
13 |
19 |
18 |
15 |
21 |
|
Materiál |
7 |
8 |
17 |
18 |
8 |
21 |
|
Vzduch |
7 |
12 |
18 |
17 |
14 |
21 |
|
Celkem |
56 |
70 |
136 |
146 |
74 |
168 |
|
Poznámka: |
||||||
|
Riziko průniku a šíření infekce |
|
|
|
|||
Graf. Aktuální úroveň biosekurity v závislosti na velikosti chovu drůbeže
V malochovech a ekologických chovech drůbeže jsou omezené možnosti zavedení obecných zásad prevence průniku patogenů do chovu a jejich šíření v chovu. Na druhé straně jsou spojeny s nezájmem na jejich dodržování. Z výše uvedených důvodů tak malochovy (70 bodů ze 168 bodů) a ekochovy (74 ze 168 bodů) představují významné potenciální riziko šíření infekčních agens. Chovy střední velikosti dosáhly střední úrovně (136 ze 168 bodů). Nejvyšší úrovně (146 ze 168 bodů) dosáhly velkochovy.
Zvířata v malochovech a ekochovech představují nejvyšší potenciální riziko zavlečení infekce do chovu a jejího šíření v areálu farem. Přestože infekční tlak ve stájích narůstá se zvyšující se koncentrací a s délkou pobytu drůbeže ve stájích, nejnižší potenciální riziko průniku infekce do chovu jsme zjistili v chovech střední velikosti a ve velkochovech. To svědčí jednak o vysoké úrovni dodržování zásad správné chovatelské praxe při ošetřování zvířat a jednak o úrovni práce zootechnika a managementu chovu.
V malochovech a ekochovech drůbeže s možností využití výběhů existuje vysoké riziko přímého i nepřímého kontaktu krmiva a napájecí vody s trusem volně žijících ptáků.
Všechny osoby, které se pohybují v areálu farmy nebo vstupují přímo do stájí a mohou tak přijít do přímého i nepřímého kontaktu s drůbeží, představují vysoké potenciální riziko zavlečení viru ptačí chřipky do chovu.
Významným rizikovým faktorem přenosu patogenů přepravními prostředky je v první řadě nemocná drůbež, která je vylučuje v trusu i v mikrobiálním aerosolu z dýchacích cest včetně proložek na násadová vejce a přepravních beden na jednodenní kuřata, kuřice a brojlery.
Další zdroje přenosu patogenů do chovu představují kontaminované krmivo, voda i stelivo, ve kterých viry, po vyloučení z těla hostitele, přežívají velice dlouhou dobu. K nepřímé kontaminaci krmiva a vody může dojít prostřednictvím biologických vektorů, jako jsou hlodavci a ptáci. Stejně tak i v průběhu výroby krmných směsí v míchárnách. Vyšší riziko kontaminace napájecí vody bylo zjištěno v chovech, které pro napájení využívají vlastní zdroje vody.
Zásady prevence průniku ptačí chřipky do chovu se v oblasti technologických systémů snadněji realizují v moderních nových stájích, chovech střední velikosti, velkochovech a následně potom v ekochovech. Nejrizikovější z tohoto hlediska jsou potom malochovy. Optimalizace produkčních technologických systémů má zásadní význam pro udržení dobrého zdravotního stavu zvířat na farmě a současně minimalizuje riziko šíření původců onemocnění a umožňuje udržování odpovídající hygienické úrovně chovu. Nevhodné podmínky chovného prostředí a technologických systémů ve stáji mohou u zvířat vyvolat stresové reakce, které oslabí jejich imunitní systém, a tím zvýší jejich citlivost k patogenům s následným narušením jejich zdravotního stavu.
Každá hala, každá věková kategorie drůbeže, je-li to možné i sekce, by měly být vybaveny vlastním nářadím (lopaty, košťata, hrábě atd.) a pomůckami, které se nebudou používat v jiných halách, resp. u jiných věkových kategorií, a které budou pravidelně čištěny a dezinfikovány.
Čištění a dezinfekce nářadí, pomůcek a zařízení výrazně omezují riziko šíření patogenů mezi jednotlivými halami. To je ovšem problematické zejména v malochovech a ekochovech.
Z hlediska rizika šíření patogenů vzduchem představují nejvyšší riziko opět malochovy a ekochovy, kde se velmi často na jedné farmě chová nejen více různých druhů zvířat, ale i různé věkové kategorie drůbeže, které jsou přímo na farmě poráženy na vlastních jatkách umístěných v areálu farmy, a suroviny a potraviny živočišného původu (maso, vejce) se prodávají přímo na farmě.
Závěr
Základem prevence šíření původců infekčních onemocnění v chovech drůbeže je průběžné sledování změn vybraných ukazatelů. Chovatelé v komerčních chovech, v souladu s legislativou, jsou povinni hlásit místně příslušné Krajské veterinární správě pokles v příjmu krmiva a vody o více než 20 %; pokles v produkci vajec o více než 5 % po dobu delší než 2 dny nebo úmrtnost vyšší než 3 % týdně.
Stejně tak i nález uhynulých nebo nepřirozeně se chovajících volně žijících ptáků se musí okamžitě hlásit místně příslušným orgánům Státní veterinární správy. Postižené hejno drůbeže je utraceno. Vakcinace v ČR je možná pouze ve výjimečných případech na základě souhlasu Státní veterinární správy.
V případě výskytu ohnisek ptačí chřipky je nutné v drobnochovech a ekochovech hrabavé a vodní drůbeže v pásmech dozoru zaměřit pozornost na:
průběžné sledování produkčních a reprodukčních ukazatelů, morbidity a mortality včetně změn zdravotního stavu drůbeže – snížení příjmu krmiva a vody, netečnost, průjem otoky okolo očí a hřebínku, ztížené dýchání, zvýšený úhyn;
- - důsledné dodržování zoohygienických zásad chovu;
- - oddělený chov hrabavé a vodní drůbeže i exotického ptactva;
- - zamezení kontaktu s volně žijícím ptactvem chovem drůbeže v uzavřených objektech;
- - zabránění přístupu volně žijících ptáků do chovu zasíťováním, instalací plašičů (např. siluety, makety dravců aj.);
- - zamezení vodní drůbeži přístupu k přírodním vodním plochám a nádržím;
- - zabránění kontaminace krmiva a vody trusem volně žijících ptáků, umístěním krmítek a napáječek do kurníku, popř. alespoň pod přístřešek; nenapájet drůbež vodou z povrchových vodních zdrojů;
- - důslední dodržování zásad osobní hygieny – převlékání, přezouvání, mytí rukou při vstupu ze dvora do chovu;
- - použití ochranných prostředků (gumové rukavice, holínky) při manipulaci s ptáky uhynulými a podezřelými z nákazy;
- - zákaz porážení, zpracování a konzumování nemocné drůbeže.
Ve velkochovech a středních chovech je potom nutné dodržovat následující zásady:
- - průběžné sledování a aktualizace zootechnické (nákup a přesuny, produkční a reprodukční ukazatele) a veterinární (vakcinace, léčení, veterinární zákroky, morbidita, mortalita) evidence chovu;
- - turnusový systém chovu;
- - zákaz vstupu cizích osob do chovu drůbeže;
- - umístění dezinfekčních rohoží na vstupu a vjezdu na farmu a před vstupem do jednotlivých hal;
- - sanitace hal (čištění, mytí a dezinfekce) mezi dvěma turnusy; průběžná regulace hmyzu (dezinsekce) a hlodavců (deratizace);
- - zabránění kontaminace krmiva a vody trusem volně žijících ptáků umístěním krmítek a napáječek do hal, popř. pod přístřešky; skladování krmiva v uzavřených nebo silech a podestýlky v uzavřených nebo krytých prostorách, aby nedošlo k jejich kontaminaci;
- - omezení kontaktu s tažnými volně žijícími ptáky zasíťováním oken a větracích otvorů,
- - vybudování zastřešených venkovních voliér včetně zasíťování výběhů v chovech hrabavé i vodní drůbeže;
- - zabránění kontaktu s volně žijícími tažnými ptáky dočasným chovem drůbeže v uzavřených prostorách;
- - zákaz porážení a zpracování nemocné drůbeže na jatkách.
Poděkování
Příspěvek vychází z řešení projektu NAZV QK21020304.
Literatura
K dispozici u autorů.
Sanitační úkony a jejich vliv na pokles kontaminace povrchů v chovech nosnic
MVDr. Miroslav Macháček, Ph.D.1)
Ing. Vojtěch Kabrhel2), MVDr. Michal Kaluža, Ph.D.1)
1) Veterinární univerzita Brno, Ústav ochrany a welfare zvířat a veřejného veterinárního lékařství
2) ADDICOO GROUP, s. r. o. Bohdíkovská 2438/7, 787 01 Šumperk, Česká republika
Chov drůbeže je významné zemědělské odvětví zajišťující produkci vajec a drůbežího masa. V rámci zajištění produkce kvalitních potravin je nutné chovat zdravá zvířata v podmínkách splňujících požadavky jak na hygienu, tak na welfare. Chov nosnic je z důvodu prevence před šířením nákaz provozován turnusovým systémem. V rámci sanitace hal mezi turnusy je nutné provést důkladnou mechanickou očistu a následnou dezinfekci. Vzhledem k různým typům povrchů a členitosti konstrukce v obohacených klecích je důležité provést veškerá opatření, vedoucí k zajištění odstranění a devitalizaci mikroorganismů, včetně patogenů. V rámci terénního monitoringu procesu sanitace pomocí mobilního průtokového cytometru bylo zjištěno, že nejvyšší účinek na snížení počtu živých buněk má mechanická očista, kdy použitím detergentu došlo ke statisticky významnému snížení mikrobiální kontaminace (p = 0,0251). Při stanovení počtu selektivních mikroorganismů pomocí kultivačních metod byl potvrzen význam dezinfekce v rámci sanitačního procesu, jelikož během dezinfekce došlo k devitalizaci patogenních mikroorganismů vyskytujících se na sledovaných površích (podlaha a stěna).
Klíčová slova
Mobilní průtokový cytometr, chov nosnic, sanitace, dezinfekce
Chov drůbeže je významné zemědělské odvětví zajišťující produkci vajec a drůbežího masa. Rostoucí zájem o drůbeží produkty poukazuje na to, jak to toto zemědělské odvětví významné. Zvyšující poptávka vyvolává vyšší tlak na produkci jak vajec, tak drůbežího masa (tabulka č. 1) (Český statistický úřad). Rostoucí zájem o vejce je způsoben jejich nezastupitelností jinými potravinami v našem jídelníčku. Vejce jsou také z důvodu svého složení považována za funkční potravinu. Rostoucí zájem o maso může být zase způsoben nízkou cenou ve srovnání s ostatními druhy mas.
Tabulka č. 1 Stavy drůbeže a produkce konzumní a jatečné drůbeže v České republice v letech 2015–2025 (Český statistický úřad)
|
Kategorie |
Měřící jednotka |
2015 |
2016 |
2017 |
2018 |
2019 |
2020 |
2021 |
2022 |
2023 |
2024 |
2025 |
|
Drůbež celkem |
Log ks |
7,33 |
7,34 |
7,34 |
7,40 |
7,37 |
7,36 |
7,41 |
7,38 |
7,34 |
7,41 |
7,37 |
|
Průměrný stav nosnic |
Log ks |
6,62 |
6,64 |
6,68 |
6,69 |
6,72 |
6,72 |
6,75 |
6,70 |
6,67 |
6,69 |
6,71 |
|
Celková snáška konzumních vajec |
Log ks |
9,10 |
9,12 |
9,17 |
9,18 |
9,21 |
9,21 |
9,24 |
9,18 |
9,17 |
9,18 |
9,21 |
|
Výroba jatečné drůbeže |
Log kg ž.hm. |
8,40 |
8,38 |
8,40 |
8,41 |
8,42 |
8,41 |
8,41 |
8,41 |
8,41 |
8,43 |
8,41 |
Jedinečné postavení zemědělského odvětví zaměřeného na produkci drůbeže je patrné v případě vzniku ohniska způsobeného nejčastěji onemocněním aviární influenzou nebo bakteriemi rodu Salmonella spp. V takovém případě dochází na trhu k výpadku drůbežích produktu, kdy hlavně u vajec je tento výpadek nenahraditelný (De Reu et al., 2007).
Jako prevence před šířením nákaz je důležité zajistit správnou biosecuritu chovu. Průnik patogenů do chovu, případně jejich další šíření, bývá často způsobené volně žijícími zvířaty, lidmi nebo na kontaminovaných površích různých materiálů. Proto je potřeba zajistit, aby tyto možné cesty šíření byly důkladně zabezpečené (Davies and Wray, 1997; Holder, 1993).
Další opatření v rámci zajištění maximálního zdraví zvířat je chování drůbeže turnusovým systémem a důkladná sanitace hal mezi turnusy. Právě provedení důkladné sanitace mezi turnusy má významný vliv na zajištění dobrého zdraví nosnic (Škaloud, 2005).
V rámci sanitačního procesu se provádí mechanická očista a dezinfekce. Z důvodu vysoké mikrobiální kontaminace povrchů stájové technologie na konci turnusu, se mohou tyto fáze provádět ve více krocích. Cílem mechanické očisty je odstranění hrubých nečistot a velkého množství mikroorganismů nacházejících se v podestýlce, krmivu a prachu. Po odstranění hrubých nečistot se provádí oplach povrchů, během kterého se zajistí přímý kontakt dezinfekční látky s mikroorganismy nacházejícími se na ošetřovaných površích často ve formě biofilmu. Pro zvýšení účinku oplachu je vhodné použít vysokotlaké čistící přístroje (vapky) umožňující provádět oplach vodou za přítomností čistící látky (Škaloud, 2005).
Jelikož se v prostředí vyskytuje různé spektrum mikroorganismů a jelikož neexistuje jedna účinná látka, která by zajistila devitalizaci všech těchto patogenů, tak se také dezinfekce provádí ve více krocích. Dezinfekční látky použitelné v chovech drůbeže jsou uvedené v manuálu Lohman Breeders (tabulka č. 2). V případě aplikace více dezinfekčních přípravků je nutné, aby mezi jednotlivými kroky došlo k odstranění zbytků dezinfekčního přípravku, z důvodu jejich možné vzájemné reakce. Kromě střídání dezinfekčních látek má na samotnou dezinfekci také vliv prostředí jako například teplota vzduchu, vlhkost vzduchu, proudění vzduchu, přítomnost zbytků organických nečistot a vlastnosti vody používané k ředění dezinfekčního přípravku jako například pH vody a tvrdost vody (Pasanen et al., 1997, Maillard, 2005, Lohmann breeders, 2020).
Tabulka č. 2 Příklady dezinfekčních látek použitelných v chovech drůbeže (Lohmann breeders, 2020)
|
Desinfekční látka |
Původce onemocnění |
Rychlá inaktivace |
|||
|
Plísně |
Viry |
Bakterie |
Bakteriální spory |
||
|
Fenol |
X |
X |
|
|
|
|
Chlór |
|
X |
X |
X |
X |
|
Iodofor |
X |
X |
X |
|
X |
|
Formaldehyd |
X |
X |
X |
X |
|
|
Peroxid vodíku |
X |
X |
X |
X |
|
Na závěr dezinfekce se doporučuje provést kontrolu její účinnosti. Jelikož stáje nejsou hermeticky uzavřené a ihned po inaktivaci dezinfekční látky dochází k osidlování povrchů přirozeně se vyskytující mikroflórou, tak se doporučuje provést kontrolu účinnosti dezinfekce do 72 hodin od jejího provedení (Příloha č. 2 Národní program pro tlumení výskytu salmonel v chovech nosnic (Gallus gallus) produkujících konzumní vejce).
V případě ohniskové dezinfekce, je nutné tuto kontrolu zaměřit na daného původce onemocnění. Aby byla ohnisková dezinfekce považována za zvládnutou, nesmí být na površích po provedené sanitaci tento patogen prokázán (0 KTJ/100 cm2) (Hancox, et al., 2013, Bell and Weaver, 2002).
V případě běžné dezinfekce je důležité po provedení celého procesu sanitace zjistit počet přeživších mikroorganismů. Tento počet není nikde stanovený, ale například v národním programu na tlumení výskytu salmonel může být po provedení sanitace průměrná hodnota vykultivovaných mikroorganismů při 30 °C ze 6 stěrů maximálně 500 000 KTJ/100 cm2 (X ≤ 5 x 105 KTJ/ 100 cm2). V případě ale sledování salmonell, nesmí být salmonelly prokázány v žádném ze získaných vzorků (0 KTJ/100 cm2) (Příloha č. 2 Národní program pro tlumení výskytu salmonel v chovech nosnic (Gallus gallus) produkujících konzumní vejce).
Dle manuálu firmy Lohman Breeders je tento limit ještě přísnější. Podle jejich manuálu je maximální povolené množství přeživších mikroorganismů po provedené sanitace 10 000 KTJ/100 cm2 (104 KTJ/100 cm2). Manuál firmy Lohman Breeders kromě mikrobiální kontaminace po celém sanitačním procesu také udává maximální přípustnou míru kontaminace u jednotlivých kroků sanitace (tabulka č. 3). V případě, že by tato hodnota byla překročena, tak je nutné, aby se daný krok sanitace zopakoval (Lohmann breeders, 2020).
Tabulka č. 3 Vliv sanitace na čistotu povrchů (Lohmann breeders, 2020)
|
Krok sanitace |
CFU/cm2 [log] |
CFU/ 100 cm2 [log] |
|
Po odstranění podestýlky |
9 |
11 |
|
Po mechanické očistě |
6 |
8 |
|
Po první dezinfekci |
3 |
5 |
|
Po druhé dezinfekci |
2 |
4 |
Materiál a metodika
Monitoring sanitačního procesu byl proveden v komerčním chovu nosnic. Nosnice byly chovány v obohacených klecích. Kapacita hal, ve kterých byl monitoring prováděn byla 90 000 ks nosnic. Pro monitoring byly vybrány klece v prostředí uličce. Stěrování bylo prováděno v klecích umístěných v druhé etáži a to tak, že vzorky byly odebírány ve 3 kleci od krajů (začátek a konec řady) a v prostřední kleci. V rámci monitoringu mikrobiální kontaminace na různých površích byly stěry odebírány z podlahy a stěny. Z každého typu povrchu bylo v každém sledovaném kroku odebráno po 6 vzorcích.
V každém kroku sanitace byly vzorky odebírány vždy před provedením daného úkonu a po provedení daného úkonu (po oschnutí povrchu). Jestliže byl v rámci sanitačního úkonu použit dezinfekční přípravek, tak byly z důvodu sledování doby expozice provedeny stěry 90 a 180 minut po provedeném úkonu. V této práci jsou použity pouze hodnoty vzorků odebraných v časech 180 minut po aplikaci dezinfekčního přípravku.
Vzorky, které byly odebrané pro přístroj umožňující terénní monitoring čistoty prostředí a mikrobiální kontaminaci povrchů (průtokový cytometr Cytoquant) byly vyšetřeny ihned po odběru. Mobilní průtokový cytometr umožňuje jak stanovení počtu živých buněk (intakt cells – IC), tak neživých organických a anorganických částí (other particles – OP). Výsledky naměřené mobilním průtokovým cytometrem použité v této práci jsou udány v počtu živých buněk (IC) na 100 cm2.
Vzorky odebrané pro mikrobiologickou kultivaci byly uloženy do transportního média a při chladničkové teplotě převezeny do laboratoře Ústavu ochrany a welfare zvířat a veřejného veterinárního lékařství, kde byly do 24 hodin od odběru rozoočkovány na vybraná média. V rámci monitoringu byly na kultivačních médiích sledovány psychrofilní mikroorganismy (CPM 22 °C), mezofilní mikroorganismy (CPM 36 °C), E. coli, enterokoky a salmonely. Použitá média, včetně podmínek kultivace pro danou skupinu mikroorganismů jsou uvedena v tabulce č. 4. Počet narostlých mikroorganismů (KTJ) byl následně přepočítán na 100 cm2.
Tabulka č. 4: Podmínky kultivace a identifikace jednotlivých typů kolonií
|
Stanovené mikroorganismy |
Kultivační médium |
Teplota a doba kultivace |
Identifikace |
|
CPM 22 °C |
PCA (Plate count agar, M091) |
22 °C, 72 h |
všechny kolonie |
|
CPM 36 °C |
Krevní agar (Columbia agar + 5% beraní krev) |
36 °C: 24 h |
|
|
E. coli |
Endo agar, M029 |
36 °C: 24 h |
růžovo-červené kolonie s kovovým leskem |
|
HiCrome agar, M1295I |
modrozelené kolonie |
||
|
enterokoky |
Žluč eskulin agar, M972 |
36 °C: 24 h |
kolonie způsobující šedé až černé zbarvení kultivačního média |
|
salmonely |
Deoxycholát citrátový agar, M065 |
36 °C: 24 h |
bezbarvé kolonie s tmavým středem |
Veškerá získaná data byla statisticky vyhodnocena pomocí programu Unistat for Excel 6. 5. (Unistat Ltd., Gb). U naměřených dat byla posouzena normalita s využitím Shapiro-Wilkova a Kolmogorovův – Smirnova testu (zjištěna ve vybraných případech rovnoměrná a nerovnoměrná distribuce). V případě nulového nárůstu byla pro převedení počtu mikroorganismů na logaritmy u nulových hodnot přičtena hodnota jedna. Tato matematická úprava byla provedena, jelikož logaritmus nuly není v množině reálných čísel definován.
V rámci hodnocení byly porovnány rozdíly mikrobiální kontaminace na sledovaných místech pomocí mobilního průtokového cytometru a pomocí kultivačních metod (psychrofilní a mezofilní mikroorganismy). Pro stanovení rozdílu mezi sledovanými místy byl využit neparametrický Kruskal-Wallisův test a dále jako post hoc test Dunnův test (data s nerovnoměrnou distribucí).
Následně byla porovnána možnost počítání živých buněk pomocí mobilního průtokového cytometru ve srovnání s kultivačními mikrobiologickými metodami. Pro srovnání obou metod byl využit nepárový t-test (rovnoměrná distribuce dat) nebo Mann-Whitney U-test (nerovnoměrná distribuce dat).
Dále byla sledována mikrobiální kontaminace měřená pomocí mobilního průtokového cytometru během jednotlivých kroků sanitace. Pro stanovení rozdílu mezi jednotlivými kroky sanitace byl využit neparametrický Kruskal-Wallisův test a dále jako post hoc test Dunnův test (data s nerovnoměrnou distribucí).
Z naměřených hodnot pomocí mobilního průtokového cytometru byl sledován trend poklesu míry poklesu živých buněk na sledovaných površích. Pro stanovení míry poklesu živých buněk během jednotlivých kroků sanitace byl zvolen Spearmanův korelační koeficient (rSp).
V rámci monitoringu sanitačního procesu byla z naměřených hodnot pomocí mobilního průtokového cytometru a pomocí kultivační mikrobiologie zhodnocena mikrobiální kontaminace vybraných povrchů před zahájením sanitačního procesu (BS) a po provedení veškerých kroků sanitace (AS) v halovém chovu nosnic. Pro srovnání byl použit studentův t-test (normální rozdělení) nebo Wilcoxonův test (nerovnoměrná distribuce).
Míra poklesu živých buněk v rámci celého procesu sanitace byla vyhodnocena v procentech (%). Pro výpočet procentuálního poklesu živých buněk v rámci celého procesu sanitace byl použit následující vzorec:
Sanitation efficiency (%) = (BS-AS) / BS × 100
Vysvětlivky BS – Before sanitation; AS – After sanitation
V rámci hodnocení jednotlivých sledovaných parametrů byla použita hladina významnosti p < 0,05 (statisticky významný rozdíl) a p < 0,01 (statisticky vysoce významný rozdíl).
Výsledky a diskuze
V rámci monitoringu byla porovnána kontaminace jednotlivých vybraných povrchů před zahájením celého sanitačního procesu (BS). Mikrobiální kontaminace jednotlivých povrchů byla hodnocena pomocí dat naměřených mobilním průtokovým cytometrem (MFC) a pomocí narostlých kolonií na petriho miskách (kultivační mikrobiologie). Hodnoty míry mikrobiální kontaminace vybraných povrchů jsou zobrazeny v grafu č. 1.
Graf č. 1 Mikrobiální kontaminace sledovaných povrchů před sanitací (BS)
a, b Hodnoty v log pro různá místa odběru u jednotlivých použitých metod monitoringu s různými indexy se statisticky významně liší (p < 0,05)
Z naměřených výsledků je patrné, že podlahy byly více kontaminovány než stěny. Tento trend míry kontaminace mezi podlahou a stěnou byl potvrzen pouze u mezofilních mikroorganismů (CPM 36 °C), kde byl rozdíl míry kontaminace mezi podlahou a stěnou statisticky významný (p < 0,05). Jestliže se ale porovnávala míra kontaminace podlah a stěn živými buňkami (měřené pomocí mobilního průtokového cytometru) a psychrofilními mikroorganismy (CPM 22 °C), tak z naměřených hodnot nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl (p > 0,05) míry kontaminace mezi podlahou a stěnou. Tato vyšší kontaminace podlah je způsobena sedimentací mikroorganismů a případných nečistot na vodorovných plochách.
Z naměřených hodnot také vyplívá, že počet živých buněk naměřených pomocí mobilního průtokového cytometru byly na podlaze vyšší o 2,27 log, než počet mezofilních mikroorganismů (CPM 36 °C) a o 2,02 log vyšší než počet psychrofilních mikroorganismů (CPM 22 °C). Počet psychoriflních mikroorganismů (CPM 22 °C) byl na podlaze vyšší o 0,25 log, než počet mezofilních mikroorganismů (CPM 36 °C).
Dále z naměřených hodnot vyplívá, že počet živých buněk naměřených pomocí mobilního průtokového cytometru byly na stěně vyšší o 3,21 log než počet mezofilních mikroorganismů (36 °C) a o 1,45 log vyšší než počet psychrofilních mikroorganismů (CPM 22 °C). Dále bylo na stěnách zjištěno o 1,76 log více psychrofilních mikroorganismů (CPM 22 °C) než mezofilních mikroorganismů (CPM 36 °C).
Z výsledků je zřejmé, že mobilní průtokový cytometr je schopen počítat téměř všechny živé buňky, ale kultivační metody jsou omezené na mikroorganismy rostoucí při specifických podmínkách prostředí, které jsou pro ně společné jako například požadavky na živiny (typ kultivačního média), teplota kultivace a specifické požadavky na atmosféru.
Z naměřených výsledků je také zřejmé, že v případě porovnání jednotlivých povrchů mezi sebou, bylo na podlaze pomocí mobilního průtokového cytometru naměřeno o 2,27 log živých buněk více než na stěně. Také v případě porovnání počtu mezofilních mikroorganismů (CPM 36 °C), bylo na podlaze zjištěno o 2,91 log více mikroorganismů než na stěně a v případě porovnání psychrofilních mikroorganismů (CPM 22 °C) bylo na podlaze zjištěno o 1,7 log více mikroorganismů než na stěně.
Z těchto výsledků je zřejmé, že podlahy byly více kontaminované než stěna. Z výsledků také vyplívá, že podlahy byly téměř srovnatelně kontaminovány psychrofilními (CPM 22 °C) a mezofilními mikroorganismy, ale při srovnání kontaminace jednotlivými skupinami mikroorganismů na stěnách, bylo zjištěno více psychrofilních mikroorganismů (CPM 22 °C) než mezofilních mikroorganismů (CPM 36 °C). Tento rozdíl je způsoben ulpíváním výkalů (kálením drůbeže pod sebe), které jsou hlavním zdrojem mezofilních mikroorganismů (CPM 36 °C) na podlahách, kdežto psychrofilní mikroorganismy (CPM 22 °C) jsou součástí přirozeně se vyskytující mikroflóry.
Dále bylo provedeno srovnání jednotlivých kroků sanitace pomocí mobilního průtokového cytometru. Pokles počtu živých buněk v jednotlivých krocích na sledovaných površích je zobrazen v grafu č. 2.
Graf č. 2 Monitoring sanitační procedury na vybraných místech s využitím MFC
a, b, c Hodnoty v log pro různá místa odběru u kroků sanitačního procesu s různými indexy se statisticky významně liší (p < 0,05)
Z naměřených výsledků je zřejmé, že po použití detergentu došlo u podlahy ke statisticky významnému poklesu živých buněk (p = 0,0251). Následující kroky již neměly na pokles živých buněk takový vliv a pokles živých buněk na těchto površích již nebyl statisticky významný (p > 0,005). Tento pokles může být způsoben odstranění mikroorganismů v rámci celého procesu mechanické očisty s důrazem na použití detergentu (Lohmann breeders, 2020). Právě mechanická očista má významný vliv na celkové snížení počtu mikroorganismů. Následující kroky (dezinfekce pomocí postřiku a pomocí fogu) již devitalizují mikroorganismy, které na površích vytvoří biofilm. Přesto je během procesu sanitace nezbytné provádět jak mechanickou očistu, tak dezinfekci. Důkladná mechanická očista zajistí odstranění velkého množství mikroorganismů a nečistot, které by následně mohli reagovat s dezinfekční látkou a snižovat účinnost dezinfekce (Carrique-Mas et al., 2009, Spalding, 2009). Následná dezinfekce zajistí devitalizaci přeživších patogenů na kontaminovaných površích. V případě že by dezinfekce nebyla provedena, tak podle typu původce a jeho patogenity stačí i malé množství přeživších mikroorganismů, kteří následně mohou u oslabených kusů vyvolat onemocnění a kteří se následně mohou v hale dále šířit.
V rámci monitoringu bylo také zjištěno, že po provedení dezinfekce formou fogu došlo ke statisticky významnému (p = 0,0008) nárůstu mikrobiální kontaminace na stěnách. Tento nárůst mohl být způsoben rozdílem mezi aplikací pomocí postřiku a pomocí fogu, kdy aplikace formou postřiku má mechanický účinek na odstranění mikroorganismů z ošetřovaných povrchů. Vyšší naměřená kontaminace může být také způsobena přirozeně se vyskytující mikroflórou ve vzduchu, nebo chybou v dezinfekci, kdy byl dezinfekční přípravek ve formě fogu aplikován v letním období a v hale byla vysoká teplota. Tato vysoká teplota způsobila rychlý odpar dezinfekční látky a s tím související kratší dobou expozice.
Z naměřených výsledků průběhu sanitačního procesu pomocí mobilního průtokového cytometru byl také posouzen trend míry celkové mikrobiální kontaminace na jednotlivých površích. Z výsledků nebyl potvrzen statisticky významný pokles mikrobiální kontaminace na vybraných površích (podlaha: rSp = -0,8767; stěna: rSp = 0,1397; p > 0,05). Tento trend může být způsoben jak přítomností přirozené mikroflóry v prostředí, tak také vysokou citlivostí mobilního průtokové cytometru, který měří sumu živých buněk bez ohledu na jejich specifické vlastnosti, jak bývá v případě hodnocení mikrobiologických kultivačních metod (jejich specifické požadavky na teplotu růstu, složení atmosféry…). Proto se při použití mobilního průtokového cytometru na měření mikrobiální kontaminace doporučuje průběžné měření během jednotlivých kroků. Dále je vhodné, aby byla pro každou technologii vytvořena specifická škála požadovaných limitních hodnot. Vzhledem k tomu, že původci onemocnění jsou v minoritním zastoupení ve srovnání s běžnou mikroflórou, tak se v případě zjištění nedostatků v průběhu sanitace, doporučuje provést stanovení přítomnosti patogenních mikroorganismů kultivačními metodami.
Z naměřených výsledků bylo také provedeno srovnání celého sanitačního procesu na jednotlivých površích u selektivních (E. coli, Salmonella spp., Enterokoky) a neselektivních (CPM 22 °C a CPM 36 °C) mikroorganismů (tabulka č. 5).
Tabulka č. 5: Zhodnocení účinnosti sanitační procedury na vybraných místech s využitím MFC a plotnových metod
|
Sledované parametry |
Podlaha |
Stěna |
||
|
Log (IC/KTJ) |
||||
|
BS |
AS |
BS |
AS |
|
|
Celková mikrobiální kontaminace |
8,81a |
6,86b |
6,54a |
7,11a |
|
CPM 36 °C |
6,54a |
1,33b |
3,33a |
2,29a |
|
CPM 22 °C |
6,79a |
2,17b |
5,09a |
2,82b |
|
E. coli |
1,09a |
0b |
0 |
0 |
|
Salmonella spp. |
3,62a |
0b |
0 |
0 |
|
Enterokoky |
6,05a |
0,50b |
2,76a |
0,85a |
|
a, b Hodnoty v log pro stejné místo odběru s různými indexy u sledovaných parametrů pro BS a AS se statisticky významně liší (p < 0,05) |
||||
Z výsledků uvedených v tabulce č. 5 je zřejmé, že celý sanitační proces měl nejvyšší účinnost (100 %) u patogenních mikroorganismů. U ostatních skupin mikroorganismů došlo v rámci jednotlivých kroků pouze k jejich poklesu. Jelikož jsou ale patogenní mikroorganismy původci onemocnění, tak je zřejmé, že celý proces sanitace byl dostačující a jak již bylo zmíněno, kontaminace povrchů po provedené sanitaci může být způsobena spíše přítomností přirozené mikroflóry v prostředí.
V případě sledování celého sanitačního procesu pomocí mobilního průtokového cytometru byla sanitační účinnost u podlah 22,11 % a u stěn 8, 73 %. Vyšší účinnost sanitace u podlah může být způsobena vysokou kontaminací před samotnou sanitací, kdy na podlahách vlivem gravitace ulpí více mikroorganismů než na stěnách (Lohmann breeders, 2020).
Jestliže byl sledován dezinfekční účinek sanitačního procesu na mezofilní mikroorganismy (CPM 36 °C), tak na podlahách došlo k poklesu o 79,73 % a na stěnách o 31,34 %. U psychrofilních mikroorganismů (CPM 22 °C) došlo u podlah k poklesu o 68,04 % a u stěn k poklesu o 44,36 %. Tento výrazný pokles není způsoben nižší účinnosti sanitačního procesu, ale vyšší mikrobiální kontaminací podlah na začátku sanitačního procesu (log CPM 36 °C = 6,54 a log CPM 22 °C = 6,79) než stěn (log CPM 36 °C = 3,33 a log CPM 22 °C = 5,09). Dále mohl být nižší účinek sanitace u stěn způsoben kratší dobou expozice dezinfekčního přípravku na stěnách, jelikož mohlo dojít k jeho stečení (Lohmann breeders, 2020).
Závěr
Chov drůbeže je významné zemědělské odvětví. Drůbež se chová jak pro produkci masa, tak pro produkci vajec. Obě tyto komodity mají mezi potravinami svoji nezastupitelnou úlohu. Větší důležitost lze přisoudit produkci vajec, jelikož drůbeží maso lze nahradit masem jiných druhů zvířat. Význam vajec, jako komodity určené pro lidskou spotřebu, se v průběhu let mění, ale současné trendy na vejce pohlíží jako na nenahraditelnou potravinu z důvodu svých jedinečných nutričních a biologických hodnot.
Pro zajištění produkce zdravotně nezávadné potraviny je nutné chovat zdravá zvířata. Zdravá zvířata nejen že produkují kvalitní potraviny, ale jejich produkce je také na maximální úrovni, což je důležité z důvodu dobré ekonomiky chovu. Chovem zdravé drůbeže je také splněna jeden z požadavků na zajištění dobrého welfare.
Zajištění dobrého zdravotního stavu drůbeže může být realizováno pomocí dobré biosecurity, jejíž významnou součástí je sanitace hal mezi turnusy. V rámci sanitace je důležité odstranit patogenní mikroorganismy a snížit mikrobiální zátěž na takovou míru, aby nově naskladněná zvířata nebyla vystavena příliš vysokému infekčnímu tlaku. Celý sanitační proces se skládá z mechanické očisty a dezinfekce. V průběhu mechanické očisty dochází k odstranění organických nečistot a velké části mikroorganismů. Během následné dezinfekce dochází k devitalizace mikroorganismů, které jsou na površích přichycené ve formě biofilmu. Cílem dezinfekce je také devitalizace patogenních mikroorganismů. Mezi patogenní mikroorganismy vyskytující se v chovech nosnic patří hlavně bakterie rodu Salmonella spp. a Campylobacter spp.
Z výsledků monitoringu sanitačního procesu v halovém chovu nosnic je zřejmé, že v případě hodnocení živých buněk pomocí mobilního průtokového cytometru je mikrobiální kontaminace vyšší než v případě stanovení mikrobiální kontaminace pomocí mikrobiologických kultivačních metod.
V případě srovnávání mikrobiální kontaminace na různých površích (podlaha a stěna) pomocí mobilního průtokového cytometru a vlivu sanitačního procesu na snížení mikrobiální kontaminace, byl zjištěn velký význam použití detergentu v rámci celého sanitačního procesu (p = 0,0251). Nezastupitelná role detergentu v sanitačním procesu je způsobená vysokou mikrobiální kontaminací před a po jeho použití. I přes vysoký význam detergentu je také důležité provést důkladnou dezinfekci, jelikož dezinfekční přípravky způsobí devitalizaci patogenních mikroorganismů v prostředí. Důkladná příprava ošetřovaných ploch (mechanická očista a použití detergentu) je také důležitá z důvodu zajištění dostatečného účinku dezinfekčního přípravku, který by mohl reagovat s případnými organickými nečistotami nebo vysokou mikrobiální zátěží.
V případě srovnání sanitačního procesu na jednotlivých plochách pomocí mobilního průtokového cytometru nebyl na sledovaných površích zaznamenán statisticky významný pokles živých buněk (podlaha: rSp = -0,8767; stěna: rSp = 0,1397; p > 0,05). Přesto byl zaznamenán významný pokles živých buněk u mechanické očisty (21,23 % u podlah a 2,91 % u stěn) ve srovnání s dezinfekcí (1,15 % u podlah a -11,97 % u stěn), kdy u stěn došlo k nárůstu mikroorganismů. Tento nárůst mohl být způsoben přirozenou mikroflórou vyskytující se ve vzduchu, jelikož u kultivačních metody zaměřených na specifické mikroorganismy došlo k jejich poklesu i po provedené dezinfekci.
Na základě získaných výsledků monitoringu sanitačních procesů je zřejmé, že mobilní průtoková cytometrie má své praktické využití pro hodnocení účinnosti sanitace, ale vzhledem k vysoké cytlivosti měření způsobené počítám všech živých buněk je nutné, aby byla pro každou technologii chovu drůbeže vytvořena specifická hodnotící škála s maximálními limity. V případě překročení těchto limitů je nutné, aby bylo provedeno ověření sanitační účinnosti pomocí kultivační mikrobiologie zaměřené na patogenní mikroorganismy.
Poděkování
Tímto bychom rádi poděkovali:
O.K. SERVIS BioPro, s. r. o.: technická podpora a konzultace dosažených výsledků při měření přístrojem CytoQuant (Romer Labs Division Holding GmbH)
Tato práce byla financovaná grantem ITA VETUNI 2026ITA21 (Projekt Interní tvůrčí agentury Veterinární univerzity Brno č. 2026ITA21).
Literatura
BELL, D. D., WEAVER, W. D. (2002). Commercial Chicken Meat and Egg Production: 5th Edition. The Journal of Applied Poultry Research, 11(2), 224–225.
CARRIQUE-MAS, J. J., MARÍN, C., BRESLIN, M., MCLAREN, I., DAVIES, R. (2009). A comparison of the efficacy of cleaning and disinfection methods in eliminating Salmonellaspp. from commercial egg laying houses. Avian Pathology, 38(5), 419–424.
Český statistický úřad, Stavy drůbeže, produkce konzumních vajec a jatečné drůbeže (www.vdb.czso.cz)
DAVIES, R. H., WRAY, C. (1997). Distribution of salmonella contamination in ten animal feedmills. Veterinary Microbiology, 57(2–3), 159–169.
DE REU, K., HEYNDRICKX, M., GRIJSPEERDT, K., RODENBURG, T., TUYTTENS, F., UYTENDAELE, M., ZOONS, J., DEBEVERE, J., HERMAN, L. (2007). Estimation of the vertical and horizontal bacterial infection of hen’s table eggs. World S Poultry Science Journal, 64, 142–146.
HANCOX, L. R., BON, M. L., DODD, C. E. R., MELLITS, K. H. (2013). Inclusion of detergent in a cleaning regime and effect on microbial load in livestock housing. Veterinary Record, 173(7), 167.
HOLDER, T. (1993). Best management practices for Salmonellarisk reduction in broilers. In: Proceedings of the 97thAnnual Meeting of the United States Animal Health Association. pp. 486–504, Carter Printing, Richmond, Virginia.
LOHMANN BREEDERS (2020). Hygiene and Biosecurity technical guide, (www.lohmann-breeders.com)
MAILLARD, J. (2005). Testing the effectiveness of disinfectants and sanitisers. In Elsevier eBooks (pp. 641–671).
PASANEN, P., KALLIOKOSKI, P., PASANEN, A. (1997). The effectiveness of some disinfectants and detergents against microbial activity. Building and Environment, 32(3), 281–287.
Příloha č. 2 Národní program pro tlumení výskytu salmonel v chovech nosnic (Gallus gallus) produkujících konzumní vejce, Státní veterinární správa (www.svscr.cz)
SPALDING, M. (2009). Diseases of Poultry, 12th Edition. Journal of Wildlife Diseases, 45(1), 251–256.
ŠKALOUD, J. Příručka veterinární dezinfekce: dezinfekce v chovech zvířat, výrobnách krmiv, potravinářských a zpracovatelských závodech. Praha: Společenstvo drobného podnikání – Sdružení DDD, 2005. ISBN 80-02-01783-8.
Role detergentu pro účinnost sanitační procedury v chovech drůbeže
MVDr. Michal Kaluža, Ph.D.1)
Ing. Vojtěch Kabrhel2), MVDr. Miroslav Macháček, Ph.D.1)
1) Ústav ochrany a welfare zvířat a veřejného veterinárního lékařství, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární univerzita Brno, Palackého tř. 1946/1, 612 42 Brno-Královo Pole
2) ADDICOO GROUP, s. r. o. Bohdíkovská 2438/7, 787 01 Šumperk
Abstrakt:
Zlepšení sanitační praxe a systematický monitoring hygieny prostředí jsou zásadní pro zajištění zdraví a welfare nosnic a bezpečnosti produkce vajec. Cílem této dílčí studie bylo zhodnotit význam použití detergentu v rámci sanitační procedury na farmě nosnic s technologií obohacených klecí a posoudit účinnost jednotlivých kroků sanitace s využitím luminometrie (LUM). Monitoring byl realizován na dvou halách, přičemž byla sledována míra celkové organické kontaminace (ATP, RLU/100 cm2). Před zahájením sanitace byla zjištěna vysoká úroveň organického znečištění bez statisticky významných rozdílů mezi halami (p > 0,05), s hodnotami 6,48–6,83 log RLU (podlaha) a 6,18–6,43 log RLU (stěna). V průběhu sanitační procedury byl zaznamenán statisticky významný pokles kontaminace po aplikaci detergentu (p < 0,05), zatímco následná dezinfekce již další snížení neprokázala (p > 0,05). Celková sanitační účinnost byla nízká a nepřesáhla 18,44 % na podlahách a 8,24–9,41 % na stěnách. Výsledky potvrzují význam detergentu jako klíčového kroku pro redukci organického znečištění, avšak zároveň poukazují na nedostatečnou účinnost celé sanitační procedury, v důsledku neefektivně provedené mechanické očisty. Studie dále potvrzuje praktický význam luminometrie jako rychlého nástroje pro identifikaci kritických míst sanitačního procesu. Výsledky zdůrazňují potřebu optimalizace hygienické praxe a důsledného dodržování sanitačních postupů v chovech nosnic.
Klíčová slova: mechanická očista, detergent, sanitační účinnost, luminometr
ÚVOD
Dobrá úroveň hygieny prostředí je klíčová pro zdraví, welfare a také produkční užitkovost chovaných brojlerů i nosnic. Komerční chovy drůbeže jsou v EU v současnosti vystaveny celé řadě výzev, které ovlivňují jejich další rozvoj, konkurenceschopnost a udržitelnost produkce. Klíčový problém představuje pro chov a produkci drůbeže napříč Evropou cirkulující problém aviární influenzy, který je spjatý zejména s podzimní migrací volně žijících ptáků. V roce 2025 bylo v EU v chovech drůbeže detekováno celkem 727 ohnisek HPAI (SVS, 2026), zatímco v České republice se jednalo o 11 ohnisek v komerčních chovech drůbeže a jedno ohnisko na drůbežích jatkách (Siksta a Závada, 2026). Vedle ptačí chřipky jsou u drůbeže komplexně problémem i salmonelóza nebo kampylobakterióza, které mohou ohrozit spotřebitele (Bořilová a Steinhauserová, 2006; Myšková a Karpíšková, 2017). Dalším aspektem ovlivňujícím chov i produkci jsou zvyšující se požadavky na welfare a plánované legislativní změny, které se týkají zákazu obohacených klecových systémů od roku 2027 (SVS, 2021). Welfare drůbeže stejně jako zdravotní nezávadnost a kvalita získaných konzumních vajec a drůbežího masa jsou podmíněny vždy odpovědným přístupem k samotným zvířatům, což zahrnuje poskytnutí kvalitní krmné dávky a vody, zabezpečení veterinární péče (preventivní programy zahrnující vakcinační protokoly) a komplexní postupy pro udržení hygieny prostředí (Souillard et al., 2024).
Na farmách hraje důležitou roli dobrá úroveň biosekurity, která má eliminovat nebo alespoň minimalizovat riziko vniku patogenů do chovů. (Verzhykhovsky a Nedosekov, 2024). Klíčovým nástrojem je aplikace turnusového systému s pravidelnými úkony mechanické a chemické očisty stáje (Marshall, 2016). Sanitační procedura zahrnuje od vyskladnění zvířat zpravidla následující kroky: suchá a mokrá mechanická očista, aplikace detergentu s oplachem a dvoufázová dezinfekce. Před vlastním naskladněním zvířat pak dochází k odpočinutí stáje (Maertens et al., 2018)
Vlastní kroky sanitační procedury by měly být rutinně kontrolovány, aby se odhalily možné nedostatky v sanitačních postupech a stanovily kritická místa, kterým je nutné věnovat dostatečnou pozornost (Chancy et al., 2023). Vedle vizuální zhodnocení jsou zlatým standardem pro hodnocení sanitační účinnosti plotnové kultivační metody, které jsou však pracné a časově náročné (Lindell et al., 2018). Zjištěné nedostatky navíc nelze napravit již skrze délku vyšetření v aktuálních krocích sanitace. Pro rutinní monitoring je tak praktické využít rychlých detekčních metod. V chovech lze aplikovat metodu luminometrie, která umožňuje posoudit organické znečištění (Luyckx et al., 2015). Princip luminometrů spočívá v bioluminiscenčním měření ATP (adenosintrifosfát). Do reakce vstupuje substrát luciferin a enzym luciferáza, který katalyzuje reakci luciferinu a ATP za přítomnosti kyslíku. Vlivem reakce dochází k emitaci světla, kdy vzniklá intenzita vyzářeného světla je přímo úměrná množství uvolněné ATP z buněk. Je vyjádřena v relativních světelných jednotkách (Relative Light Units – RLU) (Mildenhall and Rankin, 2020). ATP je součástí všech buněk, a to jak živočišných, rostlinných, tak mikrobiálních. Pro interpretaci výsledků je tak nezbytné brát v úvahu skutečnost, že luminometrie neumožňuje přímou detekci mikroorganismů (Bakke and Suzuki, 2018). Vždy se jedná o stanovení organického znečištění, které v závislosti na charakteru vyšetřovaného vzorku může obsahovat organické nečistoty i mikroorganismy. Pro přímou mikrobiální detekci v terénních podmínkách lze využít dále mobilní průtokový cytometr, který umožňuje kvantifikovat bakterie jako živé buňky (intact cells) Ty odlišuje od detekovaných reziduí, které představují veškerý organický materiál kromě živých buněk a dále anorganický materiál. Pro vlastní měření využívá impedance a střídavého proudu o různých frekvencích. Nespornou výhodou oproti luminometrii je pak nízká interference s dezinfekčními prostředky (Romer Labs, 2022). Možnosti využití tohoto přístroje pro monitoring hygieny prostředí zvířat jsou aktuálně předmětem spolupráce výrobce přístroje CytoQuant® (Romer Labs Division Holding GmbH), vybraných firem (O.K. SERVIS BioPro, s.r.o, ADDICOO GROUP, s. r. o.) a pracovníků Veterinární univerzity Brno. Dostupné závěry jsou z oblasti monitoringu na porodnách prasat (Kaluža et al., 2025), na farmách brojlerů (Kaluža et al., 2026) a na jatkách (Kaluža et al. 2026b).
Při monitoringu sanitační účinnosti není dostačující zaměřit se pouze na účinek dezinfekčních prostředků. Jednotlivé úkony sanitace by měly zajistit nejprve mechanické odstranění organické kontaminace a následně na očištěných plochách proces dezinfekce, který umožní eliminaci přítomných infekčních agens. Dezinfekce je totiž ovlivněna teplotou a vlhkostí prostředí, ale také pH, přítomností anorganických a organických nečistot (Maillard, 2005). Klíčový krok sanitace je tak odstranění nečistot z povrchů. Chyby v sanitačních programech mohou vést k perzistenci nečistot a tvorbě biofilmů, které mohou představovat vhodné živné médium pro patogenní mikroorganismy (Heinemann et al., 2020; Shree et al., 2023). Biofilm a přischlé nečistoty lze odstranit po jejich uvolnění mechanicky kartáčováním a tlakovým mytím. Různorodé povrchy v technologii chovu zvířat však mohou skrze svou členitost a vlastnosti materiálů být pro běžnou mechanickou očistu problematické. Z tohoto důvodu má vždy význam užití kroku, kdy je aplikován detergent ideálně ve formě pěny působící na površích déle a umožňující snazší uvolnění ulpívajících nečistot, které lze následně opláchnout (Škaloud, 2005).
Cílem této práce bylo zhodnotit význam použití detergentu v rámci sanitační procedury na farmě nosnic s technologií obohacených klecí. Účinek detergentu byl posouzen na základě monitoringu celkového organického znečištění. Sledován byl rovněž průběh celé sanitační procedury a účinek jednotlivých kroků na pokles organické kontaminace. V závěru byla shrnuta vhodná opatření pro sanitační procedury.
MATERIÁL A METODIKA
Monitoring kroků sanitační procedury byl proveden v komerčním chovu nosnic s technologií obohacených klecí. V rámci této dílčí studie byly sledovány 2 haly o kapacitě 90 tisíc kusů (hala A a B). Na farmě jsou po ukončení turnusu uplatňovány následující kroky sanitační procedury (tabulka č. 1). Vzorky byly odebírány v definovaných krocích sanitační procedury. V této dílčí studii byly sledovány 2 typy povrchů: podlaha (sběrný pás pod klecí) a stěna. Každý typ povrchu byl vzorkován 6× při každém kroku odběru vzorků.
Tabulka č. 1: Kroky sanitační procedury na halách nosnic a plánovaný odběr vzorků
|
Průběh sanitační procedury |
|
Odběr vzorků |
Termín odběru |
|
Po vyskladnění zvířat |
BC |
4 |
0. den |
|
Po mechanické očistě (tlakové mytí), T = 1,5 hod. |
AC |
4 |
0. den |
|
Po čištění s použitím detergentu T = 0 hod. |
C-DT |
4 |
25. den |
|
Po mokré dezinfekci, T = 3 hod. |
AWD |
4 |
25. den |
|
Po dezinfekci fogem, T = 3 hod. |
AFD |
4 |
40. den |
Postup při odběru vzorků
Vlastní odběr vzorků byl na halách zajištěn jedním pracovníkem, který postupoval dle metodiky odběru daného přístroje. Na každém z definovaných míst byl odebírán stěr z plochy 10 x 10 cm, a to nejprve vodorovně a následně svisle první stranou tampónu. Poté byl vzorek stírán diagonálně z jednoho rohu do druhého rohu druhou stranou tampónu.
Podmínky luminometrie
Měření bylo provedeno s využitím luminometru novaLUM II (Charm Sciences, Inc.). Luminometr (dále také LUM) byl použit pro měření celkového ATP. Pro stěr byly použity vzorkovnice PocketSwab Plus ATP Test. Po odběru byly vzorky v odběrovkách smíseny s činidlem a změřeny LUM. Získané výsledky byly vyjádřeny v RLU/100 cm2.
Statistická analýza
Získaná data byla vyhodnocena s využitím statistického programu Unistat for Excel 6. 5. (Unistat Ltd., GB). U dat byla posouzena normalita Shapiro-Wilkovým a Kolmogorovův – Smirnovým testem (zjištěna rovnoměrná a nerovnoměrná distribuce). Výsledky byly pro logaritmické vyjádření upraveny přičtením n+1 pro vyloučení nulových hodnot. Stanoveny byly základní popisné charakteristiky (průměr, medián a směrodatná odchylka). Sledován byl rozdíl v míře celkové organické kontaminace na vybraných místech s využitím LUM. Pro zhodnocení rozdílu mezi místy byla použita jednofaktorová analýza rozptylu (normální rozdělení dat) nebo Kruskal–Wallis test (nenormální rozdělení dat). Pro sledování rozdílu v míře organické kontaminace mezi halami (A a B) byl využit Welchův t-test (normální rozdělení dat) nebo Mann-Whitney U test (nenormální rozdělení dat).
Posouzena byla organická kontaminace s využitím LUM během jednotlivých kroků sanitační procedury. Pro stanovení rozdílu mezi jednotlivými kroky sanitační procedury byl využit neparametrický Kruskal-Wallisův test a dále jako post hoc test Dunnův test (data s nerovnoměrnou distribucí).
Zhodnocen byl trend poklesu míry organické kontaminace dle výsledků LUM. Pro stanovení míry poklesu během jednotlivých kroků sanitační procedury byl zvolen Spearmanův korelační koeficient (rSp).
Posouzena byla míra organické kontaminace s využitím LUM před zahájením sanitační procedury (BS) a dále po jejím ukončení (AS). Pro srovnání byl použit studentův t-test (normální rozdělení) nebo Wilcoxonův test (nerovnoměrná distribuce).
Pro posouzení míry poklesu organické kontaminace byla sledována sanitační účinnost v %. Pro výpočet byl použit následující vzorec:
Sanitation efficiency (%) = (BS-AS) / BS × 100
Vysvětlivky: BS – Before sanitation; AS – After sanitation
V této studii byla použita hladina významnosti p < 0,05 (statisticky významný rozdíl) a p < 0,01 (statisticky vysoce významný rozdíl).
VÝSLEDKY A DISKUZE
Monitoring čistoty prostředí představuje důležitý nástroj pro zajištění bezpečnosti a kvality potravin v potravinářském průmyslu (Mildenhall a Rankin, 2020). Dozor nad hygienou prostředí je však klíčový i v chovech zvířat, kde úroveň čistoty může ovlivňovat zdravotní stav a welfare chovaných nosnic a také bezpečnost získaných konzumních vajec.
Welfare zvířat spolu s absencí onemocnění jsou pak předpokladem pro odpovídající snášku (Riber et al. 2017). V biosekurity farem hraje důležitou roli aplikace turnusového systému s pravidelnými kroky mechanické a chemické očisty stáje (Faivre 2023).
V rámci této dílčí studie byl sledován význam detergentu jako kroku nezbytného pro aktivní redukci přítomné organické kontaminace na površích ve stáji. Měření celkového organického znečištění bylo provedeno s využitím luminometrie. Zhodnocen byl vliv provedené sanitační procedury na celkovou úroveň čistoty v obohacených klecích. Shrnuta byla vhodná preventivní opatření.
Monitoring celkového organického znečištění v průběhu sanitační procedury
V úvodu byla zhodnocena míra celkové organické kontaminace před zahájením sanitační procedury (BS). Po ukončení každého turnusu následuje vyskladnění celé haly, a to v rámci jednoho či více dní. Demontovány mohou být vybrané prvky obohacených klecí a odstraněny jsou zbytky krmiva. Před zahájením vlastní sanitační procedury by měla být zhodnocena vlastní konstrukce, povrchy a používané technologie ve vztahu k plánovaným postupům čištění a výběru dezinfekčních prostředků. V obohacených klecích je důležité vyčištění sběrných pásů pod klecemi, které by v dalších krocích mohly snadno rekontaminovat prostor klecí. Pro sanitační plán je vhodné stanovení klíčových míst, kde může být čištění i dezinfekce obtížnější, aby se předešlo zachování nevyčištěných zón (Borges a Moreira, 2023). Tento přístup je zásadní, protože nevyčištěné nebo nedezinfikované plochy mohou být rizikem nákazy zvířat a zvýšených úhynů v dalším turnusu, což způsobí chovateli ekonomické ztráty.
Dalším krokem je odstranění veškeré podestýlky a zbytků krmiv. Demontovány mohou být vybrané prvky obohacených klecí (krmítka, napáječky, závěsy apod.) Výsledky celkové organické kontaminace v log RLU v obohacených klecích na vybraných místech odběru před sanitací jsou uvedeny v grafu č. 1.
Graf č. 1: Míra celkové organické kontaminace na vybraných místech před sanitací (BS)
a–b Hodnoty v log pro různá místě odběru v jednotlivých halách s různými indexy se statisticky významně liší (p < 0,05)
x–y Hodnoty v log pro halu A a B na jednotlivých místech s různými indexy se statisticky významně liší (p < 0,05)
Z výsledků je patrné, že monitoring celkového organického znečištění neodhalil v případě ani jedné z hal statisticky významné rozdíly mezi sledovanými místy (p > 0,05). Dále se ukázalo, že míra celkového organického znečištění byla na sledovaných halách srovnatelná (p > 0,05), a to v případě obou míst odběru vzorků (podlaha, stěna). Na halách se míra organického znečištění před zahájením sanitace pohybovala v rozmezí 6,48–6,83 log RLU (podlaha) a 6,18–6,43 log RLU (stěna). Tyto vysoké hodnoty v log RLU poukazují na množství organických nečistot, které mohou na površích dále ulpívat v případě, že je očista provedena nedostatečně. Příčinu lze hledat ve členitosti a poréznosti materiálu. Výsledkem je pak obtížnější odstranění přítomných biofilmů (Heyndrickx et al., 2002). Tato skutečnost poukazuje na důležitost kroku mechanické očisty. Posouzeny byly dále jednotlivé kroky sanitační procedury za účelem zhodnocení míry celkové organické kontaminace (tabulka č. 2).
Tabulka č. 2: Míra celkové organické kontaminace ve vybraných krocích sanitační procedury
|
Kroky sanitační procedury |
Podlaha |
Stěna |
||
|
log RLU/100 cm2 |
||||
|
A |
B |
A |
B |
|
|
Vyskladnění |
6,60a |
6,61a |
6,33a |
6,34a |
|
Mechanická očista |
6,46a |
6,46a,b |
6,35a |
6,35a |
|
Použití detergentu |
5,99a,b |
5,79b |
5,62b |
5,57b |
|
Mokrá dezinfekce |
5,87b |
6,61a |
5,54b |
5,74b |
|
Fog |
5,38b |
5,66b |
5,81b |
5,74b |
a,b Hodnoty v log pro stejné místo odběru s různými indexy u jednotlivých kroků sanitační procedury pro halu A a B se statisticky významně liší (p < 0,05)
Výsledky ukázaly, že míra celkové organické kontaminace se v průběhu jednotlivých kroků sanitační procedury lišila. Nejvyšší míra celkové organické kontaminace byla na sledovaných místech po vyskladnění, případně po procesu mechanického čištění. Mechanické čištění spočívá v suchém a mokrém procesu čištění. Pro oplach vodou se využívá vysokotlakých čističů pro zvýšení účinnosti. Krok mechanické očisty je klíčový, protože by měl zajistit, že následně aplikovaná dezinfekční látka přijde do kontaktu se samotným ošetřovaným povrchem. Skrze dobře provedenou mechanickou očistu lze odstranit více než 99 % mikroorganismů v daném prostředí. Neadekvátně provedená mechanická očista zvyšuje riziko následné reakce dezinfekční látky s organickou kontaminací, což snižuje její účinnost.
Dalším krokem je aplikace detergentu s oplachem, který lépe uvolňuje ulpívající nečistoty z povrchů. Výsledky této dílčí studie potvrdily vliv použití detergentu na sledovaných místech na snížení míry celkového organického znečištění. Statisticky potvrzena byla tato skutečnost v případě stěny na obou halách a dále v případě podlahy na hale B (p <0,05).
Další kroky sanitační procedury spjaté s dvoustupňovou dezinfekcí ukázaly, že nemají na pokles míry celkového organického znečištění vliv (p> 0,05).
Z dosažených výsledků je tedy důležité zmínit, že v případě, že je provedena chybně mechanická očista a aplikace detergentu, čistící efekt v sanitační proceduře je nedostatečný, což se může projevit sníženou dezinfekční účinností na samotných površích. Přítomná organická hmota je pak živným médiem pro mikrorganismy, které mohou být navíc vrstvou nečistot i chráněny vůči účinkům dezinfekce.
Vlastní průběh míry celkové organické kontaminace povrchů během sanitační procedury byl dále zhodnocen s využítím korelačního koeficientu. Sledován byl trend na jednotlivých místech odběru. Ukázalo se, že statisticky významný pokles míry organického znečištění v průběhu sanitační procedury byl potvrzen v případě haly A na podlaze (Rp = -0,9813, p = 0,0031). Na stěnách v hale A a dále na všech sledovaných místech v hale B statisticky významný pokles potvrzen nebyl (p>0,05).
Monitoring sanitační procedury s využitím luminometrie poukázal na klíčovou fázi, a to použití detergentu, který na vybraných plochách může společně s mechanickou očistou snížit přítomnost organických nečistot. Správně provedená mechanická očista je důležitým krokem pro efektivitu následné dezinfekce a pro eliminaci významných infekčních agens u drůbeže jako jsou salmonely nebo kampylobakterie (Sevilla-Navarro et al., 2024). Předem vyčištěné povrchy jsou pro účinnost sanitace nezbytné. V případě luminometrického měření je nutné zvážit účinek dezinfekčních prostředků a také teploty na bioluminiscenční reakci (Turner et al., 2010). Vysoké hodnoty ATP zjištěné luminometrem se tak v praxi dále potvrzují detekcí mikrobiální kontaminace kultivačními metodami. V případě měření luminometrem je nutné vyzdvihnout výhodu ve formě rychlosti stanovení (výsledky k dispozici řádově v jednotkách sekund).
Zhodnocení sanitační účinnosti
Rozdíly v technologii, úrovni biosekurity, ale i managementu chovu mohou vést k odlišné úrovní hygieny na farmách, což může vést k různému mikrobiálnímu složení, které je nutné čištěním a dezinfekcí odstranit. Výsledky pro účinek sanitační procedury na celkovou organickou kontaminaci (ATP) jsou uvedeny v grafu č. 2.
Graf č. 2: Účinek sanitace na celkovou organickou kontaminaci na sledovaných halách
a-b Hodnoty v log pro různá místě odběru haly A a B s různými indexy pro odběr před sanitací (BS) a po sanitaci (AS) se statisticky významně liší (p < 0,05)
Z výsledků grafu č. 2 je patrné, že na sledovaných místech obou hal byl potvrzen statisticky významný pokles míry celkové organické kontaminace (p < 0,05). Zhodnocení míry kontaminace po sanitaci však potvrdilo, že sanitace vysoký čistící účinek neměla. Nejvyšší čistící účinek byl potvrzen v případě podlah, a to na hale A (18,44 %). V případě haly B byl sanitační účinek pouze 14,38 %. Nejnizší čistící účinek byl potvrzen na stěnách (hala A: 8,24 %; hala B: 9,41 %). Příčinou nízké účinnosti lze hledat v nedostatečné mechanické očistě a aplikaci detergentu, což potvrdily i výše uvedené výsledky, kdy pouze v případě stěny na obou halách a podlahy na hale B byl potvrzen pokles vlivem použitého detergentu. Použití detergentu je pro uvolnění nečistot z povrchů klíčové (Hancox et al., 2013)soaking with or without detergent (treatment and control. Chybně aplikovaná pěna s detergentem může snížit jeho působení a tím i omezit účinek mechanické očisty před aplikací dezinfekce.
Vhodná opatření na farmách
Správně provedená mechanická očista může ovlivnit účinek dezinfekce a příspět k dobrému zdraví drůbeže, což je zásadní pro bezpečnost potravin (Gosling, 2018). Lidský faktor je pro sanitaci klíčový. Pohyb personálu i techniky může snadno způsobit rekontaminaci v době, kdy je prováděna sanitační procedura a dále před samotným naskladněním zvířat (Marin et al., 2011). Důraz by měl být kladen na dodržování sanitačních řádů a využití hygienických bariér ke snížení rizika rekontaminace.
Při mechanické očistě je nutné využit nejen suchého a mokrého čištění tlakovým mytím. Doplněna by měla být vždy o aplikaci detergentu s oplachem, který sníží povrchové napětí a lépe uvolní nečistoty. Měli by být upřednostňovány detergenty s pěnotvornou složkou. Nutné je správné nastavení generátoru a pěnového nástavce. Pěna umožňuje prodloužit expozici čistícího prostředku s ošetřovaným povrchem. To je nezbytné zejména na vertikálních a hůře dostupných površích. Požadavky na vhodné vlastnosti pěny jsou následující:
- - Stabilita pěny (běžně 10–20 minut)
- - Rovnoměrné pokrytí na površích
- - Nenarušuje ošetřovaný povrch
- - Kompatibilita s dezinfekčními prostředky
Pěnování může vést ke zvýšení účinnosti mechanického čištění, a tím může zajistit i celkovou účinnost následné dezinfekce. Mechanickou očistou lze dosáhnout výrazného snížení přítomných mikroorganismů (Atterbury et al., 2020). Důležitým krokem je pak i vlastní dezinfekce. Aplikace postřikem zajišťuje lepší průnik dezinfekčních látek do hůře přístupných ploch. Druhým stupněm dezinfekce je pak fogování. Je nutné připravit správnou koncentraci a dodržovat vhodnou dobu expozice. Po ukončení sanitace následuje odpočinutí stáje po jejím vysušení, které je standardně minimálně 10 dní.
Vlastní sanitační procedura by měla být pod kontrolou. Vhodné je ověřovat účinnost monitoringem organického znečištění, které může být doplněno o kultivační vyšetření. Přítomné nedostatky v jednotlivých krocích by měly farmáře vést k revizi sanitačních plánů. Zhodnoceny by měly být úkony mechanické očisty a dezinfekce. Důležitým bodem je však i vlastní personál, který by měl být pravidelně školen.
ZÁVĚR
Kvalita živočišných produktů a jejich původ, včetně podmínek chovu, ze kterých zvířata pocházejí, jsou v současnosti stále častěji zájmem veřejnosti. Tímto roste i význam důsledného sledování hygieny prostředí na farmách. Pro rutinní kontrolu má smysl využit detekčních metod, které umožní rychlé zhodnocení úrovně kontaminace. V této dílčí studii bylo pro zhodnocení významu detergentu používaného v rámci sanitační procedury využito výsledků luminometrie. Na halách nosnic s technologií obohacených klecí byla sledována míra celkového organického znečištění. Výsledky ukázaly, že mechanická očista nebyla provedena dostatečně účinně, což zásadně ovlivnilo celkový efekt sanitace. Aplikace detergentu představovala první krok vedoucí ke snížení celkového organického znečištění, přičemž statisticky významný pokles byl potvrzen pouze u vybraných sledovaných ploch (stěny obou hal a podlaha haly B). Celková účinnost sanitační procedury nepřesáhla 20 %, což poukazuje na přetrvávající organickou kontaminaci na površích. Ta může následně podporovat přežívání a růst mikroorganismů a zvyšovat riziko infekce v následujících turnusech. Jako kritické místo byl identifikován zejména sběrný pás, který nebyl během sanitace dostatečně očištěn. Celkové zhodnocení poukázalo na nedostatky v provádění sanitace na dané farmě, které si vyžadují nápravu, vyšší důraz na hygienickou praxi a dodržování sanitačního programu. Nutné je zejména zvýšit efektivitu mechanické očisty a správně aplikovat detergent. Současně byl potvrzen praktický přínos luminometrie pro rychlou orientační kontrolu přítomného organického znečištění, kdy představuje test k určení čistoty povrchů. Je však třeba zdůraznit, že monitoring hygieny na farmách by měl být vždy na holistickém přístupu, kdy dostupné rychlé detekční metody poskytují dílčí nástroj k celkovému zhodnocení. Nenahrazují však tradiční kultivační metody.
PODĚKOVÁNÍ
Tato práce byla financovaná grantem ITA VETUNI 2026ITA21 (Projekt Interní tvůrčí agentury Veterinární univerzity Brno č. 2026ITA21).
POUŽITÁ LITERATURA
ATTERBURY, R.J.; A.M. GIGANTE; D. TINKER; M. HOWELL a V.M. ALLEN, 2020. An improved cleaning system to reduce microbial contamination of poultry transport crates in the United Kingdom. In Journal of Applied Microbiology, vol. 128, pp. 1776–1784.
BAKKE, M.A. SUZUKI, S. 2018. Development of a Novel Hygiene Monitoring System Based on the Detection of Total Adenylate (ATP+ADP+AMP). In Journal of Food Protection, vol. 81, pp. 729–737.
BORGES, G.A.O. a MOREIRA, F.A. 2023. Aspectos do manejo sanitário abordado no intervalo entre lotes de aves de corte - breve revisão de literatura. In Revista Agrária Acadêmica, vol. 6, pp. 27–36.
BORILOVA, G a STEINHAUSEROVA, I. 2006. Incidence and antimicrobial resistance of Campylobacter jejuni and Campylobacter coli in broiler flocks in the Czech Republic [online]. 2006 [cit. 2026. 06. 03.] Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/238108186_Incidence_and_antimicrobial_resistance_of_Campylobacter_jejuni_and_Campylobacter_coli_in_broiler_flocks_in_the_Czech_Republic#fullTextFileContent
FAIVRE, Q., 2023. Cleaning and disinfection of poultry house: a key step in poultry farm biosecurity. Novocenter. [online]. 2023. [cit. 2026. 30. 03.]. Dostupné z: https://novocenter.novogen-layers.com/experts-articles/cleaning-and-disinfection-of-poultry-house-a-key-step-in-poultry-farm-biosecurity/
GOSLING, R. 2018. A review of cleaning and disinfection studies in farming environments. In Livestock, vol. 23, pp. 232–237.
HANCOX, L.R.; LE BON, M.; DODD, C.; MELLITS, K. 2013. Inclusion of detergent in a cleaning regime and effect on microbial load in livestock housing. In The Veterinary Record, vol. 173.
HEINEMANN, C.; MEYER, I.; BÖGEL, F.T.; SCHMID, S.M.; HAYER, J.J. a STEINHOFF-WAGNER, J. 2020. Individual training for farmers based on results from protein and ATP rapid tests and microbiological conventional cultural methods improves hygiene in pig fattening pens. In Journal of Animal Science, vol. 99.
HEYNDRICKX, M.; VANDEKERCHOVE, D.; HERMAN, L.; ROLLIER, I.; GRIJSPEERDT, K. a ZUTTER, L. 2002. Routes for salmonella contamination of poultry meat: epidemiological study from hatchery to slaughterhouse. In Epidemiology & Infection, vol. 129, pp. 253–265.
CHANCY, A.; SANTSCHI, D.E.; PAQUET, E.R.; RENAUD, D.L.; GAUTHIER, M.L.; CHARBONNEAU, E.; BARBEAU-GRÉGOIRE, N.; VAN DRIESSCHE, L. a BUCZINSKI, S. 2023. Standardization and validation of ATP luminometry as a diagnostic tool to assess the cleanliness of feeding equipment in preweaning calves. In Journal of Dairy Science, vol. 106, pp. 6263–6274.
KALUŽA, M.; MACHÁČEK, M.A. KABRHEL, V. 2025. Application of mobile flow cytometer for hygiene monitoring on pig farrowing units. In UFAW International Animal Welfare Conference 2025 (online), 2025, p. 94.
KALUŽA, M.; MACHÁČEK, M.; KÁLNOKY, M.M. 2026a. Mobile Flow Cytometer as a Tool for Hygiene Monitoring in Broiler Farms. In IOCAN (The 4th International Online
Conference on Animals) 2026 (online)
KALUŽA, M.; MACHÁČEK, M.; KAŠPAROVÁ, A. 2026 b. Mobile Flow Cytometer as a Tool for Monitoring Sanitation Procedures at Poultry Slaughterhouses. In BEZPEČNOSŤ A
KONTROLA POTRAVÍN, Piešťany, SK, 2026
LINDELL, I. C.; LUNDH, A.; SJAUNJA, K.S. a CEDERHOLM, M. 2018. Adenosine triphosphate bioluminescence for hygiene testing of rubber liners and tubes on dairy farms. In Journal of Dairy Science, vol. 101, pp. 2438–2447.
LUYCKX, K.; DEWULF, J.; WEYENBERG, S.; HERMAN, L.; ZOONS, J.; VERVAET, E.; HEYNDRICKX, M.A. REU, K. 2015. Comparison of sampling procedures and microbiological and non-microbiological parameters to evaluate cleaning and disinfection in broiler houses. In Poultry Science, vol. 94, pp. 740–749.
MAERTENS, H.; REU, K.; WEYENBERG, S.; COILLIE, E.; MEYER, E.; MEIRHAEGHE, H.; IMMERSEEL, F.; VANDENBROUCKE, V.; VANROBAEYS, M.A. DEWULF, J. 2018. Evaluation of the hygienogram scores and related data obtained after cleaning and disinfection of poultry houses in Flanders during the period 2007 to 2014. In Poultry Science, vol. 97, pp. 620–627.
MAILLARD, J.Y. 2005. Testing the effectiveness of disinfectants and sanitisers. In: Handbook of Hygiene Control in the Food Industry. [online]. [cit. 2026. 30. 04.]. Dostupné z: doi:10.1533/9781845690533. 3. 641
MARIN, C.; BALASCH, S.; VEGA, S. a LAINEZ, M. 2011. Sources of Salmonella contamination during broiler production in Eastern Spain. In Preventive Veterinary Medicine, vol. 98, pp. 39–45.
MARSHALL, R.W. 2016. Animal Diseases, Biosecurity and the Potential Impact on a Global Scale. In Open Access Journal of Veterinary Science & Research, vol. 1.
MILDENHALL, K.B. a RANKIN, S.A. 2020. Implications of Adenylate Metabolism in Hygiene Assessment: A Review. In Journal of Food Protection, vol. 83, pp. 1619–1631
MYŠKOVÁ, P. a KARPÍŠKOVÁ, R. 2017. Prevalence and characteristics of Salmonella in retail poultry and pork meat in the Czech Republic during 2013-2014. In Czech Journal of Food Sciences, vol. 35, pp. 106–112.
RIBER, A.B.; JONG, I.C.; WEERD, H.A., STEENFELDT. S. 2017. Environmental Enrichment for Broiler Breeders: An Undeveloped Field. In Frontiers in Veterinary Science, vol. 4.
ROMER LABS. Revolution or Mere Evolution? Flow Cytometry and Verification of Cleaning and Disinfection in Food Manufacturing Facilities. [online]. 2022 b. [cit.2026. 10. 03.]. Dostupné z: https://www.romerlabs.com/en/library/knowledge/detail/revolution-or-mere-evolution
SEVILLA-NAVARRO, S.; TORRES-BONCOMPTE, J.; GARCIA-LLORENS, J.; BERNABÉU-GIMENO, M.; DOMINGO-CALAP, P. a CATALÁ-GREGORI, P. 2024. Fighting Salmonella Infantis: bacteriophage-driven cleaning and disinfection strategies for broiler farms. In Frontiers in Microbiology, vol. 15.
SHREE, P.; SINGH, C.K.; SODHI, K.K.; SURYA, J.N. a SINGH, D.K., 2023. Biofilms: Understanding the structure and contribution towards bacterial resistance in antibiotics. In Medicine in Microecology, vol. 16.
SIKSTA, H. a ZÁVADA, L. 2026. Nákazová situace v Evropě a v ČR v období 8.–31. 12. 2025. [online]. [cit.2026. 10. 03.].Dostupné z: https://vetkom.cz/zpravy/svs/case:detailPdf/itemId:525488/cgId:15623
SOUILLARD, R.; ALLAIN, V.; DUFAY-LEFORT, A.; ROUSSET, N.; AMALRAJ, A.; SPAANS, A.; ŻBIKOWSKI, A.; PICCIRILLO, A.; SEVILLA-NAVARRO, S.; KOVÁCS, L. a BOUQUIN, S. 2024. Biosecurity implementation on large-scale poultry farms in Europe: A qualitative interview study with farmers. In Preventive Veterinary Medicine, vol. 224.
SVS, 2021. Jaké hlavní změny přináší novela zákona na ochranu zvířat pro chovatele hospodářských zvířat, šelem či lidoopů? 1. [online]. [cit.2026. 10. 03.]. Dostupné z: https://www.svscr.cz/jake-hlavni-zmeny-prinasi-novela-zakona-na-ochranu-zvirat-pro-chovatele-hospodarskych-zvirat-selem-ci-lidoopu/
SVS, 2026. Výskyt ptačí chřipky v Evropě a ve světě 2025. [online] [cit.2026. 10. 03.]. Dostupné z: https://www.svscr.cz/zdravi-zvirat/ptaci-chripka-influenza-drubeze/vyskyt-ptaci-chripky-v-evrope-a-ve-svete-2025/
ŠKALOUD, J. Příručka veterinární dezinfekce: dezinfekce v chovech zvířat, výrobnách krmiv, potravinářských a zpracovatelských závodech. Praha: Společenstvo drobného podnikání - Sdružení DDD, 2005. ISBN 80-02-01783-8.
TURNER, D. E; DAUGHERITY, E.D.; ALTIER, C. a MAURER, K.J. 2010. Efficacy and Limitations of an ATP-Based Monitoring System. In Journal of the American Association for Laboratory Animal Science : JAALAS, vol. 49, pp. 190–195.
VERZHYKHOVSKY, O. a NEDOSEKOV, V. 2024. Key aspects of biosafety in modern animal husbandry. In Ukrainian Journal of Veterinary Sciences, vol. 3, pp. 41–54.
Kontaktní adresa: MVDr. Michal Kaluža, Ph.D., Ústav ochrany a welfare zvířat a veřejného veterinárního lékařství, Veterinární univerzita Brno, Palackého tř. 1946/1, 612 42 Brno-Královo Pole, Czech Republic; E-mail:
Moderní aplikace chloraminu T v kontextu preventivní a ohniskové dezinfekce ve veterinární praxi
Ing. Jakub Koutný, Ing. Jan Zatloukal
DEZISHOP, Ostrava
Abstrakt
Veterinární dezinfekce je znovu v centru pozornosti v souvislosti s biologickou bezpečností (biosecurity), bezpečností práce a tlakem na dokumentovatelná opatření. Chloramin T bývá vnímán jako tradiční účinná látka, současná praxe mu však otevírá nové aplikační možnosti. Cílem příspěvku je ukázat jeho místo v preventivní i ohniskové dezinfekci se zaměřením na řízený postřik, studené mlžení a termální mlžení (termální fogging). Text vychází z odborné literatury, z veřejně dostupných technických podkladů k použití chloraminu T v chovech a z autoritativních zdrojů k regulatorice formaldehydu. Modelovým scénářem je dezinfekce drůbeží haly po turnusu. Samostatně je diskutován formaldehyd jako historicky účinné, avšak toxikologicky a provozně problematické řešení. Na základě uvedených poznatků lze uzavřít, že chloramin T má v moderní veterinární praxi a v oblasti dezinfekce, dezinsekce a deratizace (DDD) stále relevantní místo, pokud je používán v racionálně navrženém režimu s důrazem na předchozí čištění, správnou volbu aplikační metody a ověření účinnosti.
Klíčová slova
chloramin T; veterinární dezinfekce; preventivní dezinfekce; ohnisková dezinfekce; biologická bezpečnost; studené mlžení; termální mlžení; drůbež; DDD
1 Úvod
Biologická bezpečnost (biosecurity) v živočišné výrobě je založena na souboru opatření, jejichž cílem je snižovat pravděpodobnost zavlečení a šíření infekčních agens mezi zvířaty, mezi provozy a v některých případech také mezi zvířaty a člověkem. Dezinfekce je v tomto systému pouze jednou částí, avšak částí vysoce exponovanou, protože právě na ni se často přenášejí očekávání, která ve skutečnosti závisejí také na kvalitě čištění, volbě metody aplikace, délce kontaktu a kontrole provedení [1–5]. Odborná literatura dlouhodobě zdůrazňuje, že dezinfekční režim nelze redukovat na pouhou volbu přípravku; stejně důležitá je vazba na konkrétní provozní scénář, typ kontaminace a způsob ověření účinnosti [1–4].
Ve veterinární praxi a v oblasti dezinfekce, dezinsekce a deratizace (DDD) se dnes setkávají dva paralelní trendy. Prvním je tlak na vyšší úroveň standardizace, dokumentace a odborné obhajitelnosti dezinfekčních zásahů. Druhým je potřeba hledat bezpečnější a provozně lépe zvládnutelné alternativy k historicky silným, avšak problematickým postupům, typicky k formaldehydové fumigaci. V tomto kontextu dává smysl znovu otevřít téma chloraminu T jako známé účinné látky v podmínkách současné veterinární hygieny [2–4,8–10].
Cílem příspěvku je ukázat, že význam chloraminu T v současné veterinární praxi neleží pouze v jeho historické známosti, ale také v možnostech moderní aplikace. Text proto rozlišuje preventivní a ohniskovou dezinfekci, popisuje posun od tradičního povrchového použití k řízenému postřiku, studenému mlžení a termálnímu foggingu, rozpracovává modelový scénář dezinfekce drůbeží haly a stručně diskutuje formaldehyd jako historicky účinné, avšak z hlediska bezpečnosti a provozní obhajitelnosti problematické řešení [5,7,13–16].
2 Preventivní a ohnisková dezinfekce ve veterinární praxi
Preventivní dezinfekce je součástí rutinního režimu biologické bezpečnosti. Jejím cílem je dlouhodobě snižovat infekční tlak v provozu, přerušovat běžné přenosové cesty a podporovat bezpečné naskladnění dalšího turnusu. V drůbežích provozech bývá typickým rámcem systém „vše dovnitř – vše ven“ (all in / all out), po němž následuje mechanické čištění, mokré čištění s detergentem, dezinfekce a ověření, zda byl postup skutečně účinný [2,5,6,16]. Světová organizace pro zdraví zvířat (World Organisation for Animal Health, WOAH) výslovně uvádí, že před novým naskladněním mají být drůbeží haly včetně vybavení vyčištěny, vydezinfikovány a testovány, aby bylo možné potvrdit účinnost provedených kroků [5].
Ohnisková nebo zvýšeně riziková dezinfekce pracuje se stejnými principy, ale mění se její intenzita, požadavky na bezpečnost a význam dokumentace. Vysoké nákazové riziko, pozitivní nález nebo podezření na ohnisko kladou větší důraz na správnou volbu koncentrace, důsledné dodržení pracovního postupu, použití osobních ochranných prostředků a na dohledatelné záznamy o zásahu. V českém veterinárním prostředí tento princip dobře ilustrují postupy Státní veterinární správy České republiky (SVS) pro dezinfekci v hospodářstvích drůbeže, které pracují s logikou předběžného čištění, cílené dezinfekce, úředního dohledu a následného ověření splnění podmínek [16].
Současné přehledové články zároveň připomínají, že hodnocení účinnosti dezinfekce v terénu je složitější, než se tradičně předpokládalo, a že pouhá deklarovaná aktivita přípravku neříká nic o kvalitě provedení konkrétního zásahu [4,7]. Rozhodující jsou proměnné, jako je povrch a jeho poréznost, rozsah organického znečištění, skutečná doba kontaktu, teplota, tvrdost vody, technika aplikace i disciplína obsluhy [3,4,7]. Z praktického hlediska tedy nestačí rozlišovat jen mezi „silným“ a „slabým“ přípravkem; je nutné rozlišovat mezi zásahy, které mají různé cíle a vyžadují různé pracovní režimy.
Tab. 1 Orientační rozdíly mezi preventivní a ohniskovou dezinfekcí ve veterinární praxi
|
Aspekt |
Preventivní režim |
Ohniskový / zvýšeně rizikový režim |
|
Hlavní cíl |
Dlouhodobé snižování infekčního tlaku a stabilita provozu |
Rychlé snížení rizika při nákaze, pozitivním nálezu nebo vysokém podezření |
|
Typ plánování |
Součást rutinního sanitačního plánu a režimu biologické bezpečnosti |
Součást mimořádných nebo zvýšených opatření a dohledatelných zásahů |
|
Volba aplikace |
Standardizovaný postup s důrazem na ekonomiku a opakovatelnost |
Vyšší důraz na robustnost, bezpečnost, dokumentaci a kontrolu |
|
Kontrola účinnosti |
Orientační ověření podle rizika a významu provozu |
Vyšší požadavek na ověření a záznam o průběhu zásahu |
|
Role DDD firmy |
Pravidelná služba a dlouhodobý partner hygienického režimu |
Vysoce odborný zásah s větší odpovědností a důrazem na protokol |
Právě odlišení preventivního a ohniskového režimu je pro správné zařazení chloraminu T zásadní. Stejná účinná látka může mít místo v obou režimech, ale v odlišné intenzitě, jiném aplikačním schématu a s jinými požadavky na kontrolu výsledku. To je důležité i z pohledu DDD firem: odborná hodnota služby nevzniká jen z toho, že se přípravek aplikuje, ale že je aplikován v odpovídajícím režimu pro dané riziko [4,7].
3 chloramin T jako účinná látka v moderní veterinární dezinfekci
Tosylchloramid sodný, běžně označovaný jako chloramin T, patří mezi dlouhodobě známé dezinfekční látky používané ve veterinární i obecné hygienické praxi. Evropská agentura pro léčivé přípravky (European Medicines Agency, EMA) jej ve veterinárním kontextu popisuje jako organickou chlorovou sloučeninu s biocidním účinkem [8]. Z pohledu provozní praxe je důležité, že nejde pouze o historicky zavedený prostředek, ale o látku, která má díky dobré rozpustnosti ve vodě, aplikační variabilitě a stabilitě pracovních roztoků stále praktický význam [8–10].
Pro odbornou interpretaci je podstatné, že chloramin T nelze v provozní debatě zjednodušovat na neurčité „chlórové řešení“. Ve veřejně dostupných technických materiálech systému Halamid® je biocidní účinek popisován jako důsledek přímé reaktivity forem chloraminu T v roztoku vůči buněčným strukturám a obalům mikroorganismů [9]. Praktická stránka chloraminu T je v dalším textu ilustrována především na systému Halamid®, protože právě pro něj jsou veřejně dostupné podrobnější veterinární aplikační podklady.
Silnou stránkou chloraminu T v současné praxi je především jeho provozní univerzalita. V literatuře k dezinfekci i v manuálech biologické bezpečnosti je dlouhodobě zdůrazňováno, že pro veterinární provozy mají vysokou hodnotu takové účinné látky, které lze logicky zařadit do více částí sanitárního režimu – od povrchové dezinfekce přes vstupní bariéry až po vybrané formy prostorové aplikace [1–3]. Chloramin T se do tohoto rámce hodí právě tím, že není navázán pouze na jediný typ technologie nebo jediný provozní okamžik.
Historické vnímání chloraminu T jako „běžného chloraminu na povrchy“ tak dnes přestává být dostačující. V prostředí moderní veterinární hygieny je relevantnější otázka, jak tuto účinnou látku zařadit do standardizovaného dezinfekčního režimu, včetně volby správné metody aplikace, výpočtu spotřeby podle plochy či objemu a návazného ověření účinnosti [1–4,10]. Tím se otevírá prostor nejen pro samotný přípravek, ale i pro profesionálnější práci s dezinfekční technikou, protokoly a kontrolními body zásahu.
4 Posun od tradičního použití k moderním aplikačním metodám
Z odborného i provozního pohledu je nejzajímavější právě posun od tradičního použití chloraminu T k moderním aplikačním metodám. Tradiční praxe spojovala tuto látku především s povrchovou dezinfekcí, dezinfekčními rohožemi, vanami, obuví, vozidly a jednoduchými sanitárními aplikacemi. Současné technické podklady však popisují jeho zařazení i do řízeného postřiku, studeného mlžení a termálního foggingu [10–12].
Ve veřejně dostupném technickém bulletinu pro drůbež uvádí výrobce pro povrchovou dezinfekci postřik roztokem o koncentraci 0,5 až 1,0 % při aplikačním objemu 0,3 l/m2. Pro nebulizaci a fogging uvádí koncentraci 2 až 3 % a doporučený objem 40 až 50 ml/m3 [10]. V materiálech k termálnímu foggingu je dále popsána práce s 10% roztokem a dávkování podle kubického objemu prostoru; v jednom z veřejně dostupných podkladů je jako účinná uváděna dávka 0,5 kg produktu, tedy 5 l 10% roztoku na 1 200 m3 pro finální foggingový krok, jinde se uvádějí 2 kg produktu, tedy 20 l 10% roztoku na 1 000 m3, pokud je fogging prováděn jako jediný dezinfekční krok [11,12]. Tyto rozdíly jsou důležité, protože ukazují, že o výsledném režimu nerozhoduje pouze látka, ale i to, zda jde o samostatný nebo navazující krok v širším sanitárním postupu.
Tab. 2 Příklady moderního zařazení chloraminu T do dezinfekčního režimu drůbeží haly
|
Metoda |
Indikativní koncentrace |
Jednotka dávky |
Hlavní přínos |
Poznámka k použití |
|
Postřik povrchů |
0,5 až 1,0 % |
0,3 l/m2 |
Spolehlivé pokrytí povrchů a technologií |
Základní krok po vyčištění a detergentu [10] |
|
Studené mlžení/nebulizace |
2 až 3 % |
40 až 50 ml/m3 |
Rychlé prostorové pokrytí jemnou mlhou |
Vhodné po povrchové dezinfekci nebo jako navazující krok [10] |
|
Termální fogging |
10 % |
5 až 20 l/1 000 m3 |
Velmi jemné kapky a lepší pronikání do méně přístupných míst |
Rozpětí závisí na tom, zda jde o finální nebo samostatný krok [11, 12] |
Za odborně nejcennější nelze považovat samotný fakt, že je možné chloramin T „fogovat“, ale to, že nové metody mění způsob jeho zařazení do dezinfekčních protokolů. Studené mlžení dává smysl tam, kde je prioritou rychlé a ekonomické pokrytí objemu prostoru jemnou mlhou. Termální fogging je naproti tomu vhodný tam, kde je cílem dostat ultrajemné kapky do obtížně dostupných míst a zvýšit prostorové pokrytí po dokončeném čištění a povrchové dezinfekci. V odborných materiálech Halamid® je termální fogging popisován jako tvorba ultrajemných kapek v rozmezí přibližně 1 až 50 μm, přičemž klíčová je schopnost udržet viditelnou mlhu v prostoru a dostat ji i do hůře přístupných částí haly [11,12].
Pro praxi DDD tato změna znamená posun od jednoduché aplikace přípravku k práci s technologií, výpočty a režimem objektu. Prostorová dezinfekce vyžaduje správný odhad objemu prostoru, volbu aplikační techniky, zajištění uzavření a odvětrání objektu a jasné vymezení odpovědnosti obsluhy [4,7,10–12].
5 Typické aplikační scénáře chloraminu T
Praktický význam chloraminu T se nejlépe ukazuje tehdy, když je látka vnímána nikoli jako jednorázové řešení, ale jako součást vícevrstvého dezinfekčního režimu. V běžné provozní hygieně může být zařazena do povrchové dezinfekce ploch, stěn, podlah, manipulačních zón a technologických prvků. Ve vstupních bariérách se uplatňuje v rohožích a vanách pro obuv a kola, v logistice chovů pak i při dezinfekci vozidel a vybraných dopravních prostředků [9,10].
V modernější podobě získává chloramin T význam tam, kde provoz potřebuje řešit nejen přímý kontakt povrchu s roztokem, ale i prostorové pokrytí. To se týká zejména hal po turnusu, skladovacích a manipulačních zón, některých vstupních prostor a v některých případech také stájí nebo zařízení, v nichž je prioritou pokrytí hůře dostupných částí konstrukce [10–12]. V těchto situacích už není rozhodující pouze koncentrace, ale také velikost kapek, doba setrvání mlhy v prostoru, uzavření objektu a koordinace aplikace s větráním.
6 Modelový scénář: drůbeží hala jako příklad moderní aplikace
Drůbeží hala je vhodným modelovým scénářem, protože se v ní kumulují požadavky biologické bezpečnosti, vysoká frekvence opakování turnusů, význam povrchové i prostorové kontaminace a potřeba rychlé provozní obrátky. Základním východiskem je vždy systém „vše dovnitř – vše ven“, po němž musí následovat mechanické odstranění organické hmoty, mokré čištění, použití detergentu a oplach [5,6,10]. Organizace pro výživu a zemědělství Spojených národů (Food and Agriculture Organization of the United Nations, FAO) zdůrazňuje, že organická hmota chrání infekční agens a současně snižuje účinnost dezinfekčních prostředků, takže kvalitní čištění je podmínkou, nikoli volitelným doplňkem dezinfekce [6].
V doporučeném schématu pro halu po turnusu lze uvažovat o následující posloupnosti: (i) vyklizení haly a odstranění steliva a hrubých nečistot; (ii) mechanické a mokré čištění s detergentem; (iii) povrchová dezinfekce postřikem na všechny relevantní povrchy a technologie; (iv) prostorová dezinfekce, pokud ji provozní situace odůvodňuje; (v) kontrola účinnosti a zápis do protokolu. Technické podklady Halamid® k přípravku na bázi chloraminu T doporučují v drůbežích objektech pro povrchy 0,5 až 1,0% roztok při spotřebě 0,3 l/m2, přičemž pro odhad celkové plochy lze jako provozní pravidlo použít násobek podlahové plochy koeficientem 2,5, který zahrnuje stěny a strop [10].
Je-li jako modelový příklad uvažována hala o rozměrech 50 × 20 × 4 m, činí její podlahová plocha 1 000 m2 a objem 4 000 m3. Podle uvedeného koeficientu lze celkovou plochu povrchů orientačně odhadnout na 2 500 m2. Při postřiku 0,3 l/m2 tedy vychází potřeba přibližně 750 l pracovního roztoku; v koncentraci 0,5 % to odpovídá asi 3,75 kg chloraminu T, v koncentraci 1,0 % zhruba 7,5 kg. Pro studené mlžení téhož prostoru by při doporučení 40 až 50 ml/m3 bylo třeba 160 až 200 l roztoku o koncentraci 2 až 3 %. Tyto propočty nejsou ekonomickým argumentem, ale ukazují, že moderní aplikace vyžadují přesný přepočet plochy a objemu, nikoli odhad „podle zkušenosti“ [10–12].
Studené mlžení a termální fogging v tomto modelu nevystupují jako náhrada čištění nebo povrchového postřiku, ale jako rozšíření možností aplikace. Zejména v drůbežích halách může být jejich přínosem lepší pokrytí prostorových a hůře přístupných zón po návratu vybavení či podestýlky. Současně je však třeba zdůraznit, že prostorová aplikace je závislá na správném výpočtu objemu haly, uzavření ventilace, vhodné technice a bezpečném režimu práce obsluhy [10–12]. Materiál publikovaný v roce 2026 dále upozorňuje na význam čisté vody, čistého míchacího vybavení, plných osobních ochranných prostředků při míchání a na kontrolní odběr patogenové zátěže několik dnů po zásahu, má-li být ověřeno, že dezinfekční postup skutečně zafungoval [12].
Model drůbeží haly zároveň ukazuje, že moderní aplikace chloraminu T nejsou jen technologickou zajímavostí. V provozu, kde rozhodují hodiny mezi vyklizením, sanitací a naskladněním, má velkou hodnotu přípravek a pracovní režim, které lze standardizovat, předat DDD firmě nebo internímu týmu a následně ověřit.
7 Kontrola účinnosti, dokumentace a kritické kontrolní body
Současná literatura se shoduje v tom, že kritickým slabým místem dezinfekce v chovech bývá nikoli nedostatek deklarované biocidní aktivity, ale absence kontroly, zda byl postup skutečně správně proveden [4,7]. Makovska a kol. shrnují, že pro hodnocení čištění a dezinfekce lze používat více vrstev hodnocení – od vizuální kontroly přes UV fluorescenci, ATP bioluminiscenci a rychlé proteinové testy až po mikrobiologické stěry a laboratorní metody [7]. Pro praktickou veterinární a DDD službu z toho plyne, že minimem by měla být alespoň kombinace vizuálního posouzení, kontroly správného provedení a jednoduchého mikrobiologického ověření na kritických místech.
Ve veřejných technických materiálech Halamid® je doporučeno využití dip slides před a po dezinfekci a v případě potřeby doplnění kontroly laboratorním mikrobiologickým vyšetřením [10]. Tento přístup dobře ilustruje rozdíl mezi tradiční a moderní DDD službou: tradiční služba často končí samotnou aplikací přípravku, zatímco moderní služba pracuje s ověřováním účinnosti zásahu.
Z hlediska dokumentace by měl dobře vedený zásah obsahovat minimálně identifikaci objektu, datum a čas, popis situace a zvoleného režimu (preventivní nebo zvýšeně rizikový), použitou účinnou látku a koncentraci, způsob výpočtu spotřeby, zvolenou aplikační techniku, informaci o uzavření a vyvětrání prostoru a výsledek orientační kontroly účinnosti. Taková dokumentace je důležitá nejen pro interní řízení kvality, ale i pro komunikaci se zákazníkem a případně s veterinárním dozorem [4,7,16].
8 Formaldehyd jako historicky účinné, ale problematické řešení
Diskuse o moderní pozici chloraminu T se v současnosti prakticky neobejde bez formaldehydu. Ten je v drůbežářské praxi historicky silně zakořeněn, především v hatchery prostředí a v různých fumigačních postupech, a recentní stručný přehled potvrzuje, že ve světě zůstává i nadále široce používán zejména díky vysoké antimikrobiální účinnosti a dlouhodobé provozní tradici [15]. Odborně korektní tedy není tvrdit, že formaldehyd „nefunguje“, ale že jeho používání je dnes čím dál obtížnější obhájit z pohledu bezpečnosti práce, regulatoriky a provozní disciplíny [13–15].
Na úrovni Evropské unie je formaldehyd pro veterinární hygienu veden v databázi Evropské agentury pro chemické látky (European Chemicals Agency, ECHA) jako schválená účinná látka, u níž probíhá obnova schválení, a současně jako látka určená k nahrazení [13]. Tato informace je důležitá proto, že ukazuje regulatorickou ambivalenci: látka není automaticky mimo legální rámec, ale je pod zvýšeným dohledem a její použití je vázáno na autorizované biocidní přípravky a schválené podmínky použití [13]. Z hlediska pracovního prostředí je navíc formaldehyd látkou se závaznými expozičními limity; Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/983 ze dne 5. června 2019, kterou se mění směrnice 2004/37/ES o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům nebo mutagenům při práci, stanoví orientačně 0,37 mg/m3 (0,3 ppm) pro osmihodinovou expozici a 0,74 mg/m3 (0,6 ppm) pro krátkodobou expozici [14].
Právě zde se otevírá prostor pro alternativní a provozně lépe zvládnutelné dezinfekční režimy. Stručný přehled publikovaný v roce 2025 uzavírá, že formaldehyd zůstává v drůbežářství efektivním, ale vysoce rizikovým dezinfekčním prostředkem a že jeho další používání vyžaduje přísnou kontrolu a monitoring, zatímco vývoj a adopce bezpečnějších alternativ jsou žádoucí [15]. V halách po turnusu se proto chloramin T jeví jako zajímavý kandidát na omezení formaldehydových postupů zejména tam, kde je cílem standardizovat povrchovou a prostorovou dezinfekci, zlepšit dokumentovatelnost zásahu a snížit toxikologickou zátěž pro obsluhu. U specifických hatchery aplikací je však třeba zachovat odbornou zdrženlivost a trvat na samostatné validaci konkrétního postupu [15].
Při odborném posuzování však není vhodné používat formaldehyd pouze jako „strašáka“. Jeho přetrvávání v praxi je dáno tím, že historicky poskytoval vysokou účinnost v náročných provozech.
Právě proto je relevantní ukazovat, že současná praxe nabízí jinou cestu: nikoli popřít mikrobiologickou sílu formaldehydu, ale nabídnout postupy, které jsou lépe slučitelné s požadavky na bezpečnost, dohledatelnost a standardizaci zásahu.
9 Příležitost pro DDD firmy a modernizaci služby
Z pohledu DDD firem je hlavní změnou posledních let skutečnost, že zákazníkům stále méně stačí „něco vystříkat“. Chovatelé i veterinární dozor dnes více sledují, jak byla vypočtena dávka, proč byla zvolena konkrétní metoda, zda byl prostor správně připraven a jak byla účinnost zásahu ověřena. Přehled zaměřený na testování dezinfekčních postupů ve veterinární a zemědělské oblasti připomíná, že výslednou účinnost zásahu ovlivňuje řada proměnných včetně organického znečištění, typu povrchu, kontaktu, teploty i důslednosti předchozího čištění [4]. Odborná přidaná hodnota služby tak nevzniká jen výběrem přípravku, ale kombinací přípravku, technologie, pracovního postupu a kontroly výsledku.
Moderní aplikační metody mohou být pro DDD firmy cestou, jak rozšířit tradiční portfolio služeb. Firma, která umí nabídnout nejen povrchovou dezinfekci, ale i kvalifikovaně navržené studené mlžení nebo termální fogging, navázané na výpočet objemu prostoru, bezpečnostní režim, protokol o zásahu a základní monitoring účinnosti, se posouvá od aplikátora chemie k odbornému partnerovi programu biologické bezpečnosti. Chloramin T je v tomto kontextu zajímavý tím, že jde o dobře známou látku s relativně nízkou bariérou akceptace v oboru, ale současně s novými aplikačními možnostmi.
V praxi dnes vedle sebe existují peroxygenové systémy, aldehydicko-kvartérní režimy i různé chlorové přístupy. Pro zákazníka však nebývá nejdůležitější samotná chemická rodina, ale to, zda dodavatel umí navrhnout pracovní postup, vysvětlit jeho logiku a obhájit jej z epidemiologického i provozního hlediska. V tomto smyslu mohou nové aplikace chloraminu T nabídnout DDD firmám prostor k diferenciaci, aniž by musely zákazníka přesvědčovat o zcela neznámé účinné látce.
10 Diskuse
Předložené poznatky ukazují, že skutečný posun v dezinfekční praxi nemusí vždy znamenat novou účinnou látku. V řadě případů může znamenat lepší využití látky již známé, pokud dojde ke změně aplikační techniky, ke kvalitnějšímu zařazení do provozního protokolu a k systematičtějšímu ověřování účinnosti.
Dalším důležitým limitem je nutnost odborné zdrženlivosti při interpretaci náhrady formaldehydu. Tam, kde je řeč o dezinfekci hal po turnusu a o provozech, v nichž lze standardizovat čištění, povrchovou dezinfekci a prostorovou aplikaci, je chloramin T velmi dobře obhajitelným kandidátem. U hatchery aplikací, fumigace násadových vajec nebo jiných vysoce specifických scénářů však nelze přenášet závěry mechanicky a bez vlastní validace. Právě tato zdrženlivost je podmínkou odborně věrohodné interpretace.
11 Závěr
Význam preventivní i ohniskové dezinfekce ve veterinární praxi roste spolu s nároky na biologickou bezpečnost, bezpečnost práce a dokumentovatelnost zásahu. Chloramin T má v tomto prostředí stále relevantní místo. Jeho současný význam však neleží pouze v tradici, ale v tom, že může být nově a racionálně zařazen do moderních dezinfekčních protokolů, včetně řízeného postřiku, studeného mlžení a termálního foggingu.
Má-li být chloramin T pro současnou veterinární praxi a oblast DDD zajímavý, nestačí o něm uvažovat jako o starém známém chloraminu. Je třeba jej chápat jako součást širšího, odborně obhajitelného dezinfekčního režimu, který začíná kvalitním čištěním, pokračuje správnou aplikací a končí kontrolou účinnosti. Právě v tomto rámci může být současně přínosem pro chovy i pro DDD firmy, které chtějí nabídnout vyšší úroveň služby v oblasti biologické bezpečnosti.
Budoucnost veterinární dezinfekce pravděpodobně nebude stát pouze na hledání stále nových účinných látek. Stejně důležitá bude schopnost nově a odborně správně využívat látky již známé, pokud pro ně existuje smysluplná aplikační logika a dostatečně robustní systém kontroly.
Literatura
[1] LINTON, Alan Henry, William Barry HUGO a Allan Denver RUSSELL, ed. Disinfection in Veterinary and Farm Animal Practice. Oxford: Blackwell Scientific Publications, 1987. ISBN 0632018178.
[2] DEWULF, Jeroen a Filip VAN IMMERSEEL, ed. Biosecurity in Animal Production and Veterinary Medicine: From Principles to Practice. Wallingford: CABI, 2018. ISBN 9781789245684.
[3] MCDONNELL, Gerald, ed. Block’s Disinfection, Sterilization, and Preservation. 6. vyd. Philadelphia: Wolters Kluwer, 2020. ISBN 9781496381507.
[4] WALES, Andrew D.; GOSLING, Rebecca J.; BARE, Harriet L. aj. Disinfectant testing for veterinary and agricultural applications: A review. Zoonoses and Public Health. 2021, 68(5), 361-375. DOI 10.1111/zph.12830.
[5] WORLD ORGANISATION FOR ANIMAL HEALTH. Chapter 6. 5. Biosecurity procedures in poultry production [online]. 2024 [cit. 2026-05-05]. Dostupné z: https://www.woah.org/fileadmin/Home/eng/Health_standards/tahc/2024/en_chapitre_biosecu_poul_production.htm
[6] FOOD AND AGRICULTURE ORGANIZATION OF THE UNITED NATIONS. Cleaning & Disinfection of Poultry Farm [online]. [cit. 2026-05-05]. Dostupné z: https://www.fao.org/4/al876e/al87600.pdf
[7] MAKOVSKA, Iryna; BIEBAUT, Evelien; DHAKA, Pankaj aj. Methods for assessing efficacy of cleaning and disinfection in livestock farms: a narrative review. Frontiers in Veterinary Science. 2025, 12. DOI 10.3389/fvets.2025.1581217.
[8] EUROPEAN MEDICINES AGENCY. Tosylchloramide sodium (3) – summary report [online]. 2005 [cit. 2026-05-05]. Dostupné z: https://www.ema.europa.eu/en/documents/mrl-report/tosylchloramide-sodium-extension-horses-summary-report-3-committee-medicinal-products-veterinary-use_en.pdf
[9] AXCENTIVE S.A.R.L. Halamid biocidal mode of action [online]. 2015 [cit. 2026-05-05]. Dostupné z: https://halamid.com/wp-content/uploads/2016/12/TB-mode-of-action-2015.pdf
[10] AXCENTIVE S.A.R.L. Halamid in poultry farming [online]. 2015 [cit. 2026-05-05]. Dostupné z: https://halamid.com/wp-content/uploads/2017/01/TB-Poultry-2015.pdf
[11] AXCENTIVE S.A.R.L. Thermal fogging with Halamid® [online]. [cit. 2026-05-05]. Dostupné z: https://halamid.com/thermal-fogging-halamid/
[12] THE POULTRY SITE. Thermal fogging: Forcing the disinfect to reach every crack [online]. 2026 [cit. 2026-05-05]. Dostupné z: https://www.thepoultrysite.com/articles/thermal-fogging-forcing-the-disinfect-to-reach-every-crack
[13] EUROPEAN CHEMICALS AGENCY. Information on biocides - Formaldehyde, PT03 [online]. [cit. 2026-05-05]. Dostupné z: https://echa.europa.eu/information-on-chemicals/biocidal-active-substances/-/disas/factsheet/1306/PT03
[14] EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EU. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/983 ze dne 5. června 2019, kterou se mění směrnice 2004/37/ES o ochraně zaměstnanců
před riziky spojenými s expozicí karcinogenům nebo mutagenům při práci. Úřední věstník Evropské unie [online]. 2019 [cit. 2026-05-05]. Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/eli/dir/2019/983/oj/eng
[15] SANTOS, Pedro Henrique Gomes de Sá; OLIVEIRA, Gabriel da Silva; MCMANUS, Concepta a DOS SANTOS, Vinícius Machado. Use of Formaldehyde in Poultry Production for the Treatment of Litter, Hatching Eggs, Hatcheries, and Feed: An Updated Mini Review. Toxics. 2025, 13(11), 1003. DOI 10.3390/toxics13111003.
[16] STÁTNÍ VETERINÁRNÍ SPRÁVA ČESKÉ REPUBLIKY. Postupy dezinfekce v hospodářstvích drůbeže a seznam dezinfekčních prostředků [online]. [cit. 2026-05-05]. Dostupné z: https://www.svscr.cz/wp-content/files/zvirata/Postupy-dezinfekce-v-hospodarstvich-drubeze-a-seznam-dezinfekcnich-prostredku.pdf
[17] SWAYNE, David E., ed. Diseases of Poultry. 14. vyd. Hoboken: Wiley-Blackwell, 2020. ISBN 9781119371168.